Není pochyb o tom, že v případě česko-bosenské kapely jde o hudebně vzdělané muzikanty, ať už se jedná o studium hudební vědy nebo soukromý zápal pro nástroje či nejrůznější hudební žánry. A jak v rozhovoru několikrát v podtextu padlo – právě rozdíly, jak kulturní tak hudební, mohou i spojovat a obohacovat. O svém umění přesvědčili posluchače i v rámci soutěže kapel na Lešetínském fašanku ve Zlíně, kterou vyhráli.
Poslechněte si No Barriers:
Kapela No Barriers vznikla jako projekt bez žánrových hranic – odtud plyne i její název. Z různých teorií plyne, že v současné době už ani čistá hudba jednoho žánru neexistuje, protože různé vlivy jsou všude, a že toto hudební fusion je budoucností veškeré hudby. Jste stejného názoru a myslíte si, že budoucnost hudby je v její rozmanitosti a propojenosti?
Salih: Ano, je pravda, že naše kapela není žánrově omezena, ale zároveň svá vystoupení staví na přímočarém akustickém zvuku, který také stírá hranice mezi publikem a námi. Je to upřímný a obnažený kontakt, pouze emoce a přímost. Je také naprostým faktem, že na světové scéně se hranice mezi žánry po dlouhou dobu stále více stírají. Je to jeden z nejlepších způsobů, jak zůstat originální a zároveň si najít vlastní výraz, i když se na první pohled zdá, že v populární hudbě je již vyzkoušeno téměř vše.
Vznik kapely se nese nejen do českých měst, jako je Zlín nebo Olomouc, ale také bosenské Sarajevo. Jak jste se vy všichni vlastně potkali a kdy vznikla myšlenka založit kapelu?
Salih: Kapelu jsme vytvářeli postupně. Nejprve jsme s Kájou začali vystupovat jako akustické duo, a jakmile jsme navyšovali počet vystoupení, přibývalo důvodů k rozšíření kapely. Nejdříve se k nám přidal Jirka na baskytaru a pak Petr na cajon, protože u té akustické atmosféry chceme ještě zůstat.
Jinak jsme všichni mimo hudbu velmi dobří přátelé a známe se mnoho let. Kdo ví, co přijde v budoucnu, možná přidáme další členy. Záleží na tom, co chceme hudebně dělat a co chce naše publikum.
Karel: Myšlenka na prvotní hudební spolupráci vznikla na jednom našem společném koncertu před několika lety, kdy původní Saliho kapela Unplugged Plug z Bosny hrála zde v Česku s mou kapelou. Když se Salih usadil zde v Česku, začali jsme společně zkoušet a vystupovat. Naše hraní dávalo čím dál větší smysl a nabízel se posun. Proto jsme oslovili Jirku, se kterým se znám od studentských let, a stejně tak o kousek později Peťu a založili projekt No Barriers.
Petr: Ze všech nejdéle se znám s Kájou, a to z bigbeatové éry. V 90. letech na Zlínsku působilo mnoho kapel na různých úrovních, když jsem ale slyšel, jakým způsobem tóny na kytaře tvoří on, pochopil jsem, že se hodně odlišuje od běžného průměru. Ten zvuk mě dostal a v podstatě inspiroval k tomu, že jsem si i já hraní na zábavách vyzkoušel.
Kromě muziky jsme vedli různé debaty o životě a vykouřili u toho hodně Camelek. Saliho si pamatuji velmi zřetelně. Mohlo mu být tak 18 let, když jako host místní bigbeatové kapely sám s kytarou zahrál a zazpíval Everybody Hurts od R.E.M. Kdo měl uši, musel pochopit tu výjimečnost okamžitě.
Pak jsme se ještě několikrát setkali při různých příležitostech, než se Salih vydal vstříc dalším muzikantským výzvám. Každé setkání bylo vždy velmi přátelské a veselé. Jirku znám v podstatě necelý rok, ale už jsme spolu strávili mnoho desítek hodin jak na cestách, tak na pódiu, a je to prima parťák. Na basu hraje skvěle a s kapelou splynul zcela přirozeně.
Jak vnímáte rozdíl mezi českou a bosenskou kulturou a ovlivňuje rozdíl mezi jejími národními charakteristikami vaši hudbu?
Salih: To je docela složitá otázka a nejsem si jistý, jestli na ni dokážu odpovědět jednoduše. Mezi našimi dvěma kulturami je mnoho rozdílů v kultuře i mentalitě, ale zároveň je toho hodně, co je spojuje. Kulturně, historicky, a dokonce bych řekl i mentálně. Jsem někdo, kdo rád oslavuje rozdíly mezi národy.
Mě osobně to obohacuje na mnoha různých úrovních, a také, když se podíváte na světovou hudební scénu, je dnes nemyslitelné, aby jedna kultura neovlivňovala druhou. Co se týče hudby, kterou naše kapela prezentuje, jde především o světovou scénu, žánry a repertoár, který nemá žádné relevantní body ani s bosenskou, ani s českou tradiční kulturou, ale zároveň silně ovlivňuje obě naše kultury, protože je prostě světová. Ať hrajeme kdekoli, naše publikum nám bude rozumět.
close
info
Zdroj: se souhlasem kapely No Barriers
zoom_in
Z koncertů kapely No Barriers.
Salihu, vy jste studoval na Univerzitě Palackého v Olomouci hudební vědu. Co z tohoto rozmanitého studia vás zaujalo nejvíce a nepřemýšlel jste někdy o tom, že byste byl spíše teoretikem než praktickým muzikantem?
Salih: Ano, studoval jsem hudební vědu. Samotná muzikologie je pro mě stále velmi atraktivní, protože hudba sama o sobě je pro mě životním stylem a filozofií, skrze kterou se člověk může maximálně vyjádřit, aniž by přemýšlel o tom, zda vám někdo bude rozumět.
To je vlastně něco, co jsem již zmínil v minulé odpovědi. Myslím, že hudební řeči rozumí každý, bez ohledu na to, kde a v jaké situaci se nachází. Mnohem víc než jen teoretizování a filozofování o hudbě mě však láká praktická část, tedy tvorba a výkon. Jeden z nejlepších pocitů je, když si vyměňujete emoce a energii s publikem prostřednictvím zvuku a tónů.
Plánujete vydat CD. Můžete alespoň stručně popsat, jak bude znít a co bude jeho hlavní hudební i tematickou linkou?
Salih: Určitě pracujeme na vlastních písničkách, některé už hrajeme na našich koncertech a doufám, že z toho vnikne naše album. Nejsem si jistý, že v takové autorské práci bude jeden tematický celek, spíše pokryjeme více témat. Osobně se zajímám o témata mezilidských vztahů a jejich vliv na naše okolí - sociálně, politicky nebo v milostných vztazích. Hudebně to samozřejmě nebude limitováno žánrem.
Karel: Sami jsme zvědaví, kde nás to dále posune. Ve skladbách by se měla projevit synergie našich kultur posunující sklady zajímavým směrem, co se týče emoce a hudebního sdělení.
Petr: Za sebe bych byl rád. V CD se zachytí ta současná atmosféra hudby, kterou tvoříme.
Každý z vás má široký záběr, co se týká oblíbené hudby, ale i té, které se věnuje. Mezi ní se objevuje jak blues i jazz, tak například i metal. Dokážete se všichni vzájemně respektovat, co se týká těchto různorodých vlivů a třeba se i vzájemně inspirovat?
Salih: Samozřejmě! Osobně v tom vidím naši zajímavost. Nějak jsme se všichni shodli, že způsob, jakým vystupujeme nyní, zohledňuje všechny naše rozdíly v hudebním vkusu, ale také si myslím, že v budoucnu to ještě rozšíříme.
Karel: Respekt chováme k sobe vzájemně, vážíme si toho co nám život v tomto směru nabízí a současně si zakládáme na hudební interakci při koncertech.
Jirka: Myslím si, že v tom, co hrajeme, se naše vkusy krásně protínají. A také předpokládám, že se v budoucnu záběr může lehce měnit či rozšiřovat.
Petr: Myslím si, že každý muzikant se hudebně vyvíjí a tohle se děje i nám. Není správné nějakou kapelu či song hned odsoudit, ale je dobré je respektovat a možná v nich hledat inspiraci. Ve výběru songů se vzácně shodujeme a myslím, že jsme všichni momentálně na stejné vlně.
close
info
Zdroj: se souhlasem kapely No Barriers
zoom_in
Z koncertů kapely No Barriers.
Každý z vás má civilní povolání, i kvůli tomu, že jste chtěli v určitém bodě svých životů nezakrnět na typickém muzikantském životě a postarat se plnohodnotně o své rodiny. Můžu se zeptat, jakou práci vlastně děláte a jak je těžké/jednoduché ji skloubit s kapelou?
Salih: Pracuji jako administrativní pracovník na Univerzitě Palackého. Naštěstí si vedle té práce nějak zvládám najít čas na hudbu. Prostě musím. (smích)
Karel: Mám zodpovědnost v globální společnosti za především transportní logistiku, ve vedoucí pozici. Vyhovuje mi aktivita na více frontách.
Jirka: Já pracuji jako programátor a konzultant a každá chvilka věnovaná hudbě je pro mne příjemným odskokem od každodenního stresu. A vždycky kluky rád potkám.
Petr: Skloubit přípravu na zkoušky, zkoušky a vystupování s rodinným životem a prací jako OSVČ opravdu jednoduché není. Musíte mít velmi tolerantního partnera. Celý život se věnuji věcem kolem servisu aut, momentálně provozuji menší autoservis.
Karle, vy máte zkušenost i s „neviditelnou“ prací kolem hudby a podílel jste se v minulosti na managementu a propagaci kapel. Co je podle vás složitější – odehrát před lidmi koncert nebo mu dokonale zajistit promo a zázemí?
Karel: Po pravdě více času sebere práce kolem kapely, nežli vlastní koncertování, alespoň nyní v této fázi. Management je jedna velká část, další je pak technika - zvuk, který na většinu akcí vozíme vlastní. Samotný koncert je třešnička na dortu, a toto je jako droga. A co je důležité, bez podpory rodiny by to vůbec nešlo.
Všichni máte z mládí hudební průpravu nebo pocházíte z hudebních rodin. Je podle vás důležité, aby byl muzikant variabilní a uměl třeba hrát na více hudebních nástrojů či se dobře i teoreticky orientoval v základech hudby?
Salih: Do jisté míry ano, některé základy je třeba znát. Není nutné umět hrát na více nástrojů, ale z mého pohledu je velmi důležité porozumět tomu, proč hrajete konkrétní skladbu, porozumět tomu, co měl autor na mysli, když ji vytvářel, a nakonec, co vy jako hudebník můžete dát do skladby a proč. Abyste porozuměli populární hudbě, abyste ji mohli hrát, musíte si také udělat nějaký průzkum a hodně poslouchat různé žánry a umělce.
Karel: Určitě je prima hrát nebo poslouchat více nástrojů. V poslední době poslouchám muziku nejen z pohledu kytar, ale také zpěvu, dechových nástrojů, smyčců… Pochopení hudby ve smyslu teorie hudby, hudební nauky, přístupů k muzice je také velmi přínosné a ukotvuje to muzikantství, ale jak se říká – projít/naučit se a rychle zapomenout. (smích)
Jirka: Salih je na rozdíl ode mne zkušený hudební vědec, takže to, co hrajeme, vnímá trochu odlišně než já – evidentně více do hloubky. Pro mne je důležité se do díla správně vcítit a tak nějak s ním splynout. Řekl bych, že jsem spíše intuitivní. Pokud jde o otázku teorie, tak ta se vždycky hodí, ale nutná podle mě není. A v budoucnu možná přidáme nějakou třešinku na dortu v podobě jiného nástroje, uvidíme. (smích)
Petr: Já jsem začínal na klavír a právě teorie mě od hraní odradila. Když jsem si nějakou písničku zapamatoval, učitelka trvala na nezbytném sledování not. Pak jsem začal hrát na akustickou, posléze elektrickou kytaru. No a vidíte, teď mě baví cajon a rytmika a objevuji ve známých věcech zcela nový svět…
Co kromě CD a koncertů plánujete do budoucna?
Karel: Určitě jednou z věcí je pracovat na vzájemné hudební interakci. Také jsme si letos dali za cíl se více prosadit mimo „olomoucký a zlínský home base“ v regionech Ostravy a Brna, a také východních Čech. Další rok zkusíme Polsko a Slovensko. Máme teď cíl na dojezdovou vzdálenost zhruba dvě hodiny na koncert. (smích)
Salih: Hrát, hrát a hrát. Chceme se o to, co nabízíme, podělit s co největším počtem diváků.
Jirka: Podepisuji v plném rozsahu.
Petr: Mám za sebou necelý rok live hraní na cajon a rozhodně chci více zapracovat na rytmice.
Berete kapelu stále vážně nebo spíše jako příjemný bonus k vašim životům?
Salih: Jak je vidět z mých odpovědí, považuji kapelu snad až za příliš důležitou na to, aby to byl pouhý bonus.
Karel: Hraní je pro nás celoživotní směr. Užíváme si toho, milujeme to.
Jirka: Kapela se stala nedílnou součástí mého života.
Petr: Já osobně jsem za tuto zkušenost velmi vděčný a hraní s kapelou v tomto složení je pro mě další skvělá výzva.
No Barriers
Kapela No Barriers je česko-bosenská kapela, která se pohybuje mezi žánry rocku, popu, blues, alternativy a občas zazní i jazz. Kořeny členů kapely sahají do Sarajeva, Zlína a Olomouce. Název kapely se odvozuje od výrazu No Barriers – tedy produkce muziky bez stylových bariér či hranic formy, čemuž napomáhá i mix elektro-akustického nástrojového obsazení.
Salih Hadziabdič – kytara, zpěv
Karel Škubala – elektrická a akustická kytara, zpěv
Jirka Ronny Ročňák – basová kytara
Petr Hejtmánek – cajon
