V regionech moderujete galavečery s vyhlášením nejúspěšnějších sportovců za uplynulý rok. Jaký je vlastně váš vztah ke sportu?
Přiznám se, že jsem spíše pasivní divák a pasivní konzument sportu, protože jsem takzvaně levá. Ať už jsem v dětství zkoušela jakýkoliv sport, včetně stolního tenisu, tak mi nic nešlo. Jediné, co jsem kdysi dávno dělala, bylo krasobruslení a sportovní tanec, ale ani v jednom z nich se mi tolik nedařilo, takže jsem zůstala u pasivního konzumenství.

Dodneška miluji fotbalové nebo hokejové zápasy v televizi, když je komentátor s příjemným hlasem. To se mi u televize parádně usíná. Mám jediný problém, když padne gól, tak všichni kolem mně křičí a já se pokaždé vzbudím.

A když se konají fotbalová či hokejová mistrovství světa a našim hráčům fandí celý národ, to jde také mimo vás?
To se snažím fandit taky, ale tak trochu z donucení. Českým hráčům držím palce, ale na zápasy se až tak nedívám. Když jsem doma, tak moje maminka, která je velkým fotbalovým i hokejovým příznivcem, mimochodem fandí Spartě, tak mě chce do všeho zasvětit. Když seženu lístky na jakýkoliv fotbalový nebo hokejový zápas, tak ona jde na všechno a hrozně tam řádí na tribuně.

Když běží v televizi zápasy fotbalové Ligy mistrů nebo mistrovství světa či evropský šampionát, a mamka má čas, tak se na to doma dívá. I proto jsem musela koupit druhou televizi, protože maminčin přítel sport zase moc nemusí, takže, aby se nehádali, dívá se každý na svou televizi.

Pamatuji si ale, že když jsem byla hodně malá, sledovala jsem s maminkou skoky na lyžích. Když nyní moderuji sportovce a měla jsem tu čest potkat se na jednom pódiu s bývalým vynikajícím skokanem Pavlem Plocem, tak se mi okamžitě vybavily vzpomínky z mého dětství.

Galavečerů s vyhlášením sportovců je opravdu hodně. Je to pro vás náročné časově i psychicky?
Vzhledem k tomu, že letos dělám již třetí ročník této akce, tak už jsem se trochu uklidnila. Poznala jsem, že sportovci jsou normální lidé, jako všichni ostatní, a že na podiu, když člověk nemá přehled, to samozřejmě myslím sebe, i když už něco začínám pochytávat, tak mi to sportovci často odpustí. Mám výborného parťáka Radka Šilhana, který je na rozdíl ode mne neuvěřitelně sportu znalý člověk. Zatím jsem nenarazila na jedinou sportovní disciplínu, o které by on nic nevěděl, a to velmi podrobně. On je velký profesionál a pro mě často i velký zachránce.

Měla jste čas na to, abyste si prohlédla Písek?
Bohužel ne, ale když jsem před časem cestovala s Janem Krausem se zájezdovým představením Na hniličko, tak jsme v Písku několikrát hráli. Byli jsme zde na podzim, kdy je babí léto a také na jaře, to je Písek ještě krásnější. Já sama pocházím z Litoměřic a vždycky jsem si myslela, že tak krásné náměstí máme jenom my. Bohužel, jak člověk cestuje po republice, zjišťuje, že tomu tak není. I ostatní města jsou hodně malebná. A to samozřejmě platí i o Písku.

Jestlipak víte, že Písek má i několik slavných rodáků – sportovců?
Tak to vůbec. Žádná jména na mě nechtějte, to jde mimo mě. Co se týká sportovců nebo umělců, tak mě nenapadne ani jedno jméno.

A když řeknu lyžařka Kateřina Neumannová či krasobuslař Tomáš Verner?
(smích) Tak to bych asi vědět měla, co? U Katky je to jasné, ale co se týká Tomáše, u něho jsem si vždycky myslela, že pochází z nějakého malého městečka. To je neuvěřitelně milý a upřímný kluk. Bohužel je trochu vystresovaný, což se promítá do jeho výkonů na ledě.

Viděla jsem jeho poslední tréninkovou jízdu a v ní byl doslova excelentní, ale když došlo na mistrovství Evropy na lámání chleba, tak mu to nevyšlo. Z jednoho jediného důvodu, že je velký trémař. A teď to moc nevyšlo ani Katce Neumannové, která se snažila přilákat do Liberce na lyžařské mistrovství světa co nejvíce lidí. Já jsem tam byla moderovat a připadalo mi, že je město poloprázdné.

Jste herečka, moderátorka, věnujete se produkci, co z toho nejvíce upřednostňujete?
Nejvíce času mi zabere práce produkční, protože mám radši dlouhodobější projekty. Naposledy jsem dělala celovečerní dokument o panu Saudkovi. Na to jsem docela pyšná, protože jsme za tento dokument dostali na filmových festivalech v zahraničí několik ocenění. Myslím si, že ten film je moc hezký, na druhou stranu mi ale vzal osm nebo devět měsíců života. Kvůli němu jsem prakticky nestíhala nic jiného.

Moderování je jednorázová záležitost, kdy se každou chvíli převtělujete do něčeho jiného, každý klient chce po vás takzvaně jinou roli. Co se týká divadla, to v poslední době nestíhám vůbec, protože se mi kryjí termíny s vyhlášením sportovců. Divadlo jsem hrála dvanáct let a pokud člověk, jako já, není výborný herec, nikam ho to neposune. Jako životní zkušenost mi to bohatě stačilo a teď půjdu zase dál.

Dokážete odpočívat?
Určitě. Kdybyste za mnou nepřišel, tak bych spala v šatně. Mám opravdu hodně práce, spoustu věcí nestíhám, takže, když jedeme na vyhlašování sportovců, sestavím si v šatně u topení k sobě tři židle a hned usnu.

Pak za mnou chodí kolegové, budí mě a nutí, abych se už nalíčila, upravila se a mohla jít na podium. Takže ani ten odpočinek úplně nestíhám, protože nemám čas. A vzhledem k tomu, že ještě pracuji na plný úvazek jako fotoeditorka, mám služby o víkendech, abych nahradila moji nepřítomnost přes týden, kdy moderuji.

Letošní zima je velice dlouhá, ušetřila jste si aspoň týden volna k tomu, abyste odcestovala někam do tepla k moři dobít baterky?
Já miluji Thajsko. Sice jsem tam byla jenom jednou v životě, ale byla jsem touto zemí nadšená. Kamkoli přijedu, musím ochutnat místní jídlo. Naštěstí díky genetice mám výborné spalování, takže nemusím řešit otázku, jako, co jím, kolik toho sním a podobně. V Thajsku byla kuchyně neuvěřitelně pestrá, chutově zajímavá a ještě ke všemu dost levná.

A k tomu všemu tam ještě byli velice usměvaví a přívětiví lidé, kteří mysleli upřímně, narozdíl od českých politiků. Navíc je v Thajsku velice teplé moře, což já zbožňuju. Kdybych teď mohla někam odletět, tak do Thajska, nebo i jinam, kde je teplé moře. Uvidíme, třeba se mi něco naskytne.

A co letní dovolená?
Už teď mám až do října nasmlouváno moderování, do toho mám ještě dva pořady na TV Óčko, které nemají přes léto dvouměsíční pauzu a obávám se, že to se mnou nikdo nepředtočí tak, abych mohla odjet na delší dobu. Takže, pokud budu mít nějaké volno, strávím ho s přítelem a se synem v Želivě na chatě.

Jak byste reagovala na případnou nabídku, stát se tiskovou mluvčí některé z politických stran?
V žádném případě! To by mi nestálo za žádné peníze světa. Jsem ráda za to, že práci, které se věnuji, dělám s lidmi, které si sama vyberu a se kterými je mi dobře. Obávám se, že v politice by mi dobře nebylo.

Co vás čeká v nejbližší době?
Kromě moderování „sportovců“ mám i další akce, například připravujeme nový ročník soutěže Miss internetu 2009, jehož jsem hlavní moderátorkou a zároveň i patronkou. Už nyní se nám rozbíhají castingy. Je to docela vtipné, potože já sama měřím jenom 158 centimetrů.

Jednou z podmínek, která limituje dívky pro jejich přihlášení do soutěží krásy, je výška kolem 170 centimetrů. To jsme zrušili, neboť naše soutěž není o výšce. Mám z toho radost, neboť na castingy mohou přijít i slečny, které jsou menší než já, což v Česku už moc lidí není (smích). Už se na to těším, protože s holkama, mimo jiné, pojedeme i na soustředění. Bude to určitě hodně zajímavé a také poučné.