Jak jste se k režírování filmu o slavném herci a boxerovi dostal?
Původně jsem ho měl produkovat a režírovat ho měl člověk, který byl nominovaný i na Oscara a je jedním z top dokumentárních režisérů. Ale Mickey Rourke, jelikož je Mickey Rourke, řekl ne, že se s ním nepotká, a začala anabáze toho, že jsme jako producenti neměli režiséra. Jeho manažerka, která je shodou okolností i manažerkou Tila Schweigera, viděla můj film o Žižkovi, ve kterém hraje, byla pozvaná na premiéru do Prahy, a Mickeymu mě doporučila.
Petr Jákl už má zkušenosti s režírováním velkofilmu Jan Žižka:
close
info
Zdroj: se svolením Petra Jákla
zoom_in
Petr Jákl obsadil do filmu Michaela Cainea, Tila Schweigera či Bena Fostera.
Prozradíte, o čem dokument je?
O tom, že se Mickey Rourke chce vrátit jako boxer. Byl profesionální boxer, pak z ringu odešel, když mu bylo asi šedesát dva, měl jeden zápas a vyhrál. Teď je mu jednasedmdesát a chystá zápas, do kterého si vybral mladého kluka, olympionika… No vrchol! (smích) Společně jsme se bavili o jeho představě, viděl Žižku, a skoro mi přikázal, že jeho film budu režírovat já. Imponovalo mu i to, že jsem byl na olympiádě. Řekl mi, že musí cítit energii a potřebuje, aby ho režisér chápal. Byl přesvědčený, že já ho pochopím.
Hned jste řekl ano?
Nejdřív jsem ho několikrát odmítl, protože jsem byl po Žižkovi unavený, nechtěl jsem režírovat, chtěl jsem produkovat. Ale neuplynul měsíc a začal jsem to točit, protože jsem se podíval na všechny věci z jeho života a říkal si, jak bych mohl být takový vůl, že bych nechtěl režírovat dokument o Mickeym Rourkeovi. (smích) Teď snímek ukazujeme distributorům a snažíme se ho dokončit, aby šel příští rok ven. Mickey je celosvětově, ale hlavně v Americe, neskutečně respektovaný, všichni ho znají jako „toho šílence“, takže máme zatím velmi pozitivní ohlasy.
Inspiroval jste se známými dokumenty o Pamele Andersonové, Sylvesteru Stallonemu a podobně?
Chtěl jsem to udělat jinak, než jsou dokumenty o známých osobnostech na Netflixu. Jsou skvělé, mám je rád a pořád na ně koukám, ale jsou stylizované, krásné… Ale Mickey je bouřlivák, proto jsem jeho dokument chtěl udělat realisticky, tak jak to je.
Jak?
Ztvárnit ho, jak vypadá – hnusně, dobře, ukázat, co říká za hovadiny a udělat to jako jeho zpověď. On opravdu mluví o věcech, o kterých známí lidé nemluví, a mluví k veřejnosti, ke všem. Tím si myslím, že je to jiné, protože je to jeho zpověď a jsou tam neuvěřitelné historky, které jsou fakt neuvěřitelné a člověk by nečekal, že se s nimi svěří.
Mickey Rourke má za sebou pestrou kariéru:
Jak na vás osobně Mickey Rourke působí?
Ve chvíli, kdy si mě vybral jako režiséra, jsem s ním mluvil jenom po telefonu, ne osobně. A když jsem za ním odletěl a začali jsme natáčet, což mělo trvat pět dnů, hned první den nepřišel. Nepřišel ani druhý den, třetí, ani pátý den. Měl jsem tam celý štáb a říkal si, že to snad ani není možné.
Omluvil se?
Řekl, že mu není dobře, že se na natáčení necítí… Mohl bych tady sedět deset hodin a vyprávět spoustu takových neuvěřitelných věcí. Tohle je jedna z nich. Ještě jsem se s ním tedy osobně nepotkal. Dělám ten dokument tak, že mu posílám otázky, které tam někdo natáčí s ním. Je to neuvěřitelné! Jsem zvědavý, jestli tohle dodělám a jestli se někdy potkáme.
close
info
Zdroj: se svolením Petra Jákla
zoom_in
Petr Jákl se jako režisér snaží zachovávat klid.
Není nakonec dobře, že jste se nepotkali?
Ano, mám díky tomu nadhled, odstup a vidím ho tak, jak mám možnost ze všech těch materiálů. Udělal jsem si na něj určitý názor, ale myslím, že má srdce na pravém místě a je extrémně povahově komplikovaný. Ale je k tomu důvod, který se lidé v dokumentu dozvědí. Sám jsem byl překvapený.
Chápu, může se stát, že někdo nedorazí na první natáčení. Když ale nedorazil i další den, neměl jste chuť s tím seknout?
Všichni byli úplně vyřízení. Já si v těchto situacích ale zachovávám klid, protože jinak bych se zbláznil. Děje se mi to dnes a denně. Ale bylo to náročné, protože když má člověk v Los Angeles celý štáb lidí a platí je – jsou to statisíce dolarů, které lítají z okna každý den, tak to není nic příjemného. Pak už jsem byl trochu vyděšený. Na druhou stranu jsem si říkal, že všechno je tak, jak má být.
Viděl jste v tom i pozitiva?
Říkal jsem si, že to bude dobré pro samotnou story. Mezitím jsem dělal rozhovory s dalšími lidmi, kteří ho znají, a ti mi řekli skvělé věci, které v dokumentu používám. Nějak jsem tím proplul. (smích)
