Téměř tři čtvrtě miliardy korun měl rozpočet čtyři roky starý americký film Solomon Kane. Zvíkov jako klášter je k vidění v prvních deseti minutách snímku.

Zahraniční filmaři objevili Zvíkov už v sedmdesátých letech. „Manželka hrála ve filmu Lhář a jeptiška jednu z jeptišek, šlo o zahraniční film, natáčel to rakouský režisér Rolf Thiele," vzpomíná František Blažek ze Zvíkovského Podhradí. Hned si vybavuje i další velký snímek zahraniční produkce Kazimír Veliký. Na jeho natáčení v roce 1975 si pamatuje i osmašedesátiletý Jiří Matuška. „Poláci tady tenkrát postavili úplně nový hrad. Až jsme se divili, že se jim to vyplatí," vzpomíná Jiří Matuška. Ten si také zahrál ve filmu Plaveckém mariáši, ten ale vznikal kousek od Zvíkova v osadě Svatá Anna.

Přímo v komparzu polského snímku se objevili Jan a Marie Kolářovi z Milevska. „To už byli oba v důchodu a tak se přihlásili do komparzu. Když přijeli k hradu, skoro to tam nepoznali. Nově byl předělaný vstup do hradu, před bránou byla středověká ulička s různými stánky, kde venkovani prodávali různé zboží. Nové stavby byly z nějaké snadno odstranitelné hmoty, ale vypadaly jako opravdové. Byli také velmi překvapeni, jak vůbec takový film vzniká a kolikrát se scéna musí točit, než je režisér spokojený," vzpomíná na vyprávění rodičů Jan Kolář.

Protikladem rozmáchlých produkcí byla natáčení českých pohádek. V roce 1994 filmaři hledali komparz do Marie Růžičky. Přihlásila se i dnes pětašedesátiletá Marie Kotková ze Zvíkovského Podhradí. „Zahrála jsem si jednu z dvorních dam. Celkem to byly asi tři natáčecí dny. Byla jsem zvědavá, jak takové natáčení vypadá, tak jsem se přihlásila. Hercům jejich profesi rozhodně nezávidím. V kostýmu bylo vedro a scény se musely několikrát opakovat," říká Marie Kotková.

V Marii Růžičce si zahrál také Petr Kolář z Písku: „Měl jsem dvojroli trubače a pážete. Do dneška vzpomínám na úmorné celodenní čekání na pár záběrů. Ale bylo to slušně honorované, což pro mě jako středoškoláka bylo dost důležité. Nezapomenutelná byla setkání se známými herci, jako byla například Ivana Andrlová. Vilma Cibulková hrála čarodějnici a byla tak báječně nalíčená, že vypadala hodně strašidelně…"

close 20 zvíkovských filmů zoom_in

Hrad Zvíkov je opředený různými pověstmi o negativních magických silách. Jedna z pověstí například praví, že ten, kdo se odváží přespat v hradní věži, do roka zemře.

„Přesto, že jsme většinu času trávili na hradě, nestalo se naštěstí nikomu nic strašného. Je pravda, že Marička Šoposká cestou na svůj první natáčecí den sice bourala v Ledči nad Sázavou, ale vzhledem k tomu, že ten den měla hrát scénu, ve které ji odvážejí k drakovi na smrt, přišla nám vlastně její bledost a děs v očích velmi vhod," vtipkoval režisér pohádky Micimutr Vít Karas.

Strašidelné vzpomínky na natáčení měli i členové štábu seriálu Strážce duší. Režisér Dušan Klein na vzpomíná na nevysvětlitelný úkaz. „Při natáčení na Zvíkově o půlnoci zhasla světla a všichni jsme viděli podivný stín. Kamera ho zachytila, třikrát jsme ho projeli ve střižně, pak zmizel," vzpomínal režisér Dušan Klein.

close 20 zvíkovských filmů zoom_in

Na Zvíkově se Rivalové probudili do středověku

LUBOŠ DVOŘÁK

Když vznikal v polovině 80. let minulého století koprodukční historický seriál Válka volů (SRN, Rakousko a ČSSR), natáčelo se na německém hradě Burghausen a na českých památkách Bouzov, Křivoklát, Buchlov a také na jihočeském Zvíkově. Děj popisuje vzpoury německých sedláků proti šlechtě v 15. století na motivy knihy Ludwiga Ganghofera Der Ochsenkrieg. Na seriálovém zpracování se podílel český scenárista Jaroslav Dietl a čeští a slovenští herci včetně komparsu např. Peter Debnár, František Dibarbora, Milena Dvorská, Jozef Adamovič, Svatopluk Matyáš. Jednu z rolí ztělesnila legenda italského neorealistického filmu Massimo Girotti.

Několik komparzistů si produkce vybrala z členů šermířské a divadelní společnosti Rival z Písku. Ta měla na hradě Zvíkov svou klubovnu. Další člen Petr Nůsek, který dnes vlastní agenturu a živí se jako šermíř a choreograf pro film a divadlo, dostal malou roli strážného na věži.

Rád vypráví historku, kdy skupina slavila v klubovně něčí narozeniny. „Nad ránem nás probudil hluk. Na Zvíkově ležela sláma, pobíhali koně, prasata a lidé v kostýmech. Říkám tomu, že jsme se probudili do středověku," baví se vzpomínkou Petr Nůsek. Šermíři sice věděli, že se na hradě chystá natáčení, ale netušili přesně, kdy vypukne.

„V seriálu jsem ve scéně, kdy venkované stíhaní nepřáteli utíkají za hradby, kam je ale hradní pán nechtěl pustit. Z ochozů na ně shlížíme dolů," sdělil Petr Nůsek. Pro něho má seriál i osobní význam. Během natáčení se poprvé setkal se slovenským šermířským mistrem Peterem Kozou, který ovlivnil jeho další život. „Jeden z kaskadérů mi říkal, že mají mezi sebou mistra. Dost jsem se divil, protože v té době jsme znali jen mistry odborného výcviku na učilištích a mistry sportu. Peter Koza byl skutečným šermířským mistrem a setkání s ním pro mě bylo důležitým krokem k tomu, kudy se vydal můj pozdější život," řekl Petr Nůsek.

V seriálu se objevuje také tehdejší šéf skupiny Rival Roman Čada. I jemu připadla rolička strážného na ochozu. „Architekti Zvíkov upravili filmovými stavbami a hrad vypadal úplně jinak. Také si pamatuji, že produkce byla částečně z Rakouska. Utkvěla mi auta s nápisy Kurt Mrkvicka," usmál se Roman Čada.