Počátkem 80. let minulého století byla historická jádra obou měst dostatečně omšelá a výborně posloužila pro ponurou atmosféru přelomu 16. a 17. století.

Do Krumlova a jeho křivolakých uliček (Masná, Šatlavská, Soukenická) Vávra umístil scény z Komenského mládí, kdy byl svědkem, jak rejtaři drancovali město, loupili a zabíjeli. Tam se v ději zrodilo 
v Komenském trauma z válečných konfliktů, které si nesl po celý život. „Viděl jsem, že svět je labyrintem lži, násilí a krutosti," říká ve filmu představitel Komenského Ladislav Chudík.

Učenec a myslitel se po porážce stavů na Bílé hoře 
v roce 1620 pak musel vydat na cestu emigrace, skrývání, neboť mu jako bratrskému duchovnímu hrozilo zatčení.

Český Krumlov se na scénu „Putování" vrací ještě jednou, to když Lichtenštejnovi dragouni přepadli ve městě kněžský dům. Dramatická scéna vznikla na schodech před kostelem svatého Víta a před takzvanou Kaplankou.

Dav přihlíží, jak knihy hoří. V komparzu hrály i slavonické děti.V úvodu do děje vstupují také Slavonice. Kdy se z Komenského stává psanec, jdou v jeho stopách inkvizitoři a veřejně pálí jeho „kacířské" knihy. Oheň filmaři rozdělali na slavonickém náměstí Míru (Dolním) před dnešním hotelem Arkáda.

Natáčení tam jako kluk sledoval Libor Karásek, který je dnes tajemníkem na radnici. „Bylo mi tak dvanáct, třináct let. Všude byli lidé 
v historických kostýmech 
a koně. A po městě chodil pan Chudík. Filmaři změnili ráz domů. Na okna nalepili falešné vitráže z plastové folie, byly na nich tvary koleček. Pak se to tu povalovalo. Možná ty folie mají někteří lidé ještě doma," míní Libor Karásek.

Štáb sháněl dětské komparzisty a obrátil se na tehdejšího ředitele základní školy Čestmíra Lovětínského, jemuž je v současnosti 74 roků. „Byl jsem s dětmi u scény s pálením knih. Štáb potřeboval asi patnáct dětí, které oblékl do kostýmů v kulturním domě. Děti to moc bavilo, viděly práci filmařů a herců. Ve filmu jsou Slavonice poměrně krátce," řekl Čestmír Lovětínský.

Silně na něho zapůsobil herec Ladislav Chudík. „Doprovázel jsem ho. Byl skromný. Chtěl, abychom mu jen přidělili malé místečko, kde by si mohl v klidu sednout a odpočinout si. Nic víc," vypráví Čestmír Lovětínský.

A zase ta Masná…

Masná ulice v pohledu od Radniční.Historické centrum města je oblíbenou lokalitou filmařů už léta. V době natáčení filmu o Janu Amosi Komenském bylo ještě ve stavu, kdy se neutěšeného válečného stavu ani příliš kašírovat nemuselo. Pamětníci si ostatně dobře vzpomenou na oprýskané fasády a tmavá 
okna středu města.

V tomto filmu si zahrála křivolaká ulice Masná, stejně jako později v několika dalších filmech a seriálech, například Dobrodružství kriminalistiky – Krev. Filmaři také využili fotogenického průhledu do ulice Soukenické kolem takzvaného Vlašského dvora. Dveře, do kterých vběhl muž, aby těsně poté padl mrtev k zemi, dnes vedou do Muzea stavebních řemesel.

Zubožená  Libuše Geprtová padla na kolena před žoldákem v Šatlavské ulici, která navazuje na Masnou. Šatlavská je úzká, ze všech stran obklopena domy, takže poskytovala pravděpodobně i intimní prostředí pro natočení scény 
s polonahou herečkou bez přihlížejícího davu lidí, kteří zpravidla natáčení sledují.