Jedním ze sedmi kandidátů na post senátora volebního obvodu číslo 12 (část Písecka, Strakonicko, část Prachaticka) je za ODS Miroslav Beneš.

Proč jdete do blížících se senátních voleb? Co si od nich slibujete jako kandidát i jako občan?

Před dvěma léty jsem opustil politický mumraj a začal jej pozorovat zvenčí. Musím se přiznat, že nic moc. Samé schovávání se a alibismus. Když jsem dělal politiku, nikdy jsem se neschovával v kuloárech. Vždy jsem byl ochoten nést zodpovědnost za své kroky. Loni přišli mí kamarádi s návrhem, ať se pokusím do politiky vrátit.

Poslechl jsem je a jsem připraven každému naslouchat. Tak jako jsem to dělávat ve funkci primátora Českých Budějovic i v mém dalším politickém životě. Jako kandidát chci senátní volby vyhrát i proto, že je třeba, aby politiku dělali lidé, kteří se neschovávají a kteří mají zkušenosti. Jako občan doufám ve férový souboj, jakkoliv stávající atmosféra příliš férová není.

Jakou dominantní vlastnost by měl mít senátor a proč?

Pracovitost. Bez té asi těžko může vyhovět přáním svých spoluobčanů, kteří u něho hledají zastání ve svých problémech a trápeních. Představuji si totiž senátora jako jakéhosi ombudsmana pro lidi z daného území.

Máte přehled o životě ve městě a na vesnicích? Co podle vás na vesnicích a ve městech nejvíc schází?

Obce potřebují nové impulzy, aby se do nich znovu navracel život. Internet sám o sobě hodně smazává rozdíl mezi městy a venkovem, ale nestačí to. Malé obce bojují s nedostatkem finančních zdrojů na přežití. Koneckonců proto jsem jako předseda Výboru pro regionální rozvoj ve Sněmovně každoročně navyšoval kapitolu Programu rozvoje venkova o stovky milionů korun. Mnohé obce se naučily využívat nejen tento, ale i celou řadu dalších ať už regionálních nebo celostátních programů.

Založil jsem Regionální rozvojovou agenturu, ve které měly obce a města nacházet svého partnera a snad i našly. Nejen ve městech a v Českých Budějovicích se ale rozhoduje, kam a kolik peněz z různých dotací a grantů půjde. Díky mým získaným zkušenostem vím, které dveře je třeba pootevřít i v Praze anebo v Bruselu, kde se pokusit získat peníze pro potřeby obcí a měst.

Pokud byste mohl něco změnit v českém zákonodárství, jaké změny byste v něm provedl?

Vždy jsem varoval před permanentními změnami zákonů. Obvykle jsou zdrojem nových zmatků. Pokud jsem posuzoval zákony, vždy mne zajímal jejich dopad na lidi a obce. Rozhodně jsem nepřistoupil na ono "evropské" vytváření nových a nových předpisů. V archivech najdete mé interpelace v Parlamentu ohledně bezdotykových baterií. Stačilo si příslušnou normu přečíst, aby člověk poznal, že je to hloupost. Ale zrušení konkrétně této hlouposti se podařilo až po čtyřech letech.

Čím chcete přesvědčit své voliče, že právě vy jste ten pravý?

Především tím, co je spojeno s mou osobou – dostatečné zkušenosti, které jsem od roku 1994, kdy jsem vstoupil do politického života, získal. Jako kandidát na senátora jsem se setkal a představil téměř všem starostům. Občanům jsem v polovině června rozeslal informaci o své kandidatuře do "kaslíků", ale raději se s nimi setkávám na spoustě akcích.

Dávám přednost tomu, aby si s člověkem, který kandiduje za jejich obvod, pohovořili osobně. O tom, čím jsem v minulosti prošel, si o mně může každý zjistit řadu informací.

Jaké jsou vaše záliby, co práce, co rodina?

Mezi mé největší záliby patřívala četba. Ke knihám jsem měl podivně blízko. Sestra, když nemohla studovat, pracovala ve strakonické knihovně. Byla to jedna z nejhorších dob v našich dějinách, kdy se knihy vyřazovaly do stoupy. Díky tomu jsem měl možnost přečíst vlastně vše, co na dlouhá léta zmizelo z knihoven.

Hltal jsem i filmy. Za studií jsme dokonce dvě dílka natočili, jedno z nich jsem ani nikdy neviděl, protože nám ho zabavila Státní bezpečnost. Další velkou zálibou je sport. Díky němu jsem získal kromě mnoha kamarádů i pár titulů krajského přeborníka. Dnes je pro mě spíše relaxací. Co se týká rodiny, mám dva syny 29 a 25 let a manželku, absolventku stejného gymnasia jako já, tedy strakonického.