Hody hody doprovody? Ano i ne. Správně bychom ten tajemný výraz měli psát jako předložku a podstatné jméno: „Hody, hody do provody.“ Přičemž provod,Logo k seriálu Slovíčkaření.Zdroj: Deník/Jan Lakomý provoda, sprovoda – případně Provoda s velkým P – označuje konec postního období v rámci takzvaného velikonočního oktávu.

Osmidenní připomínka vítězství Ježíše Krista nad mučednickou smrtí je v křešťanské tradici zahájena Slavností Zmrtvýchvstání Páně, známější pod názvem Velikonoční neděle či Boží hod velikonoční. Koncil svolaný císařem Konstantinem v roce 325 našeho letopočtu do maloasijského města Nikáje (odtud První nikajský koncil) rozhodl, že křesťané budou slavit Velikonoce v neděli po prvním jarním úplňku.

David Slaběňák z krabic od kapesníků vymodeloval i tento skvost - Tatru 815 8x8 používanou Československou lidovou armádou.
Tatrovky, tanky i traktory. Mladík vyrábí úžasné modely z krabic od kapesníků

O sedm dní později nastává Bílá neděle (latinsky Dominica in albis). A právě tomuto dni naši předkové přezdívali provoda. Oficiální název druhé neděle velikonoční byl odvozen od bílého roucha, oblečeného nově pokřtěným osobám (novokřtěncům, neofytům) při velikonoční vigilii v „noci nocí“ z Bílé soboty na neděli Zmrtvýchvstání Páně.

Skoč, panno, do vody …

Prostý lid potřeboval pro svůj svátek, naroubovaný na dřívější pohanské jarní slavnosti, najít slovo, jež by vycházelo z jeho vlastních zvyků. Známá rýmovačka původně zněla trochu jinak, než jak ji halekají dnešní koledníci. „Pomni hody na provody, žeť jsú svatí dni,“ varovali středověcí kazatelé včetně Jana Husa. Ale stejně domlouvaly i mámy na vsi svým hladovým dětem. Smysl varování je jasný: „Nehoduj do první velikonoční neděle.“ Buď zdrženlivý v jídle, pití i v jiných libůstkách a radostech.

„Hody hody do provody, dejte vejce malovaný, Nedáte-li malovaný, dejte aspoň bílý, slepička vám snese jiný. V komoře, v koutku, na zeleným proutku.“ Tohle musí každé české dítě, jdoucí na koledu o Velikonočním (též Červeném) pondělí, umět, jako když pomlázkou mrská. Ale víte, jak je to dál? „Proutek se ohýbá, slepička kokrhá. Dejte jí jísti, dejte jí píti. Dejte jí semence, ona snese tři vejce.“

Hanácké mrskut v KralicíchHanácké mrskut v KralicíchZdroj: DENÍK/Pavel Moš

A tím to nekončí. Následuje přísnější příkaz: „Skoč, panno, do vody pro ty černé jahody.“ Takový požadavek panna právem odmítá: „Proč bych já tam skákala, své sukýnky máchala? Kde bych si je usušila?“ Kluci s odpovědí neváhají: „U pana Víta.“ Pak se ale konverzace nějak zamotává: „Vít není doma, jel do Berouna pro čtyři ovce, pro pátého skopce, pro šestého berana, snědli jsme ho do rána i s rohama. Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.“

Vzít si někoho na paškál

Masopustní hra z konce 17. století nabádá: „Do sprovodu zanech veselosti, svodu.“ I v básni obrozence Šebestiána Hněvkovského čteme: „Hody, hody do sprovody…“ Archaická formulace „s provoda“ znamenala, že k celoročnímu obžerství a hedónismu se smíme vrátit teprve po svátku provody.

Předpokládá se, že provoda byla odvozena od slova „průvod“. Staří Slované pořádali „provody“, při nichž vynášeli symbol zimy – smrtku čili Moranu. Varianta „doprovody“ rovněž vybízí k představě doprovázení někoho někam. Římskokatolická církev pak tento průvod zasadila do kontextu velikonoční vigilie, která začíná po západu slunce mimo chrám Páně svěcením velikonočního ohně. Při „bohoslužbě světla“ se rozsvěcí velká zdobená svíce z bílého vosku, nazývaná paškál.

Mňam. Po celém světě máte možnost si skvěle pochutnat na dobrém jídle.
KVÍZ: Máte rádi dobré jídlo? Otestujte si své znalosti zahraniční kuchyně

Tento paškál (z latinského výrazu pro voskovou velikonoční svíci „candela paschalis cerea“) byl potom knězem či jáhnem nesen v čele průvodu do zešeřelého kostela, kde si od něj věřící zapalovali vlastní svíce. Neboť Kristovo světlo přemáhá temnotu hříchu a smrti. My známe rčení „vzít si na paškál“, užívané v situaci, kdy chceme někoho nebo něco důkladně prověřit. Dříve byly určité osoby skutečně přiváděny před paškál, aby zde mluvili pravdu a nic než pravdu – k tomu jim dopomáhej bůh.

O čem je speciál Slovíčkaření

Některé výrazy člověku vrtají hlavou. Nelze je bezezbytku pochopit, pokud se nevydáme nazpět v čase a neprojdeme s nimi celou historii jejich vzniku, užití a proměn. Slůvka jako vůči, vesměs, zebvrubně. Nezní vám trochu tajemně? Určitá záhadnost je však jen pozůstatkem dávných, dnes už poněkud nesrozumitelných dob a zvyků.

Jakmile se vžijeme do myšlení našich předků, porozumíme i způsobu, jakým utvářeli českou řeč. A právě české řeči se věnuje seriál Deníku s názvem Slovíčkaření.

Facebook Deník Styl je tu pro každého.Facebook Deník Styl je tu pro každéhoZdroj: Deník/Denisa Lottmannová