Když se dozvěděl, že 14. března musí všechna podobná zařízení zavřít, neměl radost.

„Myslel jsem, že za týden bude po všem, otevřu a bude. Jenže pak začalo být zle. Zůstalo mi nejméně osm sudů. Volali mi štamgasti, že už se jim stýská po hospůdce. Nakonec jsem se s nimi domluvil a ty sudy jim rozprodal. Zachránili mě. Všechno ostatní, co procházelo – asi tři bedny sodovek, brambůrky a další dobroty jsme snědli a vypili doma s děckama,“ vzpomíná Daniel Trčálek.

Stopka jeho živnosti se nakonec protáhla na dva měsíce.

„Neměl jsem žádný příjem. Požádal jsem o státní dotaci pětadvacet tisíc, která naštěstí během týdne přišla. A zůstal jsem doma, ale na dědině se naštěstí nenudíte,“ vysvětluje hospodský, který bydlí v Kateřinicích.

„Štamgasti mi pořád posílali přes facebook různé obrázky ubrečených chlapů a pořád se vyptávali, kdy už otevřu, že se nemůžou dočkat, pořád komunikovali, ale museli jsme trpělivě čekat,“ říká.

Noční pohled na Zámek Lešna u Valašského Meziříčí.
Vydejte se k lešenskému zámku na noční procházku parkem

Pak se přiblížila půlka května a vláda povolila od 11. května hospody otevřít. Tedy zatím jen zahrádky.

„Jenže v tu dobu byla taková zima, že chlapi tu seděli v kabátě. Došlo jen pár lidí. Ten rozjezd byl nic moc. Vyčepoval jsem jen jednotky piv. Za normálních okolností by tu byla spousta kolařů, protože pár metrů od zahrádky vede cyklostezka. Jenže teď jsem čekal skrz počasí spíš běžkaře,“ usmívá se trpce hospodský Trčálek.

Do Staré hospody se život vrátil 25. května.

„Zase musím poděkovat štamgastům, kteří mě podrželi. Hned první den přišli a i díky nim jsme jaksi tu nepříjemnou dobu překonali a pomalu se dostáváme do normálu,“ oddechl si.

Daniel Trčálek nemusel naštěstí řešit ani vyhazovy zaměstnanců.

„Jsem tu sám, z této strany je to výhoda. Přiznám se, že jsem nikdy nic podobného nezažil. Za těch dvacet let jsem měl zavřené akorát na Štědrý den. Věřím, že už nic podobného nebudeme muset zakusit,“ přeje si hostinský.