Na začátku července zkusil vyjet do ranního seznamovacího tréninku na prvním závodě mezinárodního mistrovství republiky v Pacově. Objel tři kola a musel do depa. To ale ještě netušil, že pro něj skončil nejen pacovský závod, ale i celá sezona. „Po závodě v Pacově jsem byl na magnetické rezonanci. Tam se zjistilo, že mám hnuté ploténky, které mi tlačí na nervy do nohou. To byla příčina bolestí, které jsem měl. Lékaři mě pochválili za rozhodnutí v Pacově nestartovat, můj stav se mohl rapidně zhoršit,“ jen smutně konstatuje.

Následovalo kolečko po doktorech a fyzioterapeutech. „Nikdo mi ale nijak extra nepomohl. Doslat jsem se do stadia, že v běžném životě tak nějak fungovat mohu a už si třeba nandám ponožky, ale na nic jiného to není. Mohu chodit maximálně plavat. To je jediná sportovní aktivita, při které mne záda nelimitují,“ posteskne si. „Chůze a plavání, to je jediné, co mohu dělat. Všechno ostatní je špatné,“ lituje.

Ve hře už byla i operace. „Bohužel jsem ale nenašel lékaře, který by se tím chtěl zabývat. Až se mě ujal profesor Štulík, což je jedna z největších kapacit u nás, co se týká zad. Ale operace by měla být až ta nejkrajnější varianta. Přednost mají rehabilitace, i když je to běh na dlouhou trať. Někomu mu to pomůže za tři měsíce, někomu za půl roku a jiný musí po dvou letech stejně na operaci. Nemám výhled, kdy bych se měl vrátit k motokrosu. Tuhle sezonu už to ale nebude,“ definitivně odepsal letošní motokrosový rok.

O úplném konci kariéry zatím přemýšlet nechce. „Už mě to ale také napadlo, že i když to zní hrozně, tak by to mohla být i konečná. Končit bych ale nechtěl. Snad se to bude lepšit. S motokrosem bych končil opravdu nerad. Ale jezdit s nějakým omezením a čekat, kdy se co stane, to také nechci. Sportovní život je krátký a potom potřebuji ještě nějakých x let normálně fungovat,“ nehodlá nechat zdraví za každou cenu na závodních tratích. „Ale budu dělat všechno, abych závodit ještě mohl,“ ujistí.

Na závody se tak jezdí alespoň dívat. „Zatím jsem byl na všech závodech mistrovství republiky kromě Petrovic. Tam je to moc daleko a navíc to tam nemám rád. Neodkážu odhadnout, kde bych se pohyboval a jak by mi to šlo. Jezdit bych chtěl, ale závod je jenom vrchol přípravy. Právě trénink je to, co člověka baví. Vzhledem k tomu, že mohu opravdu jenom plavat, tak mě ani nemrzí, že nemohu závodit, protože na to nejsem připravený. Ale motokros sleduji pořád. Od mistrovství světa přes závody v Americe až po naše seriály. Mám tento sport rád a ještě bych se mu chtěl pár let pověnovat,“ znovu zopakuje.