Potěšitelný je fakt, že se na tomto úspěchu podílely i dvě písecké hráčky –  Iveta Luzumová a Alena Stellnerová. A právě s Ivetou Luzumovou, letošní výraznou osobností české házené, jsme hovořili po jejím návratu z jižní Ameriky.

Letos jste zaznamenala hned několik skvělých výsledků. Stala jste se nejlepším sportovcem Písecka za rok 2011, poté jste s družstvem Sokola Písek vybojovala v českém play off bronzovou medaili, následně jste byla v Pardubicích vyhlášena házenkářkou roku a nyní jste z Brazílie přivezla zlatou medaili z akademického mistrovství světa žen. Navíc jste byla vyhlášena nejlepší hráčkou turnaje. Jak hodnotíte tyto úspěchy?

Pro mě to byla přímo skvělá sezona a jsem ráda, že se to všechno takhle vydařilo. Každého ze zmiňovaných úspěchů si velmi cením. Prostě je to skvělé.

Na slavnostním Galavečeru české házené v Pardubicích jste převzala ocenění Házenkářka roku. O vašem vítězství v této anketě rozhodly novináři a zástupci házenkářských klubů, kteří vybírali hráčky z nominace stanovené příslušnými komisemi Českého svazu házené. Čekala jste něco takového?

Vůbec ne! A jsem velice ráda, že tito lidé pro mě hlasovali. Opravdu jsem nic takového nečekala už z toho pohledu, že většina klubů byla proti nám. Písek trénoval pouze třikrát týdně, zatímco jiné celky třeba i dvakrát denně. A i přesto jsme získali bronzové medaile.
Prostě jsme všem ukázali, že i s tímto počtem tréninků lze dosáhnout až na medaili. A dařilo se nám i v evropském poháru.

Jaký to byl pro vás pocit, když jste při vyhlášení stála na pódiu vedle jednoho z nejlepších házenkářů na světě, Filipa Jíchy?

Byl to skvělý pocit! To se člověku nepoštěstí každý den. Bylo to úžasné.

Čekala jste takové umístění?

Kdepak. Věděla jsem, že jsem mezi deseti nominovanými hráčkami. A když pak na tabuli v sále představovali jen ty nejlepší a já byla mezi nimi, bylo to pro mě velké překvapení. A když mě pak vyhlásili jako vítězku, tak to byl skvělý pocit.

Za tento úspěch musím poděkovat všem hráčkám píseckého týmu, ale i dalším lidem, bez nich bych nikdy na takový úspěch nedosáhla.

Jaké bylo akademické mistrovství světa v Brazílii?

Všechny hráčky byly velice rády, že se mohly do Brazílie podívat. Organizační stránka šampionátu nebyla moc dobrá. Když jsme přiletěli do jeho dějiště, nevěděli jsme, kolik týmů bude startovat, kde se budou zápasy hrát, kde budeme trénovat, takže v tomto směru byly ze strany pořadatelů nedostatky.

Tím jsme nemohli nic plánovat dopředu. A tak jsme čekali dva dny, jak to vlastně dopadne. V hale, kde jsme hráli, bylo všechno v pohodě. Dopoledne byly tréninky a odpoledne se hrály zápasy.  Byla tam dvě hřiště, na jednom hrály ženy, na druhém zase bojovali muži.

Hrály jste i proti jihoamerickým reprezentacím. Jakou házenou předváděly tyto celky?

Jihoamerická házená je docela jiná než evropská. Zpočátku jsme si na ni museli zvykat. Domácí házenkářky jsou hodně běhavé a hrají s hodně vysunutou obranou.

Nejhorší bylo, že když jsme je přehrávaly a vedly jsme o dost branek, tak se uchylovaly k nepříjemným faulům. Jsem ráda, že jsme to všechno ustály a žádná z nás se nezranila. Myslím si, že to bylo ze strany soupeřek zbytečné.

Jak jste si s další píseckou hráčkou Alenou Stellnerovou tento šampionát užily?

Užily jsme si ho až dost. Parta v týmu byla výborná.  Dosáhly jsme skvělého úspěchu, který před námi ještě nikdo nezískal. Vybojovaly jsme zlaté medaile, což je super výsledek. Budu na mistrovství ráda vzpomínat.

Střetly jste se i s Polkami a Rumunkami. Byl mezi vámi velký herní rozdíl?

V Brazílii byl téměř celý český národní tým kromě dvou hráček, což nelze říci o Rumunkách ani Polkách. V tom jsme měly velkou výhodu. Chtěly jsme se co nejlépe  sehrát, což se povedlo a po pěkných zápasech jsme obsadily první místo.

A jak jste oslavily zisk zlata?


Slavily jsme poslední dva dny šampionátu. Bydlely jsme v jednom hotelu, tak jsme se vždycky večer sešly u bazénu, pustily jsme si hudbu a slavilo se i s našimi trenéry.

Jaké panovaly v Brazílii teploty?

V Brazílii je nyní zimní období, ale i tak tam bylo teplo, kolem pětadvaceti stupňů. Zatímco my jsme chodily v tílkách a kraťasech,  Brazilky nosily kabáty a kozačky. To bylo docela vtipné.

Již v závěru minulé sezony se nahlas hovořilo o tom, že v Písku skončíte. Můžete říci, kde budete nyní hrát?

Jsem dohodnutá s francouzským celkem Mios Biganos, kde, pokud mi to Písek dovolí,  již v červenci zahájím  letní přípravu. Pokud ne, tak bych tam odešla až v září.

Budete v týmu, který v minulé sezoně skončil na šestém  místě v nejvyšší francouzské soutěži, jediná Češka?

Ano, budu tam jedinou českou hráčkou. Ale už asi šest let tam působí jedna slovenská házenkářka, se kterou již komunikuji, takže vzhledem k tomu, že neumím francouzsky, budou moje začátky v klubu o něco lehčí.

Jak budete vzpomínat na své působení v Písku?

Samozřejmě, že jenom v dobrém. Vždyť všechny úspěchy, kterých jsem dosud v házené dosáhla, byly za mého působení v píseckém klubu. A jsem velice ráda, že se nám podařilo na závěr mého působení v Písku vybojovat v interlize bronzové medaile.

A věřím, že družstvo na tento úspěch naváže i v příští sezoně. Je tam výborná parta hráček, která táhne za jeden provaz. A když se do týmu vrátí mladé holky, které v uplynulé sezoně pro zranění nehrály, měl by se písecký tým opět pohybovat v horní polovině tabulky. Budu všem na dálku držet palce.