Jindra Viková po střední výtvarné škole studovala na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v ateliéru Otty Eckerta. Nejdřív se věnovala užitné keramice, posléze dělala keramické a porcelánové plastiky a prostorové objekty.

O své tvorbě říká: „Život nás unáší a my plaveme v jeho proudu. Vnímáme přitom nové a nové podněty, které se zachycují v naší paměti. Na mne vždy nejvíc působily tváře lidí, které potkávám, z nichž mnohé mizí v nenávratnu. Zůstává jen zvědavost, přemýšlím, co za nimi bylo skryto.“

Výtvarnice byla hostujícím pedagogem na několika amerických univerzitách, její tvorba byla prezentována na mnoha výstavách po celém světě. Je členkou Mezinárodní akademie keramiky se sídlem v Ženevě a jezdí na její bienále. Za figurální plastiky získala několik mezinárodních ocenění.

„Jindra Viková v posledních letech výtvarně recykluje zejména vyhozené a zapomenuté věci, aby jim dala nový život,“ připomněla kurátorka výstavy Irena Mašíková Konštantová.

Pavel Baňka je absolventem ČVUT a v letech 1964 – 66 byl členem české beatnické skupiny spolu s Václavem Hrabětem, Inkou Machulkovou a Vlaďkou Čerepkovou. Vážně fotografovat začal až koncem sedmdesátých let, kdy opustil své zaměstnání výzkumného pracovníka a dal se na dráhu fotografa a výtvarníka. Od počátku devadesátých let se věnuje výhradně volné tvorbě. Významné jsou především dlouhodobé pobyty v USA, kde působí jako hostující umělec na různých univerzitách.

Ve své tvorbě se aktuálně zaměřuje především na samotný akt fotografování a na předměty a činnosti běžného, všedního dne. Ty se snaží představit v novém, neokázalém světle. V Prácheňském muzeu Pavel Baňka představuje fotografie, které se vyznačují velkou rozmanitostí.