Má důvod, že jste pro křest nevybrala žádnou ženu?
Ano, má. Jsem poměrně čerstvě rozvedená, sama… A u těchto čtyř mužů vím, že jim můžu stoprocentně věřit. Jsou to dlouholetí kamarádi, kteří mi kdykoli pomohou. Mám je moc ráda, jsou správní chlapi. Mile mě překvapilo, že Bob Klepl „jede“ v mých knížkách. Byl první, kdo si chtěl novou knihu přečíst, aby věděl, co křtí. (smích) Trochu jsem se bála, že mi ji hodí na hlavu, ale řekl: „To je tak hezký!“ Tohle od něj byla velká pochvala.

Monika Zoubková o svém dětství a o tom, proč se nestala lékařkou:

Zdroj: Youtube

Spousta spisovatelů tvrdí, že napsat pohádku je mnohem těžší než třeba detektivku. Co si o tom myslíte?
Zatím jsem psala jen dětské knihy, tak to nemůžu posoudit. Ale sama za sebe musím říct, že je to očistný akt, byla jsem jen sama se sebou. Srovnala bych to třeba s divadlem. V divadle je parta lidí, kteří na něčem pracují a vzájemně se inspirují, při psaní knihy se musíte inspirovat jen sami sebou. Je to všechno čistě na vás – jestli to dopadne dobře, nebo ne apod. Je to váš prožitek a váš případný úspěch. Pro mě bylo skvělé hledat v sobě dítě. Moc mě to bavilo, aniž bych čekala, že mě to tak bude naplňovat.

Inspirovaly vás k psaní pohádek i vaše dcery?
Od jejich útlého věku jsme se hodně bavily o strašidlech a zvířátkách, ale psát jsem začala sama, samozřejmě s jejich podporou a tím, že jsem jim vše četla. Ony text různě doplňovaly a ptaly se, proč je to tak a tak… Sem tam mi daly občasnou inspiraci a zpětnou vazbu, kterou jsem zpracovala.

Křest první knížky Moniky Zoubkové Brok, Flek a strašidla s kmotrou knížky Ivou Janžurovou.
Kvůli roli doktorky mě napadl pán v obchodě, říká herečka známá z Ordinace

Nemáte v rodině následovníka?
To ne, ale moje starší dcera studuje výtvarnou školu, proto mě už u první knížky napadlo, že by ji mohla ilustrovat, protože ve dvanácti letech byla o dost dál než někteří její vrstevníci. Bohužel jsme se v Albatrosu nepotkaly s tím, že by na to kývli, což je škoda, mohlo to být moc zajímavé. Ale je to, jak to je.

U druhé knihy už jste to nezkoušely?
Teď už je ve věku, kdy mi řekla, že pokud budu psát další dětskou knihu, tak ne, ale pokud napíšu něco pro dospělé, tak by to prý klidně dělala. (smích) Musím tedy napsat něco pro dospělé, aby to dcera ilustrovala. (smích)

Monika Zoubková se svými dcerami Emmou Luisou a Stellou:

Když jste s psaním začínala, neměla jste ambice být jako J. K. Rowlingová?
Vůbec! Když jsem odesílala svůj první text do Albatrosu, myslela jsem si, že to nedopadne. Nikdy jsem neměla ambice psát, bylo pro mě spíš překvapení, že se text líbí. Nikdy jsem nebyla tak sebevědomá, abych si věřila na poli, které jsem nestudovala a nikdy nedělala. Zkusila jsem, a ono to vyšlo. V tu chvilku jsem si řekla: „Třeba na psaní nějaký talent mám!“ A měla jsem ambice ho zkusit dál. Nečekala bych to od sebe.

Chodíte se dívat do knihkupectví na své knihy?
Dětské knihy nemají takovou podporu, vychází v mnohem menším nákladu a nejsou tolik vidět, ale chodí mi od vydavatelství výpisy a první kniha se pořád prodává a u druhé se nechám překvapit. O knize už se ví, prodává se, tak uvidíme.


Nahrává se anketa ...

Už víte, co budete psát dál?
Mám už nějaké věci, které bych chtěla do budoucna zpracovat, ale momentálně žiju touto knížkou. Čeká mě hodně čtení, budu tomu věnovat celý podzim. K tomu mám i zkoušení v divadle, které bude intenzivní, takže asi až na jaře si sednu a rozmyslím se, co budu dělat dál. Jestli zpracuju to, co mám v hlavě, nebo se vrhnu do něčeho jinýho.