Jihočech letos závodil prakticky jen na domácí scéně a potvrzoval, že přestože už má ty úplně nejlepší roky za sebou, stále patří do české plochodrážní špičky. „Byla to taková zvláštní sezona. Měl jsem dobré momenty, ale i slabší chvilky. Ne všechno se povede,“ usměje se.

Simota se v letošním roce soustředil především na extraligu, ve které v barvách Slaného dlouho cílil na prestižní titul. Nakonec však tradičnímu klubu unikl o jediný bodík. Radovala se pražská Markéta. „Měli o něco vyrovnanější tým a vyšel jim výborně závěr sezony, když vyhráli dva z posledních tří závodů. Nám nevyšel závod v Žarnovici, kde jsme skončili poslední. To nás asi stálo titul,“ posteskne si závodník z Babic u Netolic. „Byla to škoda. Šance na titul byla letos skutečně velká,“ připustí.

Druhé místo a stříbrné medaile ale také nejsou špatným výsledkem. „Za námi skončily Pardubice a mezinárodní Interteam, který skoro celou sezonu vedl tabulku,“ smířlivě přikývne.

On sám zažil v nejvyšší soutěži družstev rozhodně i lepší ročníky. „Asi pětkrát jsem dělal v závodě devět bodů, ale na desetibodovou hranici se mi nepodařilo dostat ani jednou. Loni jsem sbíral více bodů. Letos to bylo nějaké zakleté,“ zakroutí hlavou.

V mistrovství republiky jednotlivců obsadil konečnou pátou příčku. „Jel jsem to spíše z povinnosti. Stála o to Plzeň, která je mým mateřským klubem. Něco mi na závody přispěla, tak jsem do toho šel,“ vysvětluje.

V prvním závodě třídílného seriálu v Praze obsadil osmou příčku. „Byl to můj první závod v sezoně a bral jsem ho spíše jako dobrý trénink na rozježdění, protože předtím jsem seděl jen jednou na motorce,“ vrací se ještě na samotný úvod letošního ročníku.

Druhý závod hostila jeho „domácí“ dráha v Plzni, kde vyjezdil dvanáct bodů a skončil čtvrtý. Poslední klání pořádaly v sobotu moravské Březolupy. „Tam se mi to vůbec nepovedlo. Bylo to hodně o startech, moc se nepředjíždělo. Právě starty mi ale vůbec nevycházely a byl jsem vždycky o půl motorky za ostatními. Už mi chyběla motivace a do Březolup jsem ani jet nechtěl,“ konstatuje.

Původně měl totiž vycestovat ve stejném termínu do Kalifornie na exhibiční duel USA – zbytek světa. „Bylo to dost na poslední chvíli a promotér závodu si nakonec vybral jiného jezdce, jehož letenka byla podstatně levnější než ta moje. Pořadatel by mi uhradil cestovné a ubytování po celou dobu, kterou bych tam byl. Byla by to taková týdenní dovolená. Nikdy jsem v Americe nebyl a docela mě to lákalo. Když jsem zavolal předsedovi komise ploché dráhy panu Moravcovi, že v Březolupech nepojedu, tak úplně nadšený nebyl. Pak jsem se zase ozval, že bych přece jen přijel, takže jsem si tady udělal trochu zle. A celkově to podle toho také dopadlo,“ konstatuje.

Páté místo v konečném účtování našeho šampionátu ale zase není úplně k zahození. „To je pravda. Ale před posledním závodem jsem ztrácel jediný bod na třetí místo. Kdyby se mi závod v Březolupech trochu povedl, tak jsem mohl skončit na bedně,“ lituje. „Ale když už člověk jede na závody s tím, že se mu tam moc nechce, tak je to špatně. Vůbec se mi nedařilo. Možná to bylo i tím, že už jsem byl hlavou někde jinde,“ přemítá.

V přeboru republiky jednotlivců dokázal Zdeněk Simota obhájit zcela suverénně loňský titul. „Minimálně pět z osmi odjetých závodů mělo velmi dobrou úroveň. Kromě Milíka, France a Krčmáře startovali všichni ostatní. Jsem rád, že jsem titul obhájil,“ neskrývá potěšení z trofeje.

Na závěr sezony se představil také na nejslavnějším domácím závodě, kterým je Zlatá přilba v Pardubicích. „Je to svátek, ale dráha nebyla vůbec lehká, protože v Pardubicích den a půl pršelo. Postoupil jsem z vylučovací skupiny do čtvrtfinále, což bylo celkem dobré. Odjel jsem šest jízd, takže střízlivá spokojenost,“ usměje se.

Letošní solidní výkony vynesly zkušenému závodníkovi kontrakt v anglickém Plymouthu, kam se vrací po třech letech. K dohodě došlo právě v Pardubicích na Zlaté přilbě. „Potkali jsme se tam, domluvili se a za tři dny už jsem podepisoval smlouvu,“ pochvaluje si rychlé jednání.

Plymouth postoupil ze třetí nejvyšší britské soutěže do druhé a pro Simotu je to obrovská výzva. Ve vytoužený návrat do Anglie už totiž přestával věřit. „Už druhou sezonu jsem přemýšlel o tom, že bych úplně skončil, pokud by Anglie nevyšla. Nakonec se to povedlo, dostal jsem se zpátky a doufám, že se mi tam bude dařit,“ přeje si. „Uvidím, jak dlouho tam vydržím. V Británii mi to vždycky šlo, tak to snad půjde i nadále,“ doufá.

Británie je země ploché dráze zaslíbená. „Pokud se mi bude dařit, tak je možnost hostovat i v nejvyšší soutěži. Ve druhé lize mám jistých čtyřicet až pětačtyřicet závodů. Podle toho, jestli postoupíme do play off. K tomu se ještě jedou pohárové závody a je tady již zmíněná možnost hostovat v první lize. Kdyby to šlo ideálně, tak bych mohl odjet i sedmdesát závodů za sezonu, což by byla paráda,“ těší se.

Přizpůsobí tomu také přípravu na sezonu. „V posledních dvou letech jsem tomu nedal tolik, protože jsem neměl skoro žádnou motivaci. Teď vím, že mám podepsáno v Anglii a přípravu udělám zase na maximum. Budu makat na fyzičce a motorky si připravím také s úplně jinou péčí, protože v březnu už se v Anglii začíná závodit,“ uvádí.

Na Britských ostrovech bude trávit většinu času. „Pouze když bude mezi závody pár dní volno, tak budu létat domů. Tak jsem to dělal i dříve, když jsem v Anglii působil. Doma vůbec závodit nebudu. Pouze kdybychom s Plymouthem nepostoupili do play off, tak bych tady mohl stihnout konec sezony, pokud by o mě měl někdo v extralize zájem,“ uzavírá.