Tak to líčí Zdeněk Troška 
v novém filmu Babovřesky. Natáčel ho u nás a hned v prvních minutách nezapomněl divákům připomenout, že to jsou opravdu jižní Čechy. Díky moc za takovou reklamu!

Nevím, jestli režisér vycházel z toho, jak vypadal život 
v jeho rodných Hošticích, pokud ano, pak ho lituji, ale spíš se zdá, že jen zbytečně přepálil karikaturu venkovské drbny. Je zřejmé, že se tvůrci snažili navázat na trilogii Slunce, seno… Jenže tam byly všechny ty vesnické babky vcelku uvěřitelné, své šmírácké postupy dávkovaly postupně a dokázaly působit vtipně. Tady už jen pobíhají od stavení ke stavení, přetahují se o dalekohled a hulákají na své muže. A aby to bylo opravdu k popukání, jedna 
z nich má pro jistotu vadu řeči.

Baba padá z lavice

Zápletka filmu je známá od začátku natáčení – do Babovřesk přijede nový farář a budí pozdvižení. Nejen, že je mladý, ale především se jmenuje Petr Šoustal. Ano, vtip hodný tak páté třídy ZŠ. Zdeňku Troškovi ale vystačí na celý film. Nejprve zaměňuje Šoustala se Šukalem a pak natočí celou scénu 
o tom, jak se drbny dohadují, jestli se velebníček náhodou nejmenuje spíš Voprcálek nebo Pinďulík. Když je v závěru příjmení řečeno v kostele, jedna z bab dokonce vtipně omdlí a spadne z lavice.

Kromě toho se objevuje farářova sestra. Ta si při pracovním pohovoru klekne před starostou, což si drbna Horáčková opět vyloží jako nemravnost 
a běží práskat starostově manželce. V úvodu filmu také zemře bohatá hraběnka a začne přetahovaná o její vilu a pozemky. Když však stoletá dáma umírá, praví: „No ty vole, a je po mně." A to jasně předznamenává, v jakém duchu se ponesou následující dvě hodiny filmu.

Babovřesky jsou esencí těch nejprimitivnějších fórů. Žena tu svého údajně nevěrného muže opakovaně kope do rozkroku, ten si pak musí postižené partie chladit ledem, aby ho při tom načapala mladá dívka, a hádejte, co se stane, když jeden z hrdinů začne střílet vzduchovkou. Ano, trefí jiného obyvatele opět přesně tam…

To opravdu česká komedie neumí bavit ničím jiným? Chápu, že mnoho lidí v kině žádá nekomplikovanou srandu, ale není tohle už pod laťkou veškeré úrovně? Život jistě takové situace také přináší, ale určitě ne několikrát za jeden den. Ostatně i Babovřesky 
v ojedinělých záblescích ukazují, že to jde dělat lépe. Například hláška „Měl´s tu štěnici. Odposlech přerušen" se povedla a skvělý vtípek ve stylu totální překvapení jako Šestý smysl čeká na diváky v závěru.

Bohužel film zcela selhává, 
i když si začne pohrávat s jiným žánrem než komedie. 
V několika scénách z hraběnčiny vily se tvůrci snaží o horor, ale požadované atmosféře se ani nepřiblíží. A romantika také není jejich silnou kartou. Aby vyjádřili, že se Jan Dolanský zamiloval do farářovy sestry, musí Lucie Vondráčková jezdit na kole ve zpomaleném záběru. Existuje snad větší klišé?

Vrcholem je příšerný product placement neboli reklama na různé výrobky. Je jasné, že film potřebuje sponzory, ale propagace na plátně vůbec nemusí být tak rušivá jako tady. Nejnápadněji působí, že hrdinové každý den vehementně čtou noviny, které ve skutečnosti vycházejí pouze jednou týdně. Dále neustále konzumují medovník, opakují hlášku z jednoho rádia a pečlivě ukazují etikety všech výrobků na kameru.

A bude druhý díl

Návrat ke Slunci seno… se tedy nekoná, spíš jsme někde na cestě do Kameňákova. Herecké tváře ani hodnotit nelze, protože když vám scénář přikazuje vylít si vodu do klína, rozmazat si po tváři medovník 
a několikrát si na hlavu připínat příčesek, aby mohlo dojít 
k těžce předvídatelnému fóru, nikdo neočekává oskarové výkony. Spíš překvapí, že si přesto ve filmu zahrálo tolik lidí zvučných jmen, včetně Lucie Bílé v miniroli cikánky, která chce pojmenovat své dítě Tygr. Ale možná je to proto, že se Zdeňkem Troškou je na place skvělá atmosféra, což divák bohužel na plátně nemůže vidět. A kdyby hercům náhodou už chybělo to opakované kopání do rozkroku, nemusí mít obavy, druhý díl se chystá.