Krumlovský vodácký maraton oslavil už desáté narozeniny.

Za dobu svého trvání si získal obrovskou popularitu.
A to mezi českými, ale i mezi zahraničními vodáky.
Ředitel závodu a mnohonásobný reprezentant ve sjezdu na divoké vodě Lukáš Novosad s velkým potěšením ve vodácké duši konstatoval, že do vltavských peřejí vyrazila pětistovka lodí.
Dohromady, napříč kategoriemi, to znamená  tisícovku startujících!
„Tisíc lidí, to už je masa, pro kterou stojí za to pracovat," pokyvoval hlavou na břehu ve Vyšším Brodě ředitel závodu Lukáš Novosad. „Děláme maraton už desátým rokem, to je chvíle, kdy se člověk zastaví, řekne si: Je to dobrý, děláme to rádi." Novosad se podíval na zaplněnou řeku  a dodal: „Vodáci k nám jezdí také moc rádi, ohlasy jsou pozitivní."
Vodáci jako jeden muž vyrazili po dělové ráně z husitské píšťaly na 36 km z V. Brodu a na 26 km z Rožmberka až do Č. Krumlova.
Plzeňský pár Strýčková – Vaníčková ještě před startem netušil, že ho čekají technické potíže. Štěpánka Strýčková z plzeňského Prazdroje vyprávěla: „Ze všeho nejhorší je start, chce to lokty, aby vás někdo nepráskl. Na jezech už se všechno roztrhá."
V boj o vteřiny se proměnil maraton pro jinou posádku. Michal Bartoň z Českých Budějovic potvrdil, že v minulých létech už nasbíral dost zkušeností.  „Jedeme počtvrté, chceme se zlepšovat, v našem případě se dá říct, že bojujeme o vteřiny."
Samostatný příběh sepsal v rámci desátého ročníku Krumlovského vodáckého maratonu Vavřinec Hradilek.
Vodní slalomář, stříbrný olympionik z Londýna se vydal na šestadvacetikilometrovou trasu z Rožmberka do Českého Krumlova na paddleboardu. „Nestihl jsem zase start," nepřímo připomněl, že se mu podobná věc přihodila i při závodě pod pěti kruhy. „Alespoň jsem nezapadl do startovního frmolu, spíš jsem chvíli počkal."
Hradilek postupně přicházel dlouhému pádlu na chuť. „Dal jsem se do toho, předjížděl jsem spoustu lidí." Až  narazil na kamaráda na paddleboardu. Společně pak dopluli do cíle. „Chvílemi jsme si i povídali, spíš jsme řeku sjížděli," usmíval se sympatický sportovec, jehož stříbrná olympijská medaile proměnila  ve velmi výraznou českou sportovní osobnost. „Šel jsem do Krumlovského maratonu na pohodu, nechtěl jsem vyloženě jen závodit," popisoval v cíli své pocity.
Hradilek pádloval se startovním číslem 117, na tváři vyloudil v Českém Krumlově milý  a sympatický úsměv.
„Byl jsem strašně unavený, asi bych ani nebyl schopný závodit naplno."
Ve startovním poli byli i další olympionici. Třeba veslař Václav Chalupa, který také pádloval vestoje na prkně. „Bolí mě úplně všechno," glosoval rozlámaný po závodě, když předával ocenění nejlepším účastníkům letošního žákovského maratonu.
Ani Chalupa, ani Hradilek  od svého sportu k paddleboardu nepřejdou. „Stoprocentně ne," kroutil hlavou vodní slalomář. „Tuto vzdálenost ujedu tak jednou za rok.  Na paddleboardu jezdím na oceánu ve vlnách na Novém Zélandu,  zpestřením je pro mě příjemná jízda na Vltavě pod Pražským hradem."
Sobotní pohled na slunečními paprsky zalitou Vltavu zahřál všechny. I ty, kteří nesportovali, ale závodům jen přihlíželi. „Na startu se sejdou nejlepší závodníci s průměrnými," přiblížil filozofii závodu jeho ředitel Lukáš Novosad. „Lákáme k nám všechny sportovce, amatéry, ale i ty nejlepší."
Novosada těší, že se daří ve výborném světle prezentovat svět vrcholového sportu. „Je úžasné, když ti nejlepší motivují své nástupce, juniory, dorostence, žáky, aby  sport dělali, aby trénovali, aby se jim, až se zlepší,  dařilo předvádět skvělé výsledky."
V čele závodu  se velice brzy usadily tři posádky.
Všechny z kategorie K2.
Dvojice Tomáš Ježek – Petr  Mojžíšek z pražského univerzitního sportovní klubu  byla odborníky pasována do role favoritů už před startem.
Svoji roli splnili, ale nebylo to vůbec jednoduché. „Museli jsme se soupeři závodit," uznale pokyvoval v cíli hlavou Tomáš Ježek.  „Kluci z Dukly jeli docela slušně, docela dobří byli i Holanďani, většinu trati jsme se drželi ve třech." Ježek s Mojžíškem dokázali vystupňovat tempo. „Nejdřív jsme se vepředu střídali, když jsme míjeli posádky pramic a raftů, bylo docela těžké se prosadit, ujeli jsme soupeřům až na posledním jezu," naznačil Ježek, že prodírání hustým sítem vodáckých kolegů nebylo vždy nejjednodušší. „Museli jsme se řekou mezi ostatními promotat."
V cílové rovince už se ale zkušený pár objevil osamocený. „První odpadli Holanďani, pak jsme jeli jen se soupeři z Dukly, na předposledním jezu jsme je utrhli."
Čas vítězů je 2 hodiny 3 minuty a 15 vteřin.
Zatímco Ježek s Mojžíškem v cíli přijímali gratulace, ředitel závodu Lukáš Novosad uvažoval o tom, jak to asi bude vypadat za devadesát let. Krumlovský maraton se totiž stal oblíbeným závodem evropské maratonské špičky, jeho prestiž neustále narůstá a za devadesát let, v roce dva tisíce sto dva,  bude slavit kulaté sté výročí. „U toho ale já už určitě nebudu," usmál se spokojený ředitel uplynulých deseti ročníků Krumlovského vodáckého maratonu.