V Prácheňském muzeu se v říjnu představují dva fotografové. Vedle  Karla Steinera, jehož snímky návštěvníci najdou v Malých síních a    v chodbě muzejní knihovny to jsou barevné fotografie, jejichž autorem je Robert Krekule (36 let).

Pro píseckou výstavu připravil dva soubory. První má název  Soumrak nad Táborem a jde o snímky nočního Tábora z let 2007 až 2009. Poprvé je veřejnost viděla před třemi lety v Divadle Oskara Nedbala v Táboře.

Druhý soubor má název Krajina Písecka, vznikal v letech 2009 až 2012 a vedle snímků  krajiny a přírody se návštěvníci mohou očima fotografa  podívat také na drobné sakrální stavby a  detaily krajiny. Tyto  snímky měly premiéru v loňském roce, kdy byly vystaveny v knihovně   v Bernarticích.

Kdy jste poprvé vzal do ruky fotoaparát?
Jsem vlastně samouk, nikdy jsem fotografii ani fotografování nestudoval. Ale už odmala mě  fotografování bavilo a zajímalo. Posledních zhruba deset patnáct let však tato moje záliba nabrala zcela jiné obrátky a začal jsem se věnovat  krajině a také portrétům,  převážně portrétům žen.  Krajinky se snažím ukazovat  spíše individuálně, portréty se objevují na klubových výstavách.

Zmínil jste klubové výstavy. To znamená, že jste členem některého z fotoklubů?
I když bydlím v Táboře,  již asi deset let pracuji v Písku    v elektrotechnické firmě a   jsem  členem Fotoklubu Písek. Takže v tomto městě trávím  nejen pracovní čas, ale také dobu věnovanou mé největší zálibě.  Když to zjednoduším, fotoklub mám vlastně při cestě domů.

Vaše povolání má technické zaměření, vaše fotografie jsou poetické. Jak to jde dohromady?

To je právě zvláštní. Ještě před těmi deseti patnácti lety jsem uvažoval o tom, že bych fotografii studoval. Pak jsem si ale řekl, že to budu mít jako svého koníčka, i když to není zrovna levná záležitost. Takže  fotografování je pro mě relax. V zaměstnání  dělám s pevnými věcmi, kdežto fotografuji, když odpočívám. Práce s fotoaparátem a  snímky je vlastně   přesný protipól toho, co dělám ve svém  zaměstnání.

Upravujete fotografie před tím, než je dáte na výstavu?
Ač se to na první pohled může zdát, že ano, není to tak. Pracuji s nimi minimálně, takže laicky řečeno je neupravuji. Možná někdo řekne, že  u soumraku nad Táborem jsem  použil úpravy, říkám rozhodně ne. Soumrak nad Táborem takový opravdu je.Je krásný, ale není to s ním jednoduché. Zachytit podvečerní město je skutečně záležitost několika minut. Fotograf musí být ve střehu, aby nepropásl nejvhodnější okamžik.

Jaký fotoaparát nejčastěji používáte?
Jsem zastáncem myšlenky, že značka fotoaparátu není důležitá. Kvalita fotografie není o přístroji,  ale především o vidění autora. Znám velmi kvalitní snímky od autorů, kteří používají i levné fotoaparáty.

Na výstavě  v Prácheňském muzeu návštěvníci najdou barevné fotografie. Ale využíváte i černobílé snímky?

Barvu používám na krajiny, tak nejlépe vynikne jejich krása a zajímavost. Černobílé jsou především portréty.
Máte nějaké přání, co byste chtěl nafotografovat a zatím se to nepovedlo?
Konkrétní přání nemám. A pokud bych nějaké měl, tak by nebylo ke zveřejnění. Musí to být tajemství. Teď třeba pracuji na jednom projektu, je dlouhodobý, takže žádné podrobnosti k němu nesděluji. Až bude hotový, seznámím s tím veřejnost.