Film se jmenuje Gump – jsme dvojka, máte nějakou svoji životní dvojku?
Mám okolo sebe hodně lidí, za které bych dala svůj život. Nejde jen o slova, tak to opravdu cítím. A je to hřejivý pocit. Ani dotyčné nepotřebuji potkat, stačí na ně jen pomyslet. Nerada bych někoho jmenovala, ale je jich hodně. Musím říct, že mám štěstí, že jich mám ve svém životě tolik.

Vica Kerekes v pokračování snímku o psu Gumpovi:

Zdroj: Youtube

Ve filmu hrajete Ivanu, maminku malé holčičky, která dostane od Gumpa přezdívku Kostička. Líbí se vám? A vy máte v reálném životě přezdívku?
Oslovení Kostička je velmi roztomilé. Jednoznačně mám přezdívky ráda, když vás někdo oslovuje přezdívkou, znamená to, že k sobě máte vřelý vztah. Vicuška také není jméno, které byste našli v kalendáři. Pochází od jména Eva. A mamka mě odmala oslovuje „anyóka“, což u nás značí stařičkou ženu, která každému pomáhá.

Děj filmu se rozvine i díky náhodnému setkání Gumpa a Ivany. Věříte na náhody? Nebo náhody neexistují a věci se dějí, jak mají?
Hm… Náhody. (smích) Nevěřím na náhody. Věřím tomu, že existuje určité energetické pole, v němž se pohybujeme. Vysíláme jistou energii a také ji přijímáme a tím do svého života zasahujeme. Vše je ovlivněno tím, jak reagujeme na určité události, jaké máme myšlenky, jak se chováme k lidem kolem sebe…

Aneta Vignerová s manželem Petrem Kolečkem
Rok od tajné svatby Anety Vignerové: Nesmutním, že jsem se nevdávala v bílém

Takže si svůj život řídíme sami?
Ano, věřím na to, že si svůj život řídíme sami. A také věřím na setkání. Život je pro mě o setkávání s druhými. Nic není náhoda, vždy se potkáme s tím, s kým se máme potkat. Díky tomu se neustále učíme a můžeme sami sebe měnit.

Jaká věc či náhoda vás v životě nejvíc posunula dopředu a třeba byste bez ní nebyla tam, kde jste dnes?
Každá pro mě velmi těžká situace mi přinesla změnu a posun v životě. Pokaždé. I když to někdy zatraceně bolelo a měla jsem pocit, že mi pukne srdce, vždy mě tohle posunulo dál a posílilo mé nitro. Pokaždé, když se něco stane, rozeberu dění na součástky a během toho procesu samu sebe „čistím“.

Vica Kerekes je milovnicí zvířat, kvůli častému přesouvání z místa na místo teď ale žádné nemá:

Vica KerekesVica KerekesZdroj: se svolením Kristýny Zuzové / Bioscop

Co rozhodlo o tom, že nabídku zahrát si v pokračování Gumpa vezmete?
Viděla jsem Gumpa, a to mi stačilo k tomu, abych věděla, že tohle je film přesně pro mě, že do něj jdu. Gump je film, který rozdává světlo, teplo, naději… Učí nás empatii, soucitu, a hlavně dává velmi mnoho radosti. Některé záběry z filmu jsou doslova pohádkové, a díky tomu naše nitro prosvětlují. No, a to ještě nemluvím o hlavní postavě, o psu Gumpovi. Vždyť on je, i s fenkou Jenny, vlastně anděl.

Film cílí nejen na děti, ale i na milovníky psů a zvířat obecně. Řadíte se k nim?
Když jsem žila ještě s rodinou, měli jsme doma pejsků víc, neuměli jsme bez nich existovat. Já jsem měla pejska Bumera, byl můj miláček, pejsek mého života. Mamka ho našla v popelnici, vzala domů a on se stal členem naší rodiny. Často jsem si představovala, že je Bumer začarovaný.

Jana Adamcová
Moderátorce Janě Adamcové se stýská po práci v televizi, nabídku už ale nečeká

Kdo podle vás byl původně?
Myslela jsem, že je člověk. A přesně tak jsem to měla u prvního setkání s Gumpem. On má podobné rysy, jako máme my. Navíc i jemu se někdy prostě nechce hrát, což já absolutně chápu. Taky jsem taková, kolikrát se mi nechce hrát, ale musím, protože mě hraní živí. Ale Gump nemusí, protože má okolo sebe hromadu milujících lidí, kteří se o něj starají, a tohle je pro něj jen taková hra. A když vycítí, že zrovna tohle hra není, tak se mu nechce. Takže občas je i líný, ale je hodně emocionální a citlivý, srdíčko má na pravém místě.

Co může člověka naučit?
Naši psi mě vždycky učili určitou pudovost a taky to, že jsou věrní. Miluji, jak jsou psi věrní. A není to kvůli tomu, že jim dáte najíst a staráte se o ně. Podíváte se jim do očí a je neskutečné, jak vás vítají. Napojí se na vás a cítí vaši přítomnost. A když si vás jednou oblíbí, je to navždy. My lidé umíme být nevěrní, něco se nám nelíbí, tak se otočíme a jdeme pryč. Psi ale zůstanou sedět a budou na vás čekat. To nás učí!


Nahrává se anketa ...

Momentálně pejska doma máte?
Aktuálně žádného pejska ani jiné zvířátko nemám, protože pořád pendluji mezi různými zeměmi.

Jak se během natáčení vyvinul váš vztah s Gumpem?
Gump je kouzelný pes, hned bych si ho vzala domů. (smích) Někdy mám pocit, že nás učil víc než my jeho. Ještě jsem nepotkala kolegu, který by se uměl tak soustředit. Položíte ho na jedno místo a on tam sedí a vytrpí všechno, co od něho chcete. Kdybych mohla, točila bych s ním víc než s herci.

Zpěvačka Jana Kirschner vydává 20. března nové album s názvem Obyčajnosti.
Jana Kirschner: Nejsem feministka, ale myslím, že rovnováha je důležitá

A jaká byla spolupráce s režisérem F. A. Brabcem?
Do natáčení Gumpa jsem se s panem režisérem nikdy nepotkala, jen jsem viděla jeho filmy. Je naprosto kouzelný, i se svou manželkou, kostýmní výtvarnicí. Je svým způsobem geniální, takové zázračné dítě. Hraje si a my si hrajeme s ním. Miluji režiséry, kteří nestresují a dávají hercům velkou svobodu. Ví přesně, co chce, tím pádem se nebojím, že nevím, co budeme točit a jak to skončí. Důvěřuje nám.

Je to pro vás při natáčení důležité?
Je to obrovská svoboda, kterou potřebuji cítit, když tvořím. Nikdy jsem neměla ráda tvorbu, kde nade mnou někdo stojí a usměrňuje mě, že musím držet ruku tak a hlavu tak a intonovat takovým a takovým způsobem.

Vica Kerekes v doprovodu režiséra Petra Hledíka na Mostě slávy v Trenčianských Teplicích:

Vica KerekesVica Kerekes si během festivalu Film Square převzala ocenění Artist's Mission Award Zdroj: Profimedia

Netajíte se tím, že nejste materialistický typ, nepotřebujete vlastnit spoustu věcí, důležitá jsou pro vás jiná témata. Naznačíte své životní priority?
Pro mě je důležité, aby můj život neřídily peníze. Přesněji řečeno, aby se mě nezmocnily a nestala jsem se jejich otrokem. Neodmítám věci, které umějí ulehčit život, například auto. Umí být neskutečně užitečné, když se potřebujete neustále přesouvat kvůli práci, pomoci starým rodičům nebo se starat o děti a vozit je do školy, na kroužky. Ale nepřeháním to a nejezdím autem ve dne v noci. Beru materiální věci spíše tak, že patří k životu, ale vím, kde je hranice, kterou s nimi není dobré překročit, neboť pak už člověka začnou deformovat.

Někteří umělci nedají bez auta ani ránu a městskou hromadnou dopravou by rozhodně nejeli…
Já se často přesouvám vlakem a autobusem, nedělá mi to problém. Potkávám lidi, mám čas na čtení a na rozmyšlenou… Miluji jen tak být. Být přítomná a užívat si to. Ráda také chodím do přírody. Třeba do Vysokých Tater. A stane se, že jsem v Budapešti a mám pocit, že potřebuji nutně Tatry, tak sednu do auta – tehdy mi to autíčko dodává svobodu – a za tři hodiny jsem v Tatrách. Tohle je můj luxus. Ne exotické cestování, jachty a vily.

Jana Paulová
Jana Paulová bude brzy s manželem už padesát let. Má recept na šťastný vztah

Jakým dárkem vám člověk udělá největší radost?
Radost mám tehdy, když můžu být s lidmi, které miluji. A když si na mě někdo udělá čas, to mi udělá obrovskou radost. Je to pro mě vzácné, protože času je málo a běží neúprosně. Nebo, když si můžu sednout s někým a povídat si při dobrém jídle.

Narodila jste se ve znamení Berana. Řekla byste o sobě, že jste energické a dobrodružné povahy a třeba i tvrdohlavá?
Narodila jsem se jako Beran, jsem si toho vědoma a neustále na sobě pracuji. Potřebuji k životu se pořád měnit, čistit se od různých nánosů, od zvyků, které nás brzdí. Tvrdohlavost Berana lze zmírnit. Umět se ovládnout je důležité, stejně jako vyslechnout jiné názory a umět je přijmout, ne je za každou cenu odmítat. Oheň Berana miluji a potřebuji, jde o životní energii, zdroj všeho.