Potkáte ji spíš ve vestě v dílně mezi zaměstnanci, jak s nimi řeší provoz i případné problémy – prostě komunikuje. O společnosti, v níž pracuje, sama říká, že je to rodinná firma, kde lidé drží pohromadě. „Chceme být do budoucna nejlepší lisovnou v rámci východního regionu Snop,“ prozrazuje své plány s píseckým závodem.

Od roku 2022 jste ředitelkou závodu v Písku. Přijala jste tu nabídku hned, nebo jste váhala?

Neváhala jsem, ale samozřejmě jsem se napřed poradila doma. Sama od sebe bych to udělat nemohla, potřebovala jsem podporu manžela. Přeci jenom se ty naše role trochu proměnily, protože já děti odvážím a on je přiváží. Předtím to bylo obráceně. To byla jediná podmínka, aby s tím manžel souhlasil, jinak pracovně jsem neváhala.

Jak se to celé seběhlo?

Celkem jednoduše (úsměv). Pro Snop pracuji od roku 2007 a zodpovídala jsem za kvalitu. Nejdříve za kvalitu, pak ještě za bezpečnost a ekologii. Nejdříve jen za závody v Písku a v Pohořelicích, a pak jsem si k tomu přibírala ještě závod v Klášterci nad Ohří. Pracovala jsem tu do roku 2021, pak jsem si na dvacet měsíců odběhla tady za kopec do společnosti Kunststoff-Fröhlich, kde jsem pokračovala zase na kvalitě. Tím důvodem odchodu byla jednak změna managementu, a pak jsem už nechtěla cestovat. Mezi tím se nám totiž narodily dvě děti, a když šel syn do první třídy, tak jsem byla dva tři dny mimo závod, a to šlo velmi těžce skloubit. To bylo před covidem. Po něm se doba změnila, porady a schůzky byly online, takže už nebyla taková potřeba cestovat a ještě se k tomu změnil management. V listopadu loňského roku mě oslovil viceprezident pro Českou republiku Cyril Loisel, že chce, abych se vrátila na pozici ředitelky. Byl to pro mě návrat domů, takže jsem bez okolků řekla ano.

Den otevřených dveří ve snopu.
OBRAZEM: Písecký snop otevřel dveře veřejnosti. Přišli zaměstnanci i s rodinami

Uměla jste si představit, co vaše pozice obnáší? A jak se představa shoduje s realitou?

Už v minulosti jsem byla úplně jiný kvalitář, než na jakého jsou zaměstnanci zvyklí. Vždycky jsem se snažila rozumět všem procesům a tím, že jsem zodpovídala za systém i za kvalitu, tak jsem se skutečně dostala do hloubky chodu všech oddělení. Takže se nedá říct, že bych narazila na něco, tedy vyjma logistiky, ta je pro mě ještě pořád pole neorané, co by mě nějak překvapilo. Díky předchozím zkušenostem jsem schopna okamžitě nastoupit a rozumět všem procesům. Pro kolegy už je to trochu horší, protože už nešlo některé věci „okecat“. Tím, že tu byla vždycky rodinná atmosféra, kde spolu lidé spolupracuji, nikoliv válčí, tak o to pro mě bylo snazší pozici ředitelky přijmout. Osmdesát procent lidí, kteří tu jsou ve vedení, jsem znala. Jsou tu léta.

Zdeňka Rejlková je od loňského prosince ředitelkou závodu společnosti Snop cz v Písku.Zdroj: Se svolením Snop
Zdeňka Rejlková
Věk: 45 let.
Má dvě děti.
Vystudovala strojní průmyslovku, ČVUT a ZČU.
Od roku 2007 pracovala ve společnosti Snop cz jako ředitelka kvality, bezpečnosti práce a environmentu.
Od roku 2022 je ředitelkou závodu.
Ve volném čase běhá a učí se francouzsky.

Jste žena v mužském světě, protože ta strojařina je spíše mužskou záležitostí. Jak to vnímáte vy?

Není to špatné, není to nezvyklé. Já jsem odjakživa strojař, mám střední průmyslovou školu strojní, ČVUT. Pamatuji si, že když jsem nastoupila na ČVUT, tak v té velké aule bylo tisíc lidí, z toho žen tam bylo asi deset, takže první dva roky to bylo vyloženě mužské prostředí, ale přišlo mi to úplně normální. Už od střední školy jsem byla zvyklá na mužský kolektiv. Je pravda, že to má svoje výhody být ženou na mém postu. Nikdo na vás nekřičí. Když přijdou nespokojení zákazníci, tak přeci jenom je pro ně „složitější“ křičet, když před nimi stojí žena, nikoliv muži. Pro mě to nikdy nebylo tvrdým prostředím, protože všichni kolem mě jsou gentlemani. Ne, že by mi dali někdy něco zadarmo, to určitě ne, ale chovali se ke mně vždycky slušně.

Předcházeli si vás muži na vysoké škole?

Spolužáci ano, profesoři ne. S těmi to tenkrát nebylo tak jednoduché. Dneska je to jednodušší, na strojních fakultách je mnoho žen, tehdy to ale bylo tisíc mužů a deset žen. Měli jsme zkoušku z deskriptivní geometrie, kdy mi profesor řekl, že ženská nemůže umět nakreslit ozubené kolo a že mi tu zkoušku nedá. Musela jsem tak počkat, až to bude zkoušet někdo jiný, takže jsem každý druhý den chodila na fakultu a koukala, kdo zkouší. Tehdy se to nedělalo přes internet, prostě jste přišla, viděla jste, že je tam tenhle, tak jste nešla a počkala, až to bude zkoušet někdo jiný, a pak teprve zkoušku udělala.

Říká se, že ženy vnáší do prostředí jiný element. Že tam, kde to muži tlačí na sílu, jsou ženy spíše rozvážnější.

To si úplně nemyslím, i když já jsem trochu jinak směřovaná. Na věci koukám z pohledu čísel. Je mi jedno, kdo, co řekne, jak to řekne, i když samozřejmě chci, aby mi to řekli do očí a na rovinu, abychom nechodili kolem horké kaše. Ani moc neumím problémy nějak okecávat. Jednou větou řeknu, jak to je, ukážeme si to na číslech a pak si řekneme, co s tím uděláme. Nemyslím si tak, že bych byla na kolegy milejší, protože ta čísla jsou prostě jednoznačná. Z tohoto pohledu to se mnou nemají moji kolegové jednoduché (úsměv).

Co máte na své práci nejraději?

Takovou tu komplexnost, různorodost. Žádný den nemáte stejný. Jeden den řešíte logistiku, další den údržbu, třetí den kvalitu. Je ale pravda, že mám ráda takový ten zdravý stres, když se něco děje, tak to je konečně nějaká zábava. A pak i to, že člověk může sáhnout do všeho a má možnost to ovlivnit.

V jakém stavu byla firma, když jste se do ní loni vracela?

Nelze jednoznačně říct, že to bylo jen dobré, nebo jen špatné, protože Snop jako takový se za posledních pět let velmi rozrostl. Když jsem sem nastoupila v roce 2007, tak nás tu bylo 22 kvalitářů. Sešli jsme se v závodě, všichni jsme se tam vešli a nebyl žádný problém. Jeden o druhém jsme věděli a znali se poměrně dobře. Během těch pár let se ale firma rozrostla natolik, že teď už se ani nemůžeme všichni sejít, protože je nás tolik, že se nikam nevejdeme. Je pravda, že potom je i ta komunikace náročnější. Tady se to řešilo tak, že se v roce 2022 společnost rozčlenila na regiony, kdy za každý zodpovídal viceprezident. Ten, který nastoupil sem, byl takový direktivní. Bylo to o tom, ty jdi a udělej, žádná otevřenost, která zde panovala do té doby. V té době jsem z firmy odešla já a spousta dalších lidí, z nichž někteří byli skutečně vzdělaní a technicky sofistikovaní pracovníci. S nimi odešla i loajalita vůči firmě. Když jsem nastoupila loni zpět, byla jsem až překvapená, kolik věcí se přestalo dělat. Od té doby, co jsem zpátky, jsem některé věci změnila, ale že bych vymyslela něco nového, to ne, vracíme se zpátky ke kořenům a principům, které zde fungovaly předtím. Bohužel zaměstnanci si tuhle dobu temna pamatují a budou pamatovat ještě dlouho. Chvíli to potrvá, než se vrátíme k tomu, že budou managementu věřit v takovém rozsahu, jako věřili předtím. Vždycky je to vztah zaměstnanec - zaměstnavatel, vždycky je tam tlak na zaměstnance, že musí pracovat, ale i to, jak jim podáte informaci, že musí pracovat, je důležitá.

Loňský den otevřených dveří:

Takže z toho děláte znovu tu rodinnou firmu?

Ano. Vracíme se zpátky k těm hodnotám, jaké tu vyznáváme - být rodinný podnik, transparentní vůči našim zaměstnancům. Důležité jsou pro nás loajalita, důvěra a respekt. Já mám respekt vůči nim a oni mají respekt vůči mně.

Kam byste chtěla firmu v dalších letech posunout. Máte nějaké cíle?

Pro mě a vlastně i pro společnost je teď nejdůležitější firmu stabilizovat a zlepšit lisovnu, protože bych do budoucna chtěla, abychom byli nejlepší lisovna v zóně. Lisy jsou nejdražší zařízení v celé společnosti, v celém závodu, i majitel společnosti pan Pinaire začínal v garáži, kde měl jeden lis, takže i pro něj jako vlastníka jsou nejdůležitější lisy. Pro mě je důležité, aby byl spokojený vlastník, takže chci, abychom byli nejlepší lisovna minimálně v našem východním regionu Snop, a k tomu směřují všechny kroky.

O společnosti
Snop cz je francouzská firma, kterou založila rodina Pinairů. Zabývá se lisováním, svařováním a profilováním kovových dílů a výrobou mechanismů pro automobilový průmysl. Je součástí skupiny Groupe FSD, která má přes 40 výrobních závodů po celém světě. V České republice působí Snop cz již od roku 1995 a má zde pět výrobních závodů - v Písku, Pohořelicích, Klášterci nad Ohří, Zápech a Mladé Boleslavi. V píseckém závodě pracuje 380 lidí.

Na co jste pyšná?

Co se nám skutečně povedlo, je stabilizace firmy. To je první věc. Také se nám povedlo vrátit komunikaci mezi zaměstnanci a vedením. Nastartovala jsem měsíční porady se zaměstnanci, snažím se je zatáhnout zpět do problematiky, aby se cítili být členy týmu. Jsme na dobré cestě. Nemohu říct, že je to konec, protože je vidět, že ta cesta zpátky je dlouhá. Uvedu to na příkladu, přestat dělat nějaké věci trvalo hodinu, zavést je zpátky trvá měsíce. Stejně je to s tou loajalitou. Vidím už teď, že řada pracovníků přijde, a když už nic jiného, tak se na sebe alespoň usmějeme, stejně tak díky každodenním rozhovorům se zaměstnanci vidím, že s námi zase komunikují. Takže na dobré cestě jsme, ale určitě ne u konce.