Krása a hravost botanické ilustrace

„Moc si to užívám,“ svěřuje se Pavlína, „a z té radosti vznikl tenhle obraz. Přírodou jsem byla obklopena od dětství, bydleli jsme na vesnici, a tak jsem ji brala jako přirozenou součást prostředí, ve kterém jsem vyrůstala.

Terapie shinrin-yoku. Zkuste spolu lesní zaklínadlo

Pamatuji si na momenty, kdy jsem jako malá zaujatě pozorovala detaily rostlin, třeba dutohlávky, takové ty lišejníky, které vypadají jako pohárky pro skřítky, po ránu i s kapkou rosy, nebo chmýří pampelišek, malé padáčky, co letí vzduchem… Teprve později, když jsem se vydala studovat do Prahy, cítila jsem, jak moc mi okolní zeleň a divoká příroda chybí a jak je pro mě důležitá.“

I Sahara kvete

Už během studia pedagogické fakulty Pavlína cítila, že ji nejvíc baví botanika. A také malovat, něco tvořit. Když se pak otevřela možnost studovat zahradní architekturu, neváhala. „Zahradní architektura pro mě spojovala dvě věci, které jsem dělala ráda – věnovat se rostlinám a zároveň malovat a užít si určitou hravost. Bavilo mě kombinovat rostliny a tvořit návrhy,“ vzpomíná.

Během stáže v Holandsku se pak seznámila s italským etnobotanikem, který pomáhal připravovat publikaci o saharských rostlinách Plantas Medicinales Saharaui. „Šlo převážně o aromatické rostliny, které Sahařané, původní obyvatelé Západní Sahary, využívají pro různé účely, ať už jako koření, nebo jako léčivo na různé neduhy. Mají o těchto rostlinách velké znalosti a šlo o to, tyto cenné znalosti zachytit a uchovat.“

Perokresby do publikace přitom bylo třeba vyhotovit přímo na místě, v Západní Sahaře. „V té době jsem perokresbu v rámci studia hodně používala, a tak jsem do týmu dobře zapadla,“ vysvětluje Pavlína.

Žádný učený z nebe…

Když posléze žila a pracovala jako zahradní architektka v Anglii, přišel zlom. Tehdy navštívila každoroční výstavu věnovanou zahradní architektuře a hned u vstupu si všimla sekce věnované botanickým malířům.

Co ještě může být meditace? Každý den máme tisíc a jednu příležitost pro rozvoj

„To se pro mě stalo bodem číslo jedna celé výstavy, strávila jsem tam dlouhou dobu a prohlížela si vystavená díla, s mnohými malíři jsem se dala do řeči. Byla jsem unešená, moc se mi to líbilo a od té doby jsem si začala domů z procházek nosit různé kvítky, šišky, rostlinky a doma je pak malovala.

Nejvíc jsem se učila od samotných rostlin, snažila se vystihnout jejich krásu za pomoci toho, co jsem měla – tužky, pár běžných barev a štětců, nic speciálního. A když mi nešlo něco namalovat, snažila jsem se najít způsob, jak to udělat – třeba si pořídit jiný papír, zhlédnout tutorial na YouTube, vyzkoušet jiné barvy, techniku… A stále se učím…“

Velkou inspirací jsou pro Pavlínu i zahraniční výstavy botanického umění, naposled třeba výstava v Londýně nebo v Moskvě, kterých se také účastnila.

Sen o orchideji

U drobnějších maleb Pavlína maluje rovnou živou rostlinu. Na rozdíl od fotografie je totiž rostlinný model možné různě pootočit a podívat se takzvaně „za roh“, což třeba u fotografie není možné. Ovšem u velkoformátových obrazů, jejichž vytvoření zabere zpravidla 3 až 4 týdny, si Pavlína už pořizuje fotografie, a to právě na dobu, kdy rostlina zvadne.

Pavlína přiznává, že obrovskou výhodou její práce je, že se živí vlastní tvorbou, prodejem originálů obrazů a jejich autorských tisků, a tak může malovat to, co ji zrovna baví a oslovuje.

Štěstí, zdravá únava a čerstvý vzduch. Lesní školky prohlubují vztah k přírodě

„Zvláštní slabost mám pro kosatce, které mi učarovaly svou vznešeností, elegancí a množstvím kultivarů nejrůznějších barev, odstínů a vůní. Nepatří zrovna mezi nejjednodušší rostliny k malování, musíte se s tím trochu ‚poprat‘, ale to je na tom právě to vzrušující a o to více mě těší, když je obraz hotový,“ přiznává Pavlína, která má už delší dobu zálusk namalovat nějakou krásnou orchidej.

„V květinářstvích jsou, pravda, k dostání, ale ještě jsem nenašla tu pravou… Jinak vnímám spíš přemíru námětů k malování, obzvlášť v létě, kdy pořád něco kvete. Ale i barevný podzim je pro mne, pro botanickou malířku, úžasný,“ uzavírá ilustrátorka.