Trampe, kamaráde - legendární písnička na cesty: 

Zdroj: Youtube

Není žádným tajemstvím, že hojně užívaný výraz „potlach“, označující trampskou sešlost čili slezinu, vznikl skloubením českého slovesa „tlachat“ a názvu jednoho z tradičních obřadů severoamerických indiánů. Ti své důležité „slavnosti rozdávání“ říkali potlač (v originále „potlatch“, což v jazyce Chinoků znamená „dar“).

Houbový čarokruh v Anglii nazývají "fairy ring".
Co skrývají houbové čarokruhy? Portály k cizím světům, divoženky i vědecká fakta

Potlače se pořádaly většinou v zimním období, buď pod širým nebem, nebo v náčelníkově „dlouhém domě“. Pojily se s významnými mezníky v lidskémLogo k seriálu Slovíčkaření.Zdroj: Deník/Jan Lakomý životě, jako je narození dítěte, svatba či dovršení dospělosti. Hostitel tím, že obdarovával ostatní, ukazoval své bohatství. Zároveň očekával, že mu hosté dary oplatí, takže ve výsledku taková oslava připomínala přihazování v pokeru. Kdo dá víc, kdo dorovná? A kdo nedá nic, čímž ztratí čest a důstojnost?


Krásný Lokau

Tramp (ve významu „tulák, vandrák“) dorazil do českých luhů a hájů s četbou prvních překladů knih dobrodruha Jacka Londona, především jeho Cesty –Trampská osada ZtracenkaTrampská osada Ztracenka.Zdroj: Wikimedia Commons, Petr1888, CC BY-SA 3.0 sbírky postřehů z dob, kdy budoucí slavný spisovatel jezdil křížem krážem Amerikou načerno na nákladních vlacích jako hobo (námezdný dělník, potloukající se od jedné špatně placené práce k druhé).

Nejstarší česká trampská osada Ztracená naděje (čili Ztracenka) vyrostla na místě původního Tábora řvavých, pojmenovaného podle povídky Breta Harta The Luck of Roaring Camp. Ta se do češtiny překládala jako Zdar Tábora řvavých, i když původní překlad J. V. Sládka Štístko Tábora křiklounů se k tamní hudební produkci asi hodil lépe. Jestli si totiž stoupenci tuzemského trampingu něco z indiánských tradic osvojili, pak to byla především hudba a zpěv. Tanec už tolik ne…

V oněch nebezpečných dobách raného trampování docházelo kromě vážných střetů s policií i k mnoha úsměvným nedorozuměním. Na přelomu dvacátých a třicátých let 20. století se kupříkladu probojovala na gramodesky trampská písnička o krásném Lokauovi. Záhadný černošský hrdina kde se vzal, tu se vzal, u táboráků však brzy zdomácněl. Až s hodně velkým zpožděním vyšlo najevo, že jde ve skutečnosti o zkomoleninu větičky „look up, look down“ z americké lidové písně Lonesome Road. Z poměrně fádního pohledu na pustoprázdnou cestu se tak díky komusi, kdo špatně odposlouchal anglický text, stala bezmála mytická bytost jménem Lokau.

Nepřehlédněte zajímavý speciál Deníku s trampskou tematikou: Historie trampingu na Valašsku


Ani pán, ani astrachánZ výstavy o historii jihočeského trampingu v českobudějovické Vědecké knihovněZ výstavy o historii jihočeského trampingu v českobudějovické Vědecké knihovně.Zdroj: Deník/Jaroslav Sýbek

Jiné trampské výrazy se dají rozklíčovat snadno. Čundrák má svůj původ v německém slovese „tschundern“ („toulat se“). Dříve tak byli hanlivě označováni takzvaní pivní trampové, kteří více času než v lese trávili u půllitru v hospodě. Mastňák, to byl typický velkoměstský člověk, po němž na palouku zůstávala halda mastných papírů a konzerv. Oproti tomu paďour byl maloměšťák, šosák pohrdavě shlížející na všechnu tu trampskou chátru. Možná, že tohle slovíčko souvisí s padavkou. Kdo ví?

Pavel Lohonka, lépe známý jako muzikant Žalman, se ve vodách hudebního průmyslu pohybuje už přes padesát let
Písničkář Žalman si užívá na chatě: Křičí na mývaly, pozoruje UFO a stále skládá

„A že nejsem pánem, ani astrachánem, na glajzu taky nemám,“ zpívá se v kultovní a za minulého režimu zakázané trampské písničce Trampe, kamaráde, která se zrodila někde v okolí Srbska na Berounsku. Výkladový slovník nás poučuje, že astrachán je jemná, velmi drahá kožešina z novorozeného jehněte kyrgyzské ovce. Město Astrachaň leží na jihu evropské části Ruské federace u Kaspického moře. Pro trampy představovali astracháni zlatou mládež, která je naoko napodobovala, ale s jejich hodnotami neměla nic společného. Do tábornického slangu přešlo slůvko díky fejetonu Gézy Včeličky, novináře, trampa a zapřisáhlého levičáka, jenž tento prvorepublikový snobismus nemohl vystát.

O čem je speciál Slovíčkaření

Některé výrazy člověku vrtají hlavou. Nelze je bezezbytku pochopit, pokud se nevydáme nazpět v čase a neprojdeme s nimi celou historii jejich vzniku, užití a proměn. Slůvka jako vůči, vesměs, zebvrubně. Nezní vám trochu tajemně? Určitá záhadnost je však jen pozůstatkem dávných, dnes už poněkud nesrozumitelných dob a zvyků.

Jakmile se vžijeme do myšlení našich předků, porozumíme i způsobu, jakým utvářeli českou řeč. A právě české řeči se věnuje seriál Deníku s názvem Slovíčkaření.

Facebook Deník Styl je tu pro každého.Facebook Deník Styl je tu pro každéhoZdroj: Deník/Denisa Lottmannová