„Třicet let parku hodnotím dobře i špatně. Když vznikal, tak bylo motto, že Šumava se stane zelenými plícemi Evropy, a po deseti letech se to zvrtlo, když se někteří začali přivazovat ke stromům napadeným kůrovcem. Pak přišlo nové motto, že Šumava bude divočina,“ řekl Kintzl a pokračoval: „Ať je to, jak je to, tak já si přeji, aby Šumava byla zdravá a lidé se na ni mohli jezdit procházet, ale samozřejmě aby se i nadále příroda také chránila.“

Šumava a Emil Kintzl patří k sobě, a tak má i velké přání, za které se i roky snaží bojovat. „Popřál bych Národnímu parku Šumava, aby žil bez zbytečných problémů. Za druhé aby byli všichni lidé zdraví a hlavně aby se Šumava znovu zazelenala. Přál bych si ale, aby byl národní park vstřícnější k turistům, aby konečně otevřeli cesty na nejkrásnější místa, kam odjakživa chodili lidé i přes hranice. Aby se mohlo jít přes Modrý sloup na Luzný, přes bývalou Roklanskou hájenku na Roklan, na Svaroh a podobně, kde dříve vedly turistické cesty. Když by se šlo po cestách, kde se dříve chodilo, tak by to neměl být problém. Tetřev tam žil i dříve, když se tam smělo. Lidi, kteří dělají neplechu, ohlídají strážci parku. Je mi hodně líto, že jsou tato krásná místa zavřená. Na vyhlídku na Černé jezero chodí lidé stejně, to nikdo neuhlídá, místo jedné cesty jich tam ale vyšlapou deset,“ posteskl si Kintzl.

Ilustrační foto.
Nejmenují nové soudce. Někde už je to problém

Miluje celou Šumavu, ale jeho nejoblíbenějším místem je Luzenské údolí. Pohled na Luzný je dle jeho slov nejkrásnější, žádná taková hora na Šumavě není. „Moc bych si přál, abychom žili ve shodě s přírodou jako dříve,“ dodal na závěr.