Neboť pouhý rok po uvedení tenisu, jako nového míčového sportu na letních olympijských hrách – tedy v roce 1897 – zapustil tenis své kořeny i v královském městě Písku. Byl zde totiž při Klubu velocipedistů založen i tenisový kroužek. Stalo se tak z iniciativy tehdejšího jeho předsedy Dr. A. Reinera. A tím se dostáváme k onomu magickému číslu 111, které letos připomíná tak dlouho trvající činnost v tenisovém dění v Písku.

První dvorec

Téhož roku byl zbudován první tenisový dvorec za sokolovnou v Tyršově ulici a 28. května 1897 tu byl hrán první tenis. A už v roce 1899 se tenisté odloučili od Klubu velocipedistů a vznikla Tenisová společnost v Písku. Její začátky byly samozřejmě skromné a souvisely do značné míry s finanční situací. V roce 1901 byly vybudovány dva dvorce u Měšťanského pivovaru s malou klubovnou. O rok později byla po tehdejším vzoru přejmenována Tenisová společnost na Lawn – Tenisový klub.

Zvýšený zájem o tenis vyústil ve zbudování tří nových dvorců v prostorách Výstaviště s dokončením v roce 1910. A v témže roce vznikl 20. července sloučením studentských sportovních kroužků Sportovní klub Písek, v němž byl začleněn i odbor tenisu.

Tehdejší kapacitu sportoviště využívalo 49 řádných členů, ale i řada letních hostů. V té době se už také hrála řádná utkání s tenisty z jiných měst. V družstvu Písku hráli tehdy prim ing. Karel Ardelt (pozdější reprezentant naší vlasti) a ing. Jiří Kodl, který byl dlouho prvým hráčem Písku a také předním hráčem Čech, jenž dokázal porazit i tehdy nejlepšího hráče ing. Ladislava Žemlu. V roce 1912 reprezentoval na olympiádě ve Stockholmu. Karel Ardelt hrál za ČSR Davids Cup a Wimbledon a nastupoval i proti předním světovým hráčům, například i proti proslulému Tildenovi.

Ducha té doby vystihuje skutečnost, že se i v amatérském tenise přecházelo od obyčejného „pinkání“ k přímým, tvrdším úderům, s cílem, aby soupeř míček nezachytil. To však bylo ještě kolem roku 1902 tak trochu proti tehdejšímu bontonu, hráč se za takový vydařený úder soupeři omlouval.

Slibný růst tenisu a zájem o něj přetrhla první světová válka, která s sebou přinesla, samozřejmě, kromě problémů s hráčskými kádry, i citelný nedostatek v materiálovém vybavení. Nebyly rakety, míče se „obháčkovávaly“, aby vydržely co nejdéle.

Zájem o tenis

Až mezi roky 1920 – 1930 byl obnoven velký rozvoj tenisu nejen v Písku, ale i v dalších jihočeských městěch. Čilé sportovní styky měl písecký klub s Táborem, Českými Budějovicemi, Klatovy, Strakonicemi, Volyní, ale také s Benešovem a Plzní. Lepšilo se i tenisové zázemí. Vybudovala se dřevná klubovna se šatnami a skříňkami pro členy klubu. V roce 1930 byly zbudovány další čtyři dvorce a pomocí směnečné půjčky byla v roce 1932 postavena nová klubovna, která sloužila až do roku 1978.

Velcí hráči

V padesátých letech minulého století patřili mezi přední hráče píseckého oddílu bratři Švihovcové, V. Cedl, Jan Hoffmann, dr. T. Trávníček a René Mařík, z žen pak M. Kochová, M. Volková a B. Říhová. Tenisový klub byl včleněn do Tatranu Písek a začala éra celostátních tenisových turnajů a zajímavých mezinárodních kontaktů.

Byly to například turnaje dorostu o „Cenu Písku“ a u dospělých „Cena míru“, což byl po Praze a Bratislavě třetí největší turnaj u nás. Tyto turnaje se staly velice oblíbeným dostaveníčkem předních republikových hráčů a měly i velmi zajímavou zahraniční účast. Hrál zde Australan Howe, dodnes velmi známý dvojnásobný vítěz Wimbledonu ve čtyřhře, který jako první u nás předvedl tehdy zcela neznámý „obouručný bekhend“.

Hrál tu i jeho krajan Kendall a čtvrtfinalisté Wimbledonu, Venezuelan Pimental, Němec Scholle a Angličanka Bentleyová. Mezi píseckými vítězi nechyběl ani náš pozdější wimbledonský vítěz ing. Jan Kodeš. Ze známých a populárních našich tenistů dřívější generace v Písku hráli také ing. Pála, Hřebec, Huťka, stejně tak i velmi populární hokejista a tenista „Vova“ Zábrodský. Z žen je třeba jmenovat Věru Sukovou, Olgu Gazdíkovou, Jiřinu Elgrovou a Evu Pilařovou.

Písecké dvorce si vyzkoušela i některá opravdu exotická družstva. Například v roce 1947 zde sehráli přátelské utkání s píseckým klubem Číňané, později i Egypťané. (Pokračování 5. 12.)

JINDŘICH BUZEK