Helena Schmausová Shoonerová a její mladší sestra Jana Schmausová Vydrová jely v původním vagonu. To už ale přejížděly i most, jenž připomíná duhu nad Lužnicí, a na který si jejich pradědeček i jeho Elinka museli počkat celých 25 let.

Když most budovali, ani jedna ještě nebyla na světě. „Z vyprávění si jen pamatuji, že na most padl celý les. Konstrukce pro betonování byly celé ze dřeva," řekla nám malířka a sochařka Helena Schmaus Shoonerová loni.
Než přišel 28. říjen 1928 a s ním otevření Duhy, měla Bechyně pouze jeden most. Ten spojoval břehy Lužnice v Zářečí a vidět byl i na filmovém plátně ve snímku Zlatí úhoři. Jenže tempu rozvoje automobilového provozu nestačil. Proto již na počátku 20. let začala příprava stavby nového.

V roce 1925 se stavební firma pustila do práce a za tři roky už přes něj projely vlak i auta. V den jubilejního 10. výročí samostatnosti republiky. Také proto se mostu původně říkalo Jubilejní. Tu radostnou chvíli zachytily i filmové kamery a snímek pak promítali v kině. Unikátní je most sdružením kolejí a silnice pro auta i dvěma železobetonovými oblouky ve výšce 52 metrů nad hladinou řeky.
V roce 2014 se dostal na seznam národních kulturních památek. To už mu bylo 86 let a deset let měl za sebou náročnou rekonstrukci, již financoval Jihočeský kraj.
Duha má ale i temnou minulost. Po válce z ní skákali kolaboranti jako například František Haškovec zvaný Sumec. Dne 12. července roku 1945 se stala výška mostu osudnou i šéfovi ministerstva veřejných prací, iniciátorovi stavby Duhy, inženýru Karlu Šiškovi. Rodákovi z Březnice, synu paarovského hospodářského správce.