Čím nás na slavnostech překvapíte?

Lidi budou objíždět celý svět, pojedou na Bahamy i do Karibiku, aniž by opustili písecké náměstíčko.

Když přijdou s nějakým náznakem kostýmu, mohou dostat ode mně cenu v podobě třeba noci strávené s mou čokoládovou krasavicí, které budou tančit i v publiku.

To bude největší rozkoš pro mužskou část publika. Pro ženskou část tam pošlu svoje trumpetisty a indiánské bubeníky.

Budou je vyučovat afrodisiakální tance, které omlazují a zkrášlují. Mám ta nejzaručenější kouzla, která zruší všechny bolesti a starosti.

Ta kouzla jsou zatím tajná?

Ta jsou tajná, ale nejsilnější a zaručeně účinkují na všechny bytosti téhle planety.

Máte nějaká speciálně pro Písečáky?

Určitě. Já Písek miluju a právě stojím nohama v písku. Miluju písek a moře a moře pohody tu tutově bude. Na tiskovce jsme si velice padli do oka s organizátory i s panem radostou. Přeměnil jsem pana starostu na radostu, protože z něj sálala radost z města Písku. A udělali jsme tým nekonečné pohody, kdy lahoda a pohoda, to je naše dohoda. K tomu ještě jahoda, kterou budou rozdávat mé jaguáří čokoládové tanečnice.

No a bude to nádherná oslava života, vřele doporučuji všem, kteří se ten den budou nudit nebo jim je smutno nebo mají nějakou bolístku nebo jizvičku na duši nebo na těle.

Takže přijedete vlastně hojit duše?

Ano, bude to taková poliklinika, ordinace pod palmami.

Budou i palmy?

Ano ano, všechno máme, je to jako zájezd all inclusive. Celým náměstím uděláme zájezd okolo světa. Lidi se nebudou muset tlačit v dlouhých frontách na letišti a platit nekřesťanské ceny za letenky. Bude to oslava života se vším všudy. Každého, kdo si vezme i jen malinký náznak kostýmu, třeba klobouček, čeká cena. Budou se losovat nejlepší tanečník, nejlepší zpěvák, nejlepší křiklounka, nejlepší křikloun …

Cena pro nejlepšího křiklouna by byla asi vhodná pro naše politiky.

Jasně, ať lidi vezmou vajíčka a udělá se pořádný karneval.

Na vašem žlutém kostýmu by ta vajíčka nebyla ani vidět.

Ne, já vajíčka miluju.

Ale po vás je lidi asi nehážou?

Ne, po mně hážou kalhotky a podprsenky.

A co s nimi pak děláte?

Já si je schovávám.

Máte doma sbírku?

Mám, velice nádhernou. Ne že bych s nimi něco prováděl! Mám už kromě ateliéru suvenýrů a kostýmů z celého světa místnost plnou plyšáků, tygrů a krokodýlů, což jsou dárky od fanynek, ale k tomu jsou samozřejmě i spousty kalhotek a podprsenek.

Na ty máte taky speciální místnost? Nebo je rozdáváte dál?

To bych bral jako znesvěcení daru. Já jim dávám kousek sebe na pódiu a ony mi dávají kousek sebe takto.

Takže se ke spodnímu prádlu fanynek chováte s úctou?

Ano, mám to uschované jako svaté relikvie ve svém chrámu, zrovna tak jako obrazy, které mi fanoušci namalovali nebo mi dali lahvičku se zlatým prachem a dokonce mi vyřezali i loutku, která mě představuje.

Marionetu nebo voodoo?

Chacha! Ne, marionetu. To všechno si schovávám ve svém mauzoleu a jednou to vyhrabou stejně jako Tutanchamona. Chirurgové, kteří už několikát sešívali mou hlavu po mých endorfinových dobrodružstvích v pralesích, po různých divočinách na pódiu a při bouračkách, říkají, že si chtějí schovat mou hlavu.

Až odejdu do věčných lovišť , chtěli by ji uložit do muzea na důkaz, co všechno lze provádět s jednou hlavou a zůstat při tom naživu. A prý ta hlava bude slavnější než Tutanchamon. To všechno bude uloženo v pyramidě, kterou vybereme společně buďto na ostrovech Kauai nebo tady v Písku.

V Písku by se vám to líbilo?

Ano, určitě. Už jsem říkal na tiskovce, že jižní kraje mám rád a jižní Čechy jsou už od malička moje největší riviéra. Tady jsem vždycky šuměl Šumavou a tady jsme zkoušeli Rytmy z ráje. Tohle je moje nejoblíbenější destinace na planetě Zemi. Já si trochu připadám jako ten Strakonický dudák. Musel jsem napřed oblítat celej ten širej svět, abych poznal, že stojím na pokladu a stojím na nejkrásnějším místě na planetě Zemi. A to říkám opravdu od srdce.

Když si člověk okouká všechny ty palmy a laguny, zátoky a exotické kaktusy, jsou pro něj o to exotičtější borovicové háje a smrkové lesy s kapradinami. To je úžasná exotika.

Máte vždy takhle dobrou náladu?
To je moje životní povinnost, moje poslání. Mám to napsáno v DNA, což je zkratka Daniel Nekonečné Afrodisiakum.

Opravdu nikdy nemáte depresi, okamžik smutku, není vám něco líto, nepociťujete bolest, třeba protože vám někdo ublížil?

Jelikož jsem z masa a kostí a nemám žádnou poslaneckou imunitu, chodí ke mně všechny emoce, všechny nálady jako ke všem ostatním. Ale naučil jsem se krotitelství energií.

Když ke mně přijde euforie, nemusím ji už zpracovávat, tou se mohu nechat nadnášet jako surfař. Pohodička, lahoda, nemusím už nic dělat. Ale když k vám přijde smutek, melancholie nebo vztek, je to stejná elektřina, stejný benzin jako ta euforie, jenom je převlečená v jiném kabátě. Musíte víc namáhat fantazii a nenechat se zmást.

Třeba smutek vás může srazit dolů, budete koukat do zdi a ještě budete mít depresi, že jste nic neudělali. Nebo vás naopak zdvihne jako bojovníka, složíte uhlí nebo píseň, uklidíte pokoj, který jste strašně dlouho odkládali. Cokoli. Žena se může třeba zkrášlit, udělat si nehty nebo hlavičku … v tu chvíli využijete negativní energii v opačném smyslu k tomu, co jste nebyli dlouho schopni udělat.

Takový typický příklad jak proměnit negativní energii je třeba flamenco. Tanečníka zradil milý nebo milá a on místo toho, aby truchlil, vyřve se někde na náměstí a ještě k tomu zatancuje. Je z toho nádherné umění, které nás obohacuje.

Takže to, co dáváte publiku na jevišti není vždycky jenom ta euforie, kterou vidí publikum, ale může to být i pravý opak?

Já jsem takový vulkán. Jsem takový kotel, že z čehokoliv, co do něj strčíte, je nakonec krásný blahodárný krb, ohýnek, který vás doma v obýváku příjemně zahřeje. Vyvolá ve vás pocit pohody. Na pódium už nejdu s negativními emocemi. Vystoupení je pro mě bohoslužba, oslava života. Já jako kněz vycházím nahorů a napojuji se na ty nejblahodárnější, nejpozitivnější energie. A ty pak vysílám na lidi.

Nabíjí vás publikum?

Nabíjí mne, když v očičkách všech lidí svítí vnitřní úsměv, sluníčko. A když vidím lidi, kteří přišli na koncert a třeba mají někde nějakou bolístku, někdo je třeba zradil, stalo se jim něco nepříjemného, bolestivého a najednou zjistí, že zažili něco, co zrušilo tu jejich bolest.

Protože jak já rád znovu a znovu připomínám posvátnou větu: nikdo a nic nestojí za to, abychom se trápili a byli smutní. Když nejde o život, jde … víte o co. Všichni to víme a pořád na to zapomínáme. Tak bych doporučoval, aby si to všichni čtenáři napsali jako tahák do kapsy a netrápili se kvůli nějakým prkotinám. Nikdo nevíme, který den je náš poslední.

Je dobré vychutnávat každý den jako drahou dovolenou all in. Tam si taky říkáme: Ježíši stálo to strašný peníze, tak si to užijeme. Takhle by to měl člověk dělat každý den. Nikdo neví, kolik dnů nám Stvořitel vyměřil.

Já jsem už mockrát tančil hrobařovi na lopatě a vím, jak je lávka odchodu do věčných lovišť úzká a vratká. Vychutnávám každou vteřinu. A to doporučuji všem čtenářům. Nedopusťte nikomu a ničemu, aby vám nebylo fajn. Ani sobě.

A vy jim v tom chcete pomáhat?

To je moje mise.