Postarejte se o své kolo sami. Nabízíme podrobný manuál na jeho domácí servis

2. Kontrola destiček

„Začínám kontrolou brzdových destiček,“ říká Honza Bouberle. „Pokud jsou hodně sjeté, je dobré je vyměnit. Dá se to zvládnout i doma bez speciálního nářadí.“ Po vyndání kol s brzdovými kotouči je třeba ohlídat, abyste nezmáčkli brzdovou páku a pístky brzd nevyjely nadoraz bez destiček. Pak byste je museli plochým šroubovákem zase odtlačit od sebe, aby zajely do třmenů.

Po výměně destiček nasadíte kolo (kola) zpět a zkontrolujete, zda destičky při brzdění doléhají na kotouč symetricky, respektive zda při vrácení zůstává přibližně stejná mezera mezi destičkami a kotoučem na obou stranách. Pokud tomu tak není nebo při povolené brzdě kotouč o některou z destiček škrtá, zpravidla pomůže povolit šrouby, které drží třmeny brzdy, zabrzdit a poté třmeny znovu opatrně utáhnout. 

Za největšími slunečními hodinami na světě

3. Odvzdušnění brzd

„Taky je potřeba zjistit, jestli nejsou brzdy zavzdušněné,“ upozorňuje Honza Bouberle. „Někdo ukládá na zimu kolo vzhůru nohama a brzdy změknou, protože do systému vcestuje bublinka. Podle brzd se dost pozná, v jakém je kolo stavu. Někdy jako rychlá náprava pomůže, když kolo postavíte ,na zadní‘ a trochu s ním na ,zadriblujete‘. Bublinku tak můžete vystěhovat do expanzní nádobky u brzdové páky a brzda patřičně ztvrdne.“

4. Údržba brzd se „špalíky“

O něco méně náročné na údržbu jsou lankové ráfkové V-brzdy s klasickými „špalíky“. I tady je potřeba zkontrolovat, zda špalíky nejsou moc ojeté a zda celou plochou přiléhají k ráfkům. Chod brzdy musí být plynulý, stisk dostatečně tvrdý a brzdovou páku nesmíte promáčknout až k řídítkům (lanko v bowdenu musí být dostatečně napnuté, pohyblivé a zajištěné šroubem na čelisti brzdy). Brzda by se měla začít aktivovat už přibližně po centimetrovém stlačení páky.

5. Kontrola řetězu

Je vhodné změřit řetěz, jestli není přetažený a nadměrně neopotřebovává pastorky a převodníky. Měrka na řetěz stojí asi 150 korun, ale protažení řetězu lze změřit i posuvným měřítkem, tzv. šuplérou. Nastavíte na ní vzdálenost 132 mm a hroty pro měření vnitřních vzdáleností zasunete mezi články řetězu. Tato vzdálenost odpovídá 11 čepům řetězu. Následně hroty ještě lehce roztáhneme. Na měřidle odečteme naměřenou vzdálenost. V případě nového řetězu bychom měli naměřit údaj kolem 132,1. Řetěz bychom měli vyměnit v okamžiku, kdy naměříme 132,6 mm.

Vybojovala si život a už zase šlape do pedálů

6. Výměna kazety a řetězu

„Když se na pastorcích kazety na jednotlivých zubech zadrhává nehet, je už zralá na výměnu a nový řetěz na ni nemá cenu dávat,“ radí mechanik Honza z Love Velo. Délka řetězu by měla být taková, že když zařadíte malý převodník a nejmenší pastorek, ramínko přehazovačky by mělo být přibližně rovnoběžné s rámem kola. Při výměně řetězu je šikovné používat rychlospojku – je to snazší než nýtování. Nýtovačka je nicméně užitečný nástroj, a když si nýtování nacvičíte na vyřazeném řetězu, v nouzi v terénu vás nic nepřekvapí.

7. Seřizování řazení

Komfort a pohodu z jízdy významně ovlivňuje řazení, které musí být přesné a dostatečně rychlé. Nebudeme se zde pouštět do podrobného popisu seřízení přehazovačky a přesmykače, základem je však bezproblémový chod lanek v bowdenech, které musejí být čisté a dobře usazené ve všech patkách na rámu. Také všechny součásti systému musejí být před případným seřizováním či laděním čisté, jinak je výsledek nejistý.

8. Kontrola patky

Důležitá je rovněž kontrola patky přehazovačky – zda není ohnutá nebo jen „přihnutá“. Větší ohnutí lze poznat pouhým okem, ale i menší vychýlení patky znemožňuje vyladění přehazovačky, a to zpravidla odhalí až speciální měrka v servisu. „Kazety s devíti a více pastorky jsou už velmi citlivé na řazení, a když není patka rovná, bude přehazovačka řadit nepřesně,“ upozorňuje Honza Bouberle.

Přehazovačku a přesmykač někdy stačí po zimě doladit jen stavěcími šrouby (šroub přesmykače bývá u páčky na řídítkách, stavěcí šrouby přehazovačky pak bývají dva – jeden na řídítkách, jímž můžete ladit řazení i za jízdy, a druhý přímo u těla přehazovačky). Jestliže se ale přece jen pustíte do seřizování, zařaďte nejprve nejmenší převodník a nejmenší pastorek, zašroubujte stavěcí šrouby (nemusíte až nadoraz), usaďte bowden, patřičně napněte, upevněte lanko a vyzkoušejte, zda jde řazení bez problémů v celém rozsahu – od nejmenšího až po největší pastorek. Chod lze doladit stavěcími šrouby. Pokud se řetězu nechce přeskočit na největší, resp. na nejmenší pastorek, upravte nastavení horního, respektive dolního dorazového šroubu přehazovačky. Někdy má řetěz naopak tendenci padat až za krajní pastorky, což je horší varianta, která by mohla vést i k poškození kola. Těmto eventualitám – přepadu řetězu za a pod kazetu – zabráníte právě správným nastavením dorazů. Nastavení a seřízení přesmykače je principiálně podobné.

Když je cílem bikerské legendy rozmazlený zákazník

9. Trable s vidlicí

Moderní kola jsou přece jen náročnější na údržbu. Např. sofistikovaná odpružená vidlice si zaslouží revizi aspoň jednou ročně, ideálně v servisu. Minimálně je však třeba namazat kluzáky mazivem ve spreji a setřít, aby na vidlici zůstal jen mastný film. Také dbejte na to, aby se mazací sprej nedostal na brzdový třmen nebo kotouč (!). Vidlici mějte správně nastavenou na svou hmotnost – když sednete na kolo, měla by vidlice v klidu zajet asi o 1,5 až 2,5 centimetru.

10. Jak na vrzání

Vrzání kola je pro cyklistu peklo. Obecně ho lze často připsat nedotaženým komponentům a nečistotě styčných ploch. Je nutné ohlídat dotažení šroubů spojujících převodníky, občas je třeba „přimáznout“ a znovu dotáhnout závity šlapek v klikách, někdy vrže sedlovka v rámu (očistit, namazat jemným filmem a znovu zatáhnout), vrzat umí i sedlo, hlavové složení, dokonce i patka přehazovačky a také výplet kol. „Čím větší jsou kola, tím větší jsou síly, které jimi kroutí,“ říká Honza Bouberle. „Je s podivem, že devětadvacetipalcová kola výrobci vyplétají dráty o síle jen 1,8 milimetru.“

11. Zajíždění sedlovky

Někdo mívá problém i s postupným zajížděním sedlovky do rámu. „Můžete mít dojem, že upínák sedlovky je zatažený na krev, ale když je zaneřáděný a nenamazaný, zdaleka neplní svou funkci, jak by se mohlo zdát,“ připomíná mechanik. Vůli hlavového složení zjistíte, když se se zabrzděným kolem budete snažit pohybovat dopředu a dozadu a přitom dlaní obemknete misky ložisek – „vakl“ byste v ruce poznali, o výraznějším cvakání nemluvě.

Cestovat s kolem můžete vlakem, autobusem, metrem i lanovkou

12. Mazání řetězu

Předtím, než skočíte do sedla, je samozřejmostí namazat vyčištěný řetěz (pokud není nový). „Řetěz mažte mazivem určeným skutečně na řetězy,“ doporučuje Honza Bouberle. „Nepoužívejte WD-40 a podobné prostředky, které jsou spíš na rozpouštění nečistot.“ Řetěz po namazání důkladně otřete, ať se na něj ochotně nelepí prach a špína, které pak fungují jako brusná pasta. Řetěz také nemažte přímo na kazetě.

13. Přifouknutí kol

Nakonec už jen zbývá přihustit kola – pamatujte, že u horského či krosového kola pro komfortní jízdu stačí 3–3,5 atmosféry. A hurá na cesty! Doufejme, že vás automobilisté budou míjet v nařízeném bezpečném odstupu a s přátelským zatroubením…