Přilákejte na za hradu včely a čmeláky. Zajistí vám bohatou úrodu

Zavinutku i mračňáka můžete pěstovat tam, kde slunce vychází i zapadá

Úlevu jim přináší ohleduplné ekologické hospodaření a systémy integrované ochrany rostlin, které negativní dopady na přírodu vcelku účinně zmírňují. Řešení ve velkém měřítku není však jednoduché, zato ze své zahrady můžeme ostrůvek plný života učinit hned a bez velkých nákladů.

Co bez opylení nedozraje?

Koevolucí, tedy společným vývojem, vznikla spolupráce tak úzká, že včely a čmeláci bez květin nemohou existovat, a totéž platí i naopak. Květy hmyzosnubných rostlin umí opylit jen hmyz. Na jeho políbení čekají nejen ovocné stromy a keře, ale i jahody, rajčata, papriky, dýně a melouny – jinak plody nevytvoří. (Dříve to byly i okurky, dnes umí mnoho odrůd plodit bez opylení.) A pokud semenaříme, bez opylení nezískáme semena mrkve, zelí, kapusty, čekanky, kedlubny, vodnice, brokolice, pórku, petržele ani pažitky.

Potrava pro včely

Při opylování se včely a čmeláci zároveň nasytí, spolupráce rostliny a hmyzu je dokonalá. Ale je třeba jim poskytnout potravu v průběhu celého roku, nejen v době květu rostlin, o jejichž opylení stojíme. Prostřený stůl pro opylovače je navíc krásný – pokud se snažíme, aby zahrada poskytovala nektar od jara do podzimu, bude stále kvetoucí, barevná a voňavá. Ovšem nejen hmyzosnubné rostliny slouží jako potrava včelám, z větrosnubných mohou sbírat na bílkoviny bohatý pyl, nezbytný pro růst larev a dobrou kondici dospělých.

Jak uchovat vláhu na zahradě? Využijte nádrže na srážkovou vodu

Obydlí pro samotářky

Včely samotářky nevytvářejí obří společenstva, potomstvo si každá odchová sama. I ony pro své larvy sbírají nektar a pyl a přitom opylují rostliny. Na rozdíl od včel medonosných vylétají i za chladnějšího a deštivého počasí podobně jako otužilí čmeláci. A ještě další výhody pro nás mají – stejně jako čmeláci použijí žihadlo jen naprosto výjimečně.

Nejsou mezi nimi dělnice, které bez zaváhání pokládají život za celé společenstvo – každá samička je plodná a cenu má především její život a schopnost zajistit další generaci. Nemá nikoho „cennějšího“, koho by měla chránit, než samu sebe – a útokem by život ztratila. Pokud samotářkám poskytneme domov a dostatek potravy, budou naší zahradě věrné – na rozdíl od včel medonosných nepátrají po širokém okolí, protože nemají rozdělené úlohy na pátračky, létavky a další, musí vše zastat samy. A nepohrdnou ani drobnějšími a méně výživnými květy.

Léčivé byliny nám chutnají, ale také pomáhají. Jak je sbírat, sušit a uskladnit?

Zjara hledají samotářky vhodná hnízdečka, do kterých nakladou vajíčka – larvy, jež se v nich později vylíhnou, musí být v bezpečí. Živí se nektarem a pylem, které jim matky přichystaly, a když se vykrmí, zakuklí se a nakonec vyletí do světa. Samotářek u nás žije více druhů a každá dává přednost jinému bydlení. Drvodělky si obydlí hloubí v trouchnivém dřevě. Pokud jim nabídneme trouchnivý pařez nebo špalek, pustí se s radostí do práce.

Mohou vzít zavděk i špalkem s již vyvrtanými otvory. Zednice, maltářky a čalounice hnízdní dutinky samy vyhloubit neumějí – hledají již hotové, pouze si je upraví a zazdí hlínou nebo kousky listí. Hmyzí hotely jsou pro ně ideálním ubytováním. Otvory vyvrtané ve dřevu či cihlách by měly být vodorovné, alespoň 10 cm dlouhé, s průměrem 3–10 mm (včelky různých velikostí si vyberou dle potřeby), na konci zaslepené.

Navrtané špalky

Poslouží i dutá stébla, vložená ve svazcích do vhodných nádob. Pískorypky, chluponošky či ploskočelky si hnízdní dutinky hrabou v zemi nebo písčitých svazích. Domov mohou najít v suché květinové zídce. Domov pro samotářky, sestavený z navrtaných špalků, cihel a dutinek je dobré umístit na slunné místo pod stříšku. Zbylé prostory můžeme vyplnit slámou, senem, šiškami, zavěsit do nich obrácený květináč…

Domov tam pak najdou i užiteční škvoři, zlatoočky. Hotýlky se někdy zakrývají ochranným pletivem – to kvůli strakapoudům, kteří si na larvách samotářek rádi pochutnávají. Obydlí pro čmeláky Na jaře čmeláčí samička hledá bezpečný prostor k založení hnízda – v puklinách pařezů i kamenů, kupách klestí a listí, mezi trámy, v podzemních norách. Útočiště často nachází v suché zídce.

Ovšem pokud jí nabídneme čmelín, bude celá její rodina, která časem čítá stovky členů, v dokonalém bezpečí. Čmelín bychom měli vyrobit ze silných prken bez škvír, nesmí do něj zatékat. Vchod opatřený dovnitř vedoucí rourkou samičku naláká. Neměl by ale být širší než 12–16 mm, kdy jím čmeláčí matky proletí, drobní hlodavci však neprojdou. Čmeláčí matku dále přitahuje modrý a žlutý nátěr.

Proveďte vodu na svou zahradou. Přinese vám užitek, dětem velkou zábavu

Vhodné je polostinné místo v klidné části zahrady. Do příbytku připravíme vhodnou náplň, ideální je surová bavlna nebo rozcupovaný filc a na nich vrstva sena nastříhaného na malé kousky. Hnízdo mohou zlikvidovat mravenci – v proniknutí do čmelínu jim zabrání kovové nožky stojící v nádobkách s vodou nebo olejem. Také pačmeláci jsou pro rodinu hrozbou, proto zkušení chovatelé čmeláků při vylétnutí prvních, ještě drobných dělnic mírně zúží vchod a po narození větších ho opět rozšíří (k tomuto účelu slouží i speciální klapky).

Jednoduchým příbytkem pro zemní druhy čmeláků (čmeláků u nás žijí desítky druhů) je větší hliněný květináč, zapuštěný do země dnem vzhůru a zčásti vyplněný náplní podobně jako čmelín. Odtokový otvor poslouží jako vchod, nad něj umístíme ještě stříšku.