Někteří herci nekonečné seriály zatracují, jiní je považují za vděčný zdroj financí. Kdo vám nabídl roli v Ulici?
Byla to shoda náhod. Trochu za to může můj kolega Tomáš Sagher, který mě spojil s produkcí Ulice, zrovna sháněli podobný typ herce. Ta si mě za pár dní pozvala na kamerové zkoušky. Podobných kamerových zkoušek či castingů jsem absolvoval desítky, ale tady jsem se od začátku cítil jinak, tak nějak svobodněji, příjemněji. Asi mi osud naznačoval, že to takhle dobře dopadne!

Hezkou shodou náhod je i to, že hrajete pedagoga, kterým jste chtěl být původně i ve skutečnosti. Působil jste v tanečním Vojenském umělecké souboru Ondráš a po maturitě jste šel studovat učitelství tělocviku na fakultu sportovních studií. Kdy nastal zvrat a řekl jste si, že nechcete učit, ale chcete být hercem?
Ten nápad se zrodil při končícím angažmá v Ondráši, kde jsem strávil krásných šest let. Najednou se mi chtělo roztáhnout křídla a podívat se po něčem ještě zajímavějším – ne že by folklor nebyl dostatečně zajímavý, ale tak nějak jsem cítil, že potřebuju jinam. A tak mě napadlo vyplnit přihlášku na JAMU. Prvním i druhým kolem jsem prošel poměrně úspěšně, a když jsem ve třetím kole všem v komisi oznámil, že ještě stále nejsem rozhodnut, zda chci vůbec nastoupit, tak mě vedoucí komise málem rovnou vyhodila.

Jindřich Štreit a jeho žena Agnes oslavili zlatou svatbu.
Životní okamžik. Fotograf Jindřich Štreit a jeho Agnes oslavili zlatou svatbu

Pocházíte z Vnorova na Hodonínsku. Od mládí jste se věnoval lidovým tancům, prošel jste i zmíněným profesionálním folklorním souborem Ondráš. Co vy a folklor dnes?
To je milá otázka, téměř nic! (smích) Nabažil jsem se ho dříve natolik, že ho v současnosti nevyhledávám. Ale pokud si mě někde najde sám, rád si zavzpomínám. Ondráš chystá nový taneční program, kam stavím jednu choreografii, tak to je kupříkladu jedno takové aktuální zavzpomínání. A u rodičů bych asi ještě našel i kroj.

Když zmiňujete kroj, chodíte rád na hody?
Na hody už dávno nechodím, jednak z časových důvodů, a také to souvisí s předchozí odpovědí.

Jaký máte jako Vnorovjan vztah k vínu?
Nestručně – velmi kladný! Obzvláště k suchému bílému.

Žijete na Moravě, kde máte, jak sám říkáte, kromě rodiny i krásný dům a na něm dvě krásné hypotéky, takže stěhování do Prahy za prací u vás není na pořadu dne. Ulice se často natáčí velmi brzy ráno a nezřídka o víkendu…
Vím, na co se chcete zeptat. Při ranních nástupech občas přijedu už večer den předem a přespím v Praze, ale většinou jezdím autem na otočku, protože musím často stihnout – za normálních okolností – ještě večerní představení v Brně. Úspěšná logistika cestování je naprosto zásadní, protože všichni víme, v jakém stavu je naše D1.

Marek Němec.
Už vím, že na jevišti nejde o život, říká oblíbený herec Marek Němec

Je pro vaši rodinu náročné nemít vás doma v Brně?
Je to náročné pro všechny. Ale manželka je velmi statečná, s dětmi to zvládá senzačně a přivítání dětí u dveří po celodenním natáčení je pro mě nejvíc!

Stejně jako váš seriálový Prokop milujete cestování. Co vás ještě kromě toho a učitelství pojí?
S Prokopem máme hodně společného, hlavně asi to cestování. Za mých folklorně činných let jsme s VUS Ondráš procestovali skoro celý svět. Rád vzpomínám na dvouměsíční turné po Japonsku nebo desetidenní zájezd po východním pobřeží USA. Jedno celé léto jsem strávil pracovně ve Velké Británii a ještě v živé paměti mám dvoutýdenní trek v Himálaji až do základního tábora pod Mount Everestem.

Připadáte mi jako optimisticky založený člověk. Neopustil vás optimismus ani v uplynulém roce, kdy celý svět prožíval krizi kvůli pandemii koronaviru?
Jde o náročné období a hrozně nerad bych se pouštěl do politických debat, jak moc je náročné kvůli tomu, či onomu, ale rozhodně se těším, až budeme z nejhoršího venku a člověk si bude moct zajít kamkoliv bez jakýchkoli omezení. Na rok 2020 se bude dlouho vzpomínat… A myslím, že v dobrém i ve zlém. Na všem špatném je něco dobrého, teprve až čas ukáže, kolik toho dobrého se stalo i přes všechna ta trápení.