Jestli hned při první povodňové vlně mluvila celá republika o nějaké obci, pak to byla Putim. Přítomnost sdělovacích prostředků tehdy udělala své a jak se později ukázalo, pro obec měla tato skutečnost výrazný význam ve formě okamžité pomoci. Pak přišla vlna druhá, ještě horší a statistika hovoří nejen o jedenadvaceti zatopených domech, několika chatách a restauraci Soutok, ale také o mrtvém. Ten nejprve odmítl opustit svůj domov a 14. srpna byl nalezen utonulý. Byla to v obci jediná přímá oběť povodně, ale těch menších tragédií byla celá řada. Vlastně co zatopený dům, to jeden smutný lidský příběh.

„I s odstupem let jsou to pořád vzpomínky hodně děsivé. Sledovali jsme s manželem hladinu řeky a najednou jsme měli vodu v kuchyni. Pak už se nedalo dělat nic jiného než přijmout nabídku sousedů, kteří bydlí nad námi, aby jsme se k nim přestěhovali. Málokdo si ale umí představit jaké to je, dívat se bezmocně na svůj zatopený dům,“ řekla osmasedmdesátiletá Jarmila Eliášková.

Domů se s manželem vrátila těsně před Vánocemi a stále je přesvědčená, že povodeň se podepsala na smrti životního druha. Pan Eliášek zemřel rok po povodni.

Půl domu pod vodou

Celých jedenáct měsíců ale čekala na návrat do svého domova Marie Horálková. Její dům stojí hned za mostem prakticky na úrovni břehů řeky Blanice.
„Když začala tenkrát stoupat voda v řece, bláhově jsem se domnívala, že možná zatopí dvorek, ale do bytu se nedostane. Při první povodňové vlně jsme pak měli v kuchyni půl metru vody a při druhé zmizela půlka domu. Při prvním varování jsme naštěstí k bratrovi tady v obci odvezli peřiny a nějaké další věci, jako oblečení a boty. Něco jsme tedy zachránili, ale jinak nás voda připravila o nábytek a spoustu jiných věcí,“ vzpomíná Marie Horálková.

Její rodina po návratu našla všechny věci včetně stěn místností zalepené bahnem a nastaly měsíce vyčerpávající práce na obnově. Rodina mohla naštěstí používat prázdný byt v Písku a do Putimi se všichni vrátili až po jedenácti měsících v červenci následujícího roku.

„Velikým přínosem byla pro nás v těch nejtěžších chvílích nejen finanční pomoc obce a solidarita mnoha známých i neznámých lidí,“ zavzpomínala Marie Horálková, které se ještě dnes vlhkost z povodní někde občas v domě objeví.