Beseda se koná ve čtvrtek 26. ledna od 16 hodin v přednáškovém sále muzea.
Se Stanislavem Motlem se účastníci besedy vydají za tajemstvím jihlavských katakomb. O pátrání po paranormálních jevech napsal knihu Strážce brány.
Jihlavské katakomby s délkou kolem pětadvaceti kilometrů jsou po znojemském podzemí druhé nejrozsáhlejší v České republice. Jsou pod celým městem a historikové připomínají, že jde o technickou pamětihodnost.
Katakomby byly budovány současně s městem, nejprve jako sklepy, ale později se prohlubovaly a rozšiřovaly. Historikové se původně domnívali, že katakomby vznikly zásluhou těžby stříbra. Geologický výzkum však toto tvrzení vyvrátil. Neprokázalo se ani to, že byly budovány pro vojenské účely. K této domněnce možná vedla skutečnost, že v době třicetileté války katakomby sloužily švédskému vojsku. Častěji zřejmě podzemní chodby využívali civilní obyvatelé Jihlavy, kteří tudy mohli přecházet z domu do domu, aniž by je někdo viděl.
Hlavní důvod byl ekonomický. V době hospodářského rozvoje ve 14. století měšťané potřebovali nové skladovací a výrobní prostory. Na povrchu nebylo dost místa, proto se šlo do podzemí.
Později se prostory využívaly k ukládání cenností a ještě později k zavedení vodovodu a kanalizace. V šedesátých letech minulého století se značná část chodeb propadla. Celý prostor byl vybetonován a tím se do značné míry zničila historická hodnota katakomb.
O chodby se stará občanské sdružení Georgii Agricola, které chodby začátkem v roce 1990 zpřístupnilo. Velkým tahákem pro návštěvníky je tzv. svítící chodba. Je v ní výklenek, kde citliví jedinci údajně cítí nadpřirozené síly.
Za těmito paranormálními jevy se do jihlavského podzemí vydal Stanislav Motl. V katakombách přenocoval a nafilmoval zde pohybující se stín. Tato podivuhodná bytost vzbudila mezi lidmi opravdovou senzaci.
Stanislav Motl o tom v knize Strážce brány napsal: „A najednou. Nějaká neznámá síla mě přimrazí k zemi. Nejsem schopen udělat jediný krok. „Proboha… To přece není možné… No, je to stín! A ten stín se hejbe! Tahle slova, která mi jdou samovolně z úst, zachytí kamera. Já teď opravdu vidím lidský stín. Je to vůbec člověk? Vysoká postava jakoby v dlouhé kápi. Má podivně hranatou hlavu.Pořád stojím jako přibitý a cítím jak mi po zádech stékají krůpěje potu…“
Beseda v přednáškovém sále Prácheňského muzea začíná v 16 hodin.Se Stanislavem Motlem se účastníci besedy vydají za tajemstvím jihlavských katakomb. O pátrání po paranormálních jevech napsal knihu Strážce brány.
Jihlavské katakomby s délkou kolem pětadvaceti kilometrů jsou po znojemském podzemí druhé nejrozsáhlejší v České republice. Jsou pod celým městem a historikové připomínají, že jde o technickou pamětihodnost.
Katakomby byly budovány současně s městem, nejprve jako sklepy, ale později se prohlubovaly a rozšiřovaly. Historikové se původně domnívali, že katakomby vznikly zásluhou těžby stříbra. Geologický výzkum však toto tvrzení vyvrátil. Neprokázalo se ani to, že byly budovány pro vojenské účely. K této domněnce možná vedla skutečnost, že v době třicetileté války katakomby sloužily švédskému vojsku. Častěji zřejmě podzemní chodby využívali civilní obyvatelé Jihlavy, kteří tudy mohli přecházet z domu do domu, aniž by je někdo viděl.
Hlavní důvod byl ekonomický. V době hospodářského rozvoje ve 14. století měšťané potřebovali nové skladovací a výrobní prostory. Na povrchu nebylo dost místa, proto se šlo do podzemí.
Později se prostory využívaly k ukládání cenností a ještě později k zavedení vodovodu a kanalizace. V šedesátých letech minulého století se značná část chodeb propadla. Celý prostor byl vybetonován a tím se do značné míry zničila historická hodnota katakomb.
O chodby se stará občanské sdružení Georgii Agricola, které chodby začátkem v roce 1990 zpřístupnilo. Velkým tahákem pro návštěvníky je tzv. svítící chodba. Je v ní výklenek, kde citliví jedinci údajně cítí nadpřirozené síly.
Za těmito paranormálními jevy se do jihlavského podzemí vydal Stanislav Motl. V katakombách přenocoval a nafilmoval zde pohybující se stín. Tato podivuhodná bytost vzbudila mezi lidmi opravdovou senzaci.
Stanislav Motl o tom v knize Strážce brány napsal: „A najednou. Nějaká neznámá síla mě přimrazí k zemi. Nejsem schopen udělat jediný krok. „Proboha… To přece není možné… No, je to stín! A ten stín se hejbe! Tahle slova, která mi jdou samovolně z úst, zachytí kamera. Já teď opravdu vidím lidský stín. Je to vůbec člověk? Vysoká postava jakoby v dlouhé kápi. Má podivně hranatou hlavu.Pořád stojím jako přibitý a cítím jak mi po zádech stékají krůpěje potu…“
Beseda v přednáškovém sále Prácheňského muzea začíná v 16 hodin.
