O dětské obezitě se rozhoduje při početí, říká odborník

Vy tvrdíte, že za epidemii obezity může systém: rodina, škola, společnost.
Genom s dispozicí k obezitě má sedmdesát procent české populace. Příčinu nalezneme v evolučním vývoji, kdy v období epidemií a hladomoru přežili ti, kteří měli zásoby tuku, potomci takzvaných ochránců ohně a sběračů. Štíhlí ‚lovci‘ měli smůlu. A právě výše zmíněné faktory mají vliv na to, jestli se ta dispozice skutečně rozvine. Dítě nevydělává, nenakupuje, nevaří, jenom jí, mnohdy tolik, kolik ho donutí dospělí. Dítě je zrcadlem životního stylu své rodiny, ta ho vede k rozvoji nadváhy.
U dospělých už to tak jednoznačné není. Máme speciální kritická okna, kdy můžeme přibrat, například při ukončení vzdělávání, při vstupu do partnerského života, při rozluce. U žen v dospělém věku je takových kritických oken zhruba patnáct, u mužů devět. Mimo tato období je velice nepravděpodobné, že přiberete.

Nepřibrala bych, ani kdybych se začala přejídat?
Ne, protože mimo tato okna máme v organismu nastavené kompenzační mechanismy. Genetika se na rozvoji obezity podílí jen z určité části. V předválečném období to bylo v šedesáti procentech, v poválečném období ve čtyřiceti a nyní se opět blížíme k šedesáti procentům, přestože vnější vlivy jsou stále klíčové. Obezitogenní vzdělanost se sice začíná zvyšovat, ale pojem „zdravý životní styl“ zůstává velmi vágní, přestože se o něm všude mluví.

Nakličování: vyhněte se zbytečným chybám

Pod zdravým životním stylem si představím dostatek pohybu, spánku, vyrovnaný příjem a výdej energie, hodně ovoce a zeleniny.
Kdyby to bylo tak jednoduché! To, co jste vyjmenovala, se zdravým životním stylem souvisí jen částečně. Zdravý životní styl je soubor opatření, která vám umožní ve zdraví přežít rozvoj a výdobytky civilizace. Problém je, že jsme stále zcela nezakomponovali do našeho genetického programu energetické homeostázy (schopnost organismu regulovat příjem a výdej energie – pozn. red.) fakt, že jídlo je pořád na dosah. Celou dobu lidské historie se člověk vyvíjel s tím, že potravy je nedostatek. Náš genofond se stále nestačil přizpůsobit tomu, že teď je tomu naopak.

Co s tím můžeme jako jednotlivci dělat?
Přestože jsem nepřítel výkonnostního sportu, musím říct, že základem je každodenní pohyb. Toho bohužel ubývá a jeho nedostatku není naše energetická homeostáza schopna uzpůsobit příjem energie. Dříve se nejdříve dělalo a pak možná někdy jedlo. Teď se nejprve jí a pak teprve možná něco dělá. A děti se už neučí během práce při pohybu, ale ve školních lavicích.

Podle vašich slov jsme národ tlouštíků a máme tu epidemii obezity. Při pohledu na lidi kolem mi to tak ale nepřipadá. Většina lidí přece není obézních.
K rozvoji nadváhy a obezity ale nemusí dojít hned. Takže kdo se vám dnes nejeví tlustý, ztloustne později. Podle statistiky zhruba osmdesát procent lidí vstupuje do postproduktivního věku s nadváhou a polovina má obezitu. A čtvrtina české populace má nadváhu už v dětství. Statistika je neúprosná a skutečně jde o epidemii.

Tvrdíte, že sport může obezitu i stimulovat. Ostatně čtvrtina vašich dětských pacientů dělá vrcholový sport v třífázovém tréninku. Jaký sport nebo frekvenci pohybu tedy zvolit, aby z něj dítě netloustlo?
Genetická homeostáza spustí větší příjem energie, pokud dochází k většímu výdeji, než na který je nastavená. Organismus přetížený neadekvátním sportem pak přestřelí, protože co když to zítra zase s výdejem přežene a zase bude potřebovat více energie. A tak spustí bludný kruh nabírání hmotnosti. Kloubům je celkem jedno, jestli jsou přetěžovány dvaceti kily nadváhy z tuku nebo ze svalové hmoty. Navíc když později přestaneme svaly používat a nepřizpůsobíme tomu příjem, přesune se rezervovaná energie ze svalové hmoty do tuku.

Mluvíte o vrcholovém sportu. Ale snad nevadí, když dítě chodí dvakrát třikrát týdně na fotbal nebo gymnastiku?
Samozřejmě vadí, protože i tím organismus přetěžujete. Energetický systém se nastaví na vysoký energetický výdej a později, až se dítě přestane sportu věnovat, začne systém selhávat. Takové tempo sportování budete zvládat třeba ještě na vysoké škole, ale dokážete si představit, že stíháte třikrát týdně trénink s malými dětmi a prací? Takže se sportem skončíte, ale snížit po letech energetický příjem vám půjde těžko. Proto je nevhodné zvykat děti odmala na vysoký energetický výdej, naopak bychom ho měli normalizovat.

Co možná nevíte o fenyklu

Takže pokud pohyb, pak něco maximálně přirozeného, jako je chůze?V redukci hmotnosti má z pohybových aktivit smysl jenom chůze. Protože všechny aerobní a silové pohyby spotřebovávají osmdesát procent energie ze sacharidů. Oproti tomu chůze bere ze šedesáti procent z tuků, jen ze čtyřiceti ze sacharidů. Chůzí prostě hubnete. Ale nemělo by to být jednou týdně dvacet kilometrů, ale každý den optimálně čtyři až šest kilometrů. Z kardiovaskulárního hlediska má smysl systém několikrát týdně lehce přetížit, ale stačí třicet minut, do opocení.

Rozvoji obezity mohu u svého dítěte tedy zabránit tím, že ho nebudu vykrmovat ani ho „trápit“ sportem. Jak ještě?
Víte, co určuje se čtyřnásobnou pravděpodobností, jestli dítě bude obézní? Obezita matky při koncepci, tedy početí. Další, dvojnásobné riziko představuje koncepční obezita otce. Takže když v době početí budou oba rodiče obézní, dítě má šestinásobnou šanci, že bude obézní taky. Všem proto doporučuji: „Půl roku před otěhotněním zhubněte.“

Na jakém principu to funguje?
Vajíčko a spermie mají v momentě početí nastavený metabolický program, který určuje metabolismus plodu. Jinými slovy, při zplození se začíná rozhodovat o tom, co bude jedinec dělat, až v dospělosti bude mít hlad. Jestli mu energetická homeostáza dovolí koupit si jen jablko, tedy rozhodnout se pro kaloricky chudší potravu, nebo ho přiměje koupit si raději čokoládovou tyčinku. Takže zásadní pro riziko rozvoje obezity je nastavení pohlavních buněk při zplození a genetický kód, který určuje, jestli to bude „lovec“ nebo „sběrač“.

Co dál rozhoduje o budoucí váze?
Dalším ukazatelem je porodní hmotnost. Pokud máte nadváhu už jako novorozenec, s dvojnásobnou pravděpodobností s ní budete bojovat i později. Váhový přírůstek během prvního půl roku představuje pravděpodobnost fifty fifty. Kouření matky kolem těhotenství dělá zhruba čtyřicet procent, lahev mléka se savičkou podávaná do tří let kolem dvaceti procent. A taky záleží, jak se zachováme při otevření časových oken.

Takže s prevencí nadváhy dítěte je nejlepší začít ještě před jeho početím, pak už s tím zas až tak moc neuděláme?
Ano, nejefektivnější je zhubnout ještě před početím dítěte. Ne katabolicky (drastickým omezením příjmu energie, kdy tělo nemá dostatek sacharidů a čerpá energii rozkladem svalů a tuků – pozn. red.), ale anabolickou redukcí hmotnosti, kterou využíváme i u dětí, abychom neohrozili jejich růst. V dospělé obezitologii máme výhodu, že můžeme při léčbě využít léky. Ale něco to stojí, stejně jako stojí přibrat. Každé kilo navíc stojí dva až tři tisíce nabrat a pak následně nejméně další dva až tři tisíce pod dohledem odborníka zhubnout.

A v případě, že už je dítě na světě, můžeme riziko rozvoje nadváhy snížit jak?
Všechno je to o jídle, takže dávat pozor na množství a nastavit doporučenou denní dávku na hodnotu vhodnou právě pro vaše dítě. To většinou znamená snížit ji zhruba o dvacet procent. A rozhodně do jídla nenutit!

Je lepší francouzský přístup, kdy se jí jen tři jídla denně a mezi nimi se ‚hladoví‘, nebo český přístup, kdy si jako prevenci hladu dáváme svačinky?
Pro Francouze je jejich přístup ke stravování výhodnější, což je vidět i na statistice – Francie má nižší výskyt nadváhy i obezity. Sice i tam se epidemie obezity rozvíjí jako všude jinde, ale to proto, že opouštějí klasický model stravování. I je válcují globální trendy levného jídla. Přibrat kilo tuku u nás stojí dva až tři tisíce, v USA už cenu zredukovali pod 500 korun. I proto tam je celosvětově největší výskyt nadváhy a obezity. Francie dříve byla na pěti tisících, stejně jako my za první republiky. Pak není nezřízené množství jídla pro běžnou populaci dostupné, jen pro majetnější, a ti zase více dbají o své zdraví a vědí, že štíhlost je znak prestiže. Navíc silnou součástí francouzské kultury vždycky bylo věnovat se sám sobě.

Ano, zatímco u nás se třeba mateřství považuje za legitimní důvod k tomu ztloustnout, ve Francii se očekává, že se žena co nejdříve dostane zpět na svoji váhu.
Přesně tak, těhotenství a mateřství není žádná nemoc nebo výmluva, ale platí za velmi rizikové okno. U nás, jakožto u Slovanů, považuji za normální přibrat dvě kila po jednom těhotenství. Ve Francii se netoleruje ani to.

Hledáte zdravou bombu? Hledáte klíčky

Je těhotenství nejrizikovějším obezitogenním oknem v životě ženy?
Je, především to druhé, protože se žena dostává do sociálního vyloučení, už na ni tolik nepůsobí tlak společnosti na to, aby se udržovala, a tak většinou na návrat k původní váze rezignuje. Ve Francii s tříměsíční mateřskou to je přesně opačně. Ostatně dlouhá česká mateřská je největší pomstou na ženách. Rodičovská dovolená by měla být pro oba rodiče stejně dlouhá, jsme komunitní tvorové, takže to nejlepší pro zdárný vývoj dítěte je život v komunitě, ne v ústraní s matkou.

Proč je pro rozvoj obezity tak zásadní právě první rok a půl života?
Protože se nastavuje energetická homeostáza. Po prvním roce a půl života s tím pak už nic neuděláte.

To zní děsivě fatálně. Nejste příliš kategorický?
Ne, bohužel je to tak. Kdybychom se navrátili k přírodě a jedli jen tolik, kolik vzhledem k výdeji potřebujeme, nemuseli bychom to vůbec řešit. Dítě je naprogramované, aby si samo dokázalo příjem jídla dokonale regulovat. Ale to by mu do toho nesměli vstupovat dospělí se svými představami jak, co a kolik toho má jíst.

Co na vaše názory říkají vaši kolegové lékaři? Jste považován za kontroverzního?
Ano, jsem pro ně příliš radikální. V obezitologii pro dospělé působí negativně, když tvrdím, že obezity se už nikdy nezbavíte. Pediatrům zase vadí, že tlačím na rychlé změny. Je jim hrozně nepříjemné edukovat rodiče, když maminky samozřejmě nechtějí slyšet, že mají tlusté dítě. Pro ně není jejich dítě tlusté, ale roztomile macaté a vyroste z toho.

A nevyroste?
To je pravidlo, které tu platilo naposledy před třiceti lety, kdy byla možnost, že z nadváhy děti v kritickém věku vyrostou. Mohly vyrůst z nadváhy, nikoli z obezity. Obezita je nemoc a z té se nedá vyrůst. Kdo má obezitu, tak je celoživotně obézní. Už nemá šanci normalizovat svoji hmotnost.