Sedlák, kočí, skotačiví kozlíci a ustrojená koňská maska klibny se za doprovodu harmonikáře zastavují před jedním z kovářovských stavení.
Ze vrat vychází hospodář, kterému sedlák s kočím nabízejí svoji klibnu a vychvalují slovy: „Tahleta kobyla je dobrá do tahu, je nenáročná na ustájení, není mlsná, i hřebíky žere, takovou nikde nekoupíte.“ „Takovou herku nechci, vždyť je samý žebro, ..... já jí nemám stejně kde ustájit,“ odmítá hospodář.

„Děláte chybu hospodáři, koupí soused a budete mu takovou krásnou kobylu závidět,“ naléhají handlíři. „I nebudu, já si počkám, až příště přivedete lepší,“ nedá se sice hospodář, ale vlídně slavnostní průvod přijímá.

Spolu s hospodyní přidají sedlákovi zlatku na oves a na seno a ostatní počastují dobrou kořaličkou na zahřátí. Rozpustilá chasa vinšuje všem zdraví a úrodu do nového roku a vydává se po vesnici o dům dál.

Závěr obchůzky patří tradičně návštěvě u starosty a poté se všichni odebrali do místní hospody, kde začalo smlouvání s hostinským Josefem Müllerem. Ten si kobylu řádně prohlédl, plácnul si se sedlákem k uzavření obchodu a podle tradice kobylu porazil.

Navázání na tradice

Starobylý tříkrálový masopustní obyčej obchůzky s klibnou a kozlíky vpodvečer 5. ledna byla pro Kovářovsko typickým zvykem, který byl sice na čas přerušen mezi lety 1976 - 1986, poté jej členové Kovářovanu přivedli opět k životu. Od té to doby byla obchůzka zařazena i do kulturního programu souboru a s přestávkami po obci také prováděna.


„Podle vyprávění se obchůzka koná na památku krále Baltazara, jenž přijel na bílém velbloudu do Betléma poklonit se Ježíškovi. Klibna tedy podle lidového výkladu značí velblouda. Během času se tento zvyk vyvinul v rozpustilou zábavu, při které nechybí žertování masek a nejrůznější alotrie rozpustilých kozlíků,“ vysvětlil vedoucí souboru Milan Škoch.


Na starodávnou obchůzku navázalo včerejší chození Tří králů, které v obci pravidelně a se zájmem udržují mladí koledníci.