Právě ona podle jeho spolužáka Jana Proška z Českých Budějovic byla tím člověkem, který Karla Kryla na bechyňskou školu přivedl. „Vyprávěla doma, jak to tam bylo krásné, až se Karel Kryl rozhodl, že tam půjde také,“ vyprávěl Jan Proško.

NA POKOJI S…
To on byl v roce 1961 také jedním ze spolubydlících, kterého Karel Kryl spatřil, když s novým školním rokem vstoupil poprvé do svého pokoje na intru tamní školy. Zároveň byl s největší pravděpodobností vůbec prvním člověkem, který slyšel dnes jednu z Krylových nejslavnějších písní Bratříčku, zavírej vrátka.

„Vidím to, jakoby to bylo včera. Přišel jsem ze školy, hodil tašku do rohu. On už byl na pokoji, seděl zvrácený na židli, kolena opřená o kraj stolu, kytaru v ruce, brnkal, něco brumlal, zapsal si to, pak mě zavolal a říká: Hele, Honzo, já ti něco zahraju,“ líčil Jan Proško, pro kterého je tahle písnička dodnes jeho nejoblíbenější. Že by se ale jednalo o protestsong proti Rusákům, to odmítá. „Vždyť to bylo v roce 1961, to jsme ještě nikdo ani nevěděl, že Rusáci přijdou. On to tehdy skládal jako protestsong proti válce, proti násilí,“ dodal.

NA PLOVÁRNĚ
V Bechyni se Karel Kryl také potkal s trampským písničkářem Miki Ryvolou. Ten zde rovněž strávil studentská léta a Kryl se od něj učil hrát na kytaru. Ve městě na soutoku Smutné a Lužnice se podle spisovatelky a publicistky Hanky Hosnedlové poznal i s básníkem, hudebníkem a výtvarníkem Majkou Čechem, který pracoval více než deset let jako plavčík na bechyňské plovárně. Právě sokolská plovárna byla základnou pro kontakty s mladými lidmi, se studenty keramické školy.

BUSTA
To, že Bechyňští přijali rodáka z Kroměříže za svého, dokazuje Krylova busta. Ta byla slavnostně odhalena v roce 1999 u příležitosti 110. výročí keramické školy v prvním patře budovy v Bechyni. Věnovali ji Krylovi spolužáci z Bechyně. Jejím autorem je syn Krylova spolubydlícího z internátu a rovněž absolvent školy z roku 1993 Patrik Proško. Jak on sám řekl, bustu vytvořil jako svou semestrální práci. „Trochu jsem ho znal, trochu jsem ho dělal podle fotek,“ vyprávěl Patrik Proško, co bylo podkladem pro jeho dílo. „Současně s tím doplnil, že výsledná busta vznikla až tak na desátý pokus. „Bylo několik variant. Ta první mi neprošla, tak jsem se k tomu musel vrátit. Chvíli trvalo, než jsem se do toho dostal, ale ta konečná busta vznikla asi za den,“ přiblížil Patrik své dílo, které je koncipované jako otevřená kniha.

On sám Karla Kryla potkal až po revoluci, když přijel do Čech. „Vzpomínám si, že tady v Bechyni udělal koncert na střeše školy,“ vyprávěl s tím, že on sám kdysi jeho písně poslouchal. A jaká píseň je jeho nejoblíbenější? „Nejradši mám píseň Anděl, hrála se dobře na kytaru. Zásadní pro mě ale byly ty texty a surovost hudby,“ dodal na závěr.

Na Střední uměleckoprůmyslové škole v Bechyni studoval Karel Kryl v letech 1958 -1962. V Bechyni začal hrát divadlo a skládat první písně. Je autorem celkem 170 písní a 10 básnických sbírek. Za vůbec první považoval sám Kryl píseň Potkal jsem svou tchyni.

Potkal jsem svou tchyni
1. Potkal jsem svou tchyni na mostě v Bechyni,
vítr jí rozfoukal drdol,
moje milá tchyně kráčela si líně,
neboť si koupila Sidol.

Refrén: Sidol je voda na čištění kamen,
ten, kdo ji pije, s tím je provždy amen,
proto taky Sidol nepiju!

2. Když si tvoje tchyně libuje ve víně,
můžeš jí ho trošku vypít,
až to tchyně pozná, bude mela hrozná,
halt se nesmíš nechat chytit.

Refrén + -ju, -ju, -ju, proto taky Sidol nepiju!

Byl nepoplatný jakémukoliv režimu

Bechyně – Podle ředitele Střední uměleckoprůmyslové školy v Bechyni Otakara Nováka mohla Karla Kryla osobně poznat řada současných pedagogů. Na začátku devadesátých let byl tento písničkář vícekrát ve škole a pořádal koncerty jak v kulturním domě, tak třeba na dvoře školy. „Tam vystupoval na střeše garáže, kam musel vylézt oknem z modelovny,“ říká Otakar Novák.

Karel Kryl byl také hostem na maturitním plese ve školním roce 1991/1992, na němž vystupoval v rámci půlnočního překvapení.

V Bechyni se konaly četné srazy a sjezdy absolventů, kam i on zajížděl a hrál s ostatními. „Vybavuji si nepříjemnost, která nastala v okamžiku, kdy zaplatil za ostatní útratu v restauraci na Protivce (restaurace Protivínka na náměstí), to mu keramici nevybíravě vyčetli,“ vzpomíná ředitel školy.

Atmosféra vyzařující z Krylovy osobnosti by šla podle Otakara Nováka vyjádřit jako nepoplatnost jakémukoliv režimu. „Můj otec má vzpomínky na společné chmelové brigády táborského gymnázia a keramičky v Bechyni v 60. letech, kdy hráli na kytary anebo i na varhany v kostele,“ dodává.