První z výstav, které budou v únoru otevřeny ve Sladovně, bude věnována životnímu jubileu grafika Františka Doubka. Návštěvníci uvidí více než stovku kreseb především českých a evropských měst a historických památek, ale také návrhy pamětních medailí a ilustrace knih.

František Doubek se narodil před sedmdesáti lety v Milevsku, ale na první místo učitele výtvarné výchovy a matematiky nastoupil na gymnáziu v Písku a v tomto městě žije a tvoří dodnes.

„Kreslit jsem začal už v mateřské škole. Ve druhé třídě základní školy jsem pro milevské premonstráty ilustroval staré biblické dějiny. Spolužačky zjistily, že dobře kreslím, a nosily mi svoje památníky. Když se nyní někdy sejdeme tvrdí, že si je dodnes schovávají. To člověka potěší,“ zavzpomínal na své výtvarné začátky František Doubek.

S odstupem času tvrdí, že jako kluk dělal všechno možné, ale nic pořádně. „Snad jen hudba a kreslení mi šly jaksi samy od sebe. Hrál jsem na harmoniku, klavír a kontrabas a dokonce jsem vyhrál krajskou hudební soutěž,“ dodal výtvarník.

Nakonec ale před studiem hudby dal přednost výtvarnému umění. Vybral si kombinaci matematika, výtvarná výchova a základy strojírenství na tehdejší Vysoké škole pedagogické v Praze. Tady měl štěstí na výborné učitele. Byl mimo jiné žákem významného výtvarníka Cyrila Boudy.

„Jsem dnes už jedním z mála jeho žijících žáků a na pana profesora stále vzpomínám. Byla to osobnost. Stále si pamatuji jeho slova: Kreslit tužkou jedničkou a úhlem, to umí každej vůl, ale zkuste to trojkou. A potom mi ještě kladl na srdce, abych věci nekreslil hezčí, než jsou. To mám dodnes na paměti,“ řekl František Doubek.

Vedle Cyrila Boudy František Doubek rád vzpomíná na dalšího vysokoškolského profesora Františka Zedníčka, který učil intarzii. „Mrzí mě, že tento písecký rodák trochu upadl v zapomenutí, byl to výborný malíř, grafik, ilustrátor a sochař, který vychoval celou řadu velmi dobrých výtvarných umělců,“ podotkl František Doubek.

On sám šel ve šlépějích svých učitelů. Na písecké jedenáctiletce, pozdějším gymnáziu, na střední zdravotnické škole a v Soukromé střední výtvarné škole naučil výtvarným technikám stovky žáků, z nichž někteří jsou dnes úspěšnými výtvarníky.

„Jako učitel jsem nikdy nepoužíval kružítko, pravítko, trojúhelník nebo další takové pomůcky. To jenom zdržuje. Obrázky jsem na hodiny výtvarné výchovy nenosil hotové, ale tvořil jsem je přímo před studenty, aby viděli, jak dílo vzniká,“ podělil se o své zkušenosti František Doubek.

Kdybychom chtěli přiblížit rozsah jeho tvorby, byl by to dlouhý seznam, protože jeho záběr je nebývale široký – od volné kresby, přes ilustrace, kaligrafii až po kresby do novin a časopisů. „Vedle toho se podílí na tvorbě užité, jako jsou plakáty, knižní obálky, blahopřání, ex libris, intarzie nebo grafické úpravy knih a publikací,“ připomněl Jiří Reiniš, majitel českobudějovické galerie Zlatý kříž, který se podílí na pořádání většiny Doubkových výstav.

Ale ani výčet Jiřího Reiniše není úplný, protože František Doubek je také autorem výtvarných návrhů medailí vydávaných Českou mincovnou v Jablonci nad Nisou a výtvarných návrhů doplňkových informačních systémů na českých dálnicích, navrhl insignie Vysoké školy technické a ekonomické v Českých Budějovicích a hejtmanské medaile.

Významnou kapitolou jsou knižní ilustrace. František Doubek kresbami doprovodil všechny dosud vydané knížky Ladislava Berana, a byly jich již dvě desítky, dále básnické sbírky Bohuslava Richtra a Richarda Uhra nebo knížku o píseckém děkanovi nazvanou Josef Jiran, kněz a voják Kristův.
K nejvýznamnějším počinům ale patří kresby píseckých domovních znamení, kterými doprovodil verše svého žáka z píseckého gymnázia Karla Sýse. Nakreslil také pět desítek svatých s jejich atributy.

Dělal jsem to ve spolupráci s tehdejším památkářem Jiřím Hladkým pro policisty. Před léty se z kostelů a kapliček ve velkém ztrácely sošky svatých. Aby se v nich policisté lépe orientovali, měli k dispozici kresby,“ uvedl František Doubek.

Největší díl jeho tvorby patří českým a dalším evropským městům, historickým a kulturním památkám. Doubkovo dílo divák bezpečně pozná. Jeho perokresby a grafiky jsou charakteristické jednoduchou linkou a šrafováním, nebo naopak linkou zesílenou. Je pro něj charakteristická originální grafická zkratka, zdůrazňující historické dominanty. Ne náhodou rakouské město Gmunden využilo Doubkova návrhu na poštovní známce. Je autorem erbů šlechtických rodů, panovníků, měst a států.

„Výtvarník se snaží svou kresbou vystihnout duši měst. Snaží se zachytit je v objemech i významných souvislostech, které podle něj udržují jejich nezaměnitelnou atmosféru,“ myslí si Jiří Reiniš.

První výstavu měl František Doubek v roce 1967. Od té doby viděli jeho tvorbu lidé v dalších českých a evropských městech, ale také například v Egyptě, Spojených arabských emirátech a Íránu, nejdále se jeho obrázky dostaly do Venezuely. V době českého předsednictví Evropské unii František Doubek reprezentoval jihočeské výtvarníky v sídle Rady Evropy v Bruselu.