K titulu mistrů světa v kategorii juniorů přispěl svými výkony Filip Hlaváč z Písku (žák ZŠ E. Beneše), svěřenec trenéra Jiřího Marka.

Filipe, tobě je teprve patnáct let a už jsi soutěžil na světovém šampionátu v kategorii juniorů. Jak je to možné?

V historii české juniorské reprezentace jsem třetím závodníkem, který se dostal do družstva ještě v žákovském věku. Toho si hodně považuji.

Jak si závodník v tvém věku vybojuje nominaci na juniorské mistrovství světa?

Absolvoval jsem tři pohárové závody, které byly nominačními na tento světový šampionát. Rozhodly moje výkony a také umístění v těchto závodech.

Byl světový pětiboj hodně náročnou soutěží?

Soutěž družstev, které se zúčastnilo deset států, se konala v jeden den, takže to bylo pro závodníky dost náročné, hlavně po psychické stránce. Ta udělala své. Někteří kvalitní borci zklamali, jiní naopak příjemně překvapili.

Věděli jste, jak si průběžně vedete v soutěži?

Určitě. V průběhu závodu se vyvěšují výsledky, takže každý měl možnost dozvědět se, jak si vede. Po jedné z disciplín jsme podali protest, neboť nás rozhodčí, kteří se neřídili mezinárodním řádem, obrali o nějaké body. Bylo vidět, že jsou více nakloněni domácím borcům. Podali jsme dva protesty, ale ani jeden nám nebyl uznán. Přesto jsme nakonec vyhráli. O to pak byla větší naše radost.

Která ze soutěžních disciplín byla pro tebe nejtěžší?

Pro mě osobně byla nejtěžší hned první disciplína, a to muška na cíl. Nejlehčí pak byla muška do dálky. V té době foukal docela vítr, což bylo dobře. Tato disciplína se našemu družstvu opravdu povedla. Já mám dobře natrénované terčovky, ty jsou mojí silnější stránkou. Ty se mi také dost vydařily. I proto jsem se probojoval dvakrát do finále, jednou z prvního místa a podruhé z druhého místa.

Jak velkou radost jste měli z konečného vítězství?

Radost jsme měli všichni z družstva obrovskou, stejně tak i reprezentační trenéři. To nikdo nečekal, naše družstvo nesoutěžilo v roli favorita. Tím byli hlavně domácí Němci. Ti v průběhu soutěže vedli o čtyřicet bodů, ale pak jsme je v jedné disciplíně pěkně natáhli a šli jsme před ně. Radost však byla i v kategorii juniorek, kterou také vyhrálo české družstvo.

Povzbuzovali jste se navzájem v průběhu soutěže?

To ano. Pokaždé, když šel někdo z nás do finále, tak jsme se navzájem povzbuzovali.

Je pro tebe tato zlatá medaile ze šampionátu hodně cenná?

To každopádně. Získat coby žák zlatou medaili na mistrovství světa ve starší kategorii, to se hned tak někomu nepoštěstí.

Jaký je to pocit, stát na stupních vítězů a poslouchat českou hymnu?

To se musí zažít. Slyšet českou hymnu a mít na krku zlatou medaili, to je parádní pocit.

Na tomto mistrovství světa startoval i další reprezentant z Písku, a to Radek Šanda. Jak on si vedl?

Radek nestartoval za české družstvo, ale v jednotlivcích, prostě sám za sebe. V pětiboji obsadil celkové třinácté místo.

Měl šampionát nějakou diváckou kulisu?

Rybolovná technika není příliš navštěvovaným sportem, přesto byli v hledišti hlavně domácí diváci, ale přijeli se podívat i lidé z Čech.

Byl světový šampionát organizačně dobře zajištěn?

Byl jsem na mistrovství světa zcela poprvé, takže nemohu hodnotit, ale ostatní kluci říkali, že zažili lepší šampionáty. Po slavnostním vyhlášení výsledků se uskutečnil banket a poté následovala diskotéka.

Co říkal zlatému úspěchu tvůj oddílový trenér Jiří Marek?

On už měl velkou radost z toho, že jsem se dostal do reprezentačního družstva juniorů. Zisk zlaté medaile byla pro něho velice radostná zpráva.

Je tento výsledek pro tebe velkým povzbuzením do další činnosti?

To určitě. Zároveň mě zavazuje k tomu, abych na sobě stále hodně pracoval. Musím stále hodně trénovat, abych dosahoval ještě lepších výsledků a jednou to třeba dotáhl až do seniorské reprezentace.

V kolika letech jsi se začal věnovat rybolovné technice a kdo tě k ní přivedl?

K rybolovné technice mě přivedl před devíti lety můj strýc. Zpočátku mě to moc nebralo, pouze jsem to zkoušel, ale pak mě to začalo více bavit a přešel jsem k tréninku. Chytlo mě to a v současné době se před každým důležitým závodem připravuji prakticky denně. Za všechno, co jsem zatím v tomto sportu dosáhl, vděčím píseckému trenérovi Jiřímu Markovi st.

Jaké máš v Písku tréninkové podmínky?

Já myslím, že velice dobré. Trénujeme na Základní škole Tomáše Šobra v Písku, kde nám vycházejí všemožně vstříc. Nyní se tam ale bude stavět nový pavilon, takže se budeme muset někam přestěhovat. Zatím však nevíme kam. Hodně nám pomáhá město Písek, místní prodejny s rybářskými potřebami a mě osobně hodně podporuje ZŘUD–Masokombinát CZ, a. s.

Co plánuješ v tomto sportu do budoucna?

Jak už jsem se zmínil, chci se nadále zlepšovat a jednou bych to chtěl dotáhnout až do seniorské reprezentace. Mezi juniory mohu zůstat ještě tři roky, tak uvidím, jestli se mi to podaří.