Rybniční krajina v severozápadní části Českobudějovické pánve kousek od města Zliv je často zadumaná: Zbudovská blata. 
V románu Mlhy na blatech 
o venkovském životě v polovině 19. století to zachytil spisovatel Karel Klostermann 
a víceméně stejně věrně i režisér František Čáp ve stejnojmenném filmu z válečných let 1943–44. Od natáčení uplynulo skoro sedmdesát let.

Deníku se podařilo najít přímého pamětníka. Je jím osmdesátiletý František Postl z Českých Budějovic. Ten sdělil, že filmaři využili také obec Čakovec, která leží jižně od blat nedaleko Holašovic. „Pocházím z blízkého Čakova. V Čakovci se natáčelo na statcích U Ratajů, U Paulů 
a na dalších místech, která jsou dnes už k nepoznání. Co mi utkvělo, je, že doškové střechy ve filmu byly falešné, došky ležely na taškách," uvedl František Postl.

František  Postl (tmavá bunda) u natáčení Mlh na blatech přímo byl jako desetiletý kluk. Spolu s Josefem Máchou ukazují na dvoře čakoveckého statku U Ratajů směrem na zápraží, kde vznikly mnohé scény z prostředí rodiny Krušných. Spolu s kamarádem Jaroslavem Sládkem ve filmu také hrál. Dostali úkol, aby dováděli s trakařem. Kolem nich se na statku U Ratajů  pohybovalo domácí zvířectvo. Zdá se však, že z verze, která šla do kin, byl jejich záběr vystřihnut.

Čakovecký statek U Ratajů, který tvořil sídlo sedláka Krušného, místní lidé ve filmu dobře poznávají, i když za desetiletí doznal řady změn. V jeho části – v bývalé stodole – bydlí v současnosti Josef Mácha, ročník 1947. „Vidím ve filmu tu scénu, jak syn sedláka spravoval na zápraží chomout. Tak to je odsud. Za ním byly maštale. Taky je ve filmu vidět, že vstupní branka byla trochu nakřivo. Vrata byla dříve celá dřevěná," řekl Mácha, který do vsi přišel v roce 1968.

Z vyprávění zná natáčení 
i slavný hokejista Jaroslav Pouzar, rodák z Čakovce, který přišel na svět nějakých devět let po natáčení. Vesnice dnes podle něho vypadá jinak. „Mám rád staré filmy, na Mlhy na blatech se vždy rád podívám, ale už moc nepoznám, že je zabírán Čakovec," řekl Jaroslav Pouzar.
 

Romantická kamera Ferdinanda Pečenky nebo dokumentaristy J. V. Staňka přirozeně využívá nivové území  kolem Zbudova a Soudného potoka. Právě tam pytlačí odbojný čeledín Vojta.

Četník jde v Plástovicích zatknout syna Potužáka.Velkým dějištěm filmu jsou samozřejmě malebné Plástovice. Zasvěcení diváci určují náves a zdejší kovárnu. Statek číslo 24 U Sládků na plástovické návsi, v jehož průčelí je obraz sv. Jiří, obývá sedlák Potužák v charismatickém podání Zdeňka Štěpánka. 
Z vrat vyjíždějí koně, ze statku vychází pantáta, který jde na Hlubokou orodovat za svého zatčeného syna, často je zabírán dvůr.

Film má v oblibě plástovický patriot František Vondrášek, jehož rod ze statku 
U Sládků pochází. „V padesátých letech nám ho sebrali. Později byl rozprodán čtyřem majitelům," vysvětlil František Vondrášek. Jednu část nabízí realitka k rekreaci.

Film má František Vondrášek rád, i když natáčení nezažil. „Samozřejmě jsem četl Klostermannovu knihu. A víte, co vám povím, v závěrečné scéně jdou Štěpánek 
a Hrušínský kolem Soudného potoka, pak je střih a kamera je zabírá zezadu. Tam místo Štěpánka jde můj otec," řekl František Vondrášek.

Film je oslavnou básní o jihočeských rybnících

Záběr z filmu. Mokrou tvář Zbudovských blat vytěžil snímek dokonale.Dobový tisk překřtil Mlhy na blatech Františka Čápa na „oslavnou filmovou báseň o jihočeských rybnících". Možná také proto, že tvůrce využil přírodních snímků fotografa krajiny Jaroslava Václava Staňka. Příroda má ve filmu velmi důležitou roli. V encyklopediích či recenzích se často uvádí scéna „mazlících se" hlemýžďů 
v trávě. Zajímavé je, že  na hlemýždí „lásku" v dalším záběru naváže milostné objetí čeledína Vojty se sedlákovou dcerou Apolenou.

Měřeno dnešníma očima 21. století je scéna nezávadná, ale podle pamětníka Františka Postla byl film za války pro děti nepřístupný. „Premiéru 
v Českých Budějovicích viděli jen mí rodiče, já jako desetiletý kluk ne," řekl.

Význam pro celkové vyznění snímku má voda. „Blata jsou pod vodou," říká postava ztvárněná Rudolfem Deylem ml. Mokrá atmosféra tzv. Svobodných blat (patřilo do nich kdysi devět obcí: Hlavatce, Sedlec, Prášivá Česká Lhota, Zbudov, Mydlovary, Pašice, Plástovice, Pištín a Novosedly) je všude. Protéká tudy totiž Soudný potok, u Zlivi zvaný Bezdrevský potok.

Patří sem několik desítek i velkých rybníků, jako je Volešek a Zlivský, na který navazuje obrovitý Bezdrev.  Soudnému potoku a jeho melioraci jsme se dříve věnovali ve filmu Sedmý kontinent.

Klostermann jezdil v létě do Zlivi

Karel Klostermann.Karel Klostermann (1848 – 1923) zasvětil své  dílo Šumavě a tamním lidem. Narodil se v hornorakouském Kragu, ale později se hlásil 
k české národnosti. Pro českou literaturu objevil krásu šumavských lesů a tradic. Důraz kladl na vylíčení krajiny a přírody. Jeho díla vznikla na základě skutečných událostí a vyprávění. Kromě Šumavy Klostermann navštěvoval 
i Zbudovská blata, na prázdniny bydlíval ve Zlivi. Sem situoval román Mlhy na Blatech z roku 1909. Závěr života strávil ve Štěkni na Strakonicku, kde zemřel na rozedmu plic. Pohřben je v Plzni.