V sobotu 5. dubna byl pro veřejnost slavnostně otevřen středověký mlýn v Hoslovicích, nedaleko Čestic.Ojediněle zachovalou technickou památku si nenechalo ujít několik stovek návštěvníků, pro něž byl připraven stylový kulturní program i dobré pohoštění.

Divadlo Křoví hrálo kramářské písně,dokonce i o Hoslovickém mlýně, potulní zpěváci vyhrávali na harmoniku, děti si mohli zastřílet ve středověké střelnici. Pracovníci Muzea středního Pootaví ze Strakonic i jejich kolegové z Prácheňského muzea v Písku - oblečeni do dobových kostýmů, včetně vodníka, poskytovali zvědavým očím i uším turistů zasvěcenéinformace.

V mlynářověsvětnici voněl křupavý chléb a pec hřála stejně jako před mnoha lety. Idylická atmosféra jako z klasických českých pohádek. Několikrát bylo zdviženotaké stavidlo, které do náhonu vpustilo vodu z rybníčka na ohromné mlýnské kolo a lidé mohli vše pozorovat tak, jak to chodívalo za starých časů. Mohli sledovat imlácení slámy pomocí žentouru nebo se projít malebným údolím, do něhož je mlýn s hospodářskámi budovami zasazen tak, jako byzde stál odnepaměti. Tak přirozeně srostl s krajinou. Mezi hosty nechyběl ani jihočeský hejtman Jan Zahradník, zástupce jihočeského kraje, který se na rekonstrukci mlýna významně podílel. Přijel také senátor Josef Kalbáč.

autor: Zbyněk Konvička

Jak unikátní je vodní mlýn v Hoslovicích dlouho nikdo nevěděl.

„Bydlím v Hoslovicích už od roku 1959 a do mlýna jsem se nikdy nedostal. Co jsem o něm věděl, bylo z vyprávění starých lidí, kteří si tam kdysi chodili mlít obilí,“ řekl František Turek.

V širokém okolí i mezi odborníky – památkáři bylo mnoho let známo, že v Hoslovicích jsou budovy mlýna kryté došky. „Věděli jsme, že zde žijí sourozenci Harantové, kteří se rozhodli žít vlastním způsobem života. Nepodřídili se združstevňování a v roce 1980 vyměnili starou hřídel mlýnského kola. Málokdo tušil, že se uvnitř skrývá unikátní starobylá technologie mlýna. Jedna z mála v republice a navíc funkční a nedotčená novějšími úpravami,“ uvedl ředitel strakonického muzea Miroslav Špecián.

Mlýnské zařízení bylo v provozu do konce 70. let minulého století a budovy byly obydlené až do roku 2004, kdy zemřel poslední z bratrů Harantů. Na jaře 2005 Jihočeský kraj areál mlýna odkoupil od soukromých vlastníků a určil jeho správou Muzeum Středního Pootaví ve Strakonicích.

Areál mlýna tvoří původní mlýnice s obytnou částí, chlévy s kolnou a stodola. Všechny budovy jsou kryté došky, roubené nebo zděné. K mlýnu patří sad a rybník s náhonem.

Celková rekonstrukce začala v roce 2006. Nejnáročnější částí opravy bylo podle Miroslava Špeciána statické zajištění návodní strany mlýna. „Po demontáži vodního kola musela být zcela přestavěna lednice (prostor pro vodní kolo). Pak bylo osazeno nové kolo. To má průměr 480 centimetrů a jeho šířka je 60 centimetrů,“ přiblížil ředitel.

Rekonstrukcí prošel i rybník a předzahrádka. „Vše jsem se snažili dělat tak, jako by byl mlýn obydlený a vše si svépomocí opravoval sám hospodář,“ poznamenal investiční technik Jiří Urbánek.

Dělníci tak chodili na dříví do lesa, aby mohli udělat latě na střeše, mazaninou se spárovala roubenka a trámy poškozené dřevomorkou byly vyměňovány také jen zčásti. Zdivo na domech není právě nejrovnější. „Lidem se to může zdát nepřesné. Ale byl to záměr. Dělníci se s tím nadřeli mořná více než s přesnou prací,“ podotkl Urbánek.

Návštěvu zrekonstruované památky si nenechal ujít ani František Turek. „Moc se mi tam líbí. Je dobře, že taková unikátní památka nezůstala bez povšimnutí,“ dodal.

Obnovu hodnotí jako zdařilou ředitel strakonického muzea. „Jsem rád, že jsme s památkáři našli společnou řeč. Aby mlýn vypadal jako před lety, chybí snad už jen ve stáji dobytek, vonící chléb v peci, hospodáři s nákladem obilí nebo zahrádka s bylinkami. Něco z toho ještě obnovíme ,ale i přes naši snahu se sem už původní život nevrátí,“ dodal na závěr Miroslav Špecián.

Náklady na opravu hoslovického vodního mlýna:

celkem 17 933 655,80 Kč
dotace 10 140 257 Kč
muzeum 408 978 Kč
Jč kraj 7 384 419,80 Kč

Odkazy:

www.muzeum-strakonice.cz

www.toulavakamera.cz