Písecký rodák a letošní mistr Evropy v krasobruslení byl hodně nervózní v televizním pořadu Uvolněte se, prosím a při předání ceny TýTý.

Ještě před slavnostním ceremoniálem jsme Tomáše Vernera požádali o rozhovor.

Tomáši, co pro vás znamená toto setkání se starostou Písku?

Pro mě je to strašně milá záležitost, protože já jsem se v Písku narodil, ale poté jsem vyrůstal v Českých Budějovicích. Mám zde babičku a strýčka, a pokaždé se sem rád vracím. Písek mám velice rád, je to krásné město s nádherným historickým centrem a neustále se rozvíjí. Je to město, kde se stále něco děje, spousta staveb je zrenovována, a tak to má být. Mám velkou radost z toho, že Písek se hlásí ke mně a já také nezapomínám, kde jsem se narodil. A to, že jsem se mohl setkat s nejvyšší reprezentací místní radnice, je pro mě velká pocta.

Jak byste zhodnotil letošní sezonu?

Domácí mistrovství bylo svým způsobem takovým předstupněm vrcholných závodů. Před tím se ještě konal Světový pohár. Ten je také dost důležitý, ale nepatří k těm vrcholným. V něm jsem se ukázal jednou v dobrém světle a ve druhém případě v horším světle. A podobně dopadly z mého pohledu i dvě hlavní soutěže. Zisk titulu mistra Evropy v Záhřebu byl pro mě a celý realizační tým, po zaváhání v úvodu sezony, zadostiučiněním.
Na Mistrovství světa v Göteborgu jsem dobře začal, ukázal jsem, kam patřím a kde se chci pohybovat, ale nešťastná volná jízda mě odsunula až na konečné patnácté místo. To pro mě bylo obrovské zklamání. Myslel jsem, že už bych mohl být natolik vyspělý a dokázal zajet dvě opravdu dobré a vyvážené jízdy, kterými bych se probojoval k zisku medaile. A k tomu bylo hodně blízko. Když to řeknu stručně, byla to sezona, ve které jsem byl hodně nahoře a i hodně dole. Byly to pro mě hodně cenné a drahé zkušenosti. Tím mám na mysli moje zaváhání na světovém šampionátu.

Pokud by i tohle všechno mělo pomoci mému dalšímu sportovnímu rozvoji, tak to přišlo v pravou chvíli. Blížíme se časovému cyklu pro přípravu na olympijské hry, takže pokud mám všechno špatné již vybrané, je to jenom dobře. Za mistrovstvím světa jsem již udělal silnou čáru. Je to pro mě uzavřená kapitovala, o které se už nechci bavit.

Bylo velké zklamání ve vašem realizačním týmu po neúspěchu na mistrovství světa?

Zklamání bylo, to určitě. Lidé, kteří se kolem mě pohybují, znají moje schopnosti a vědí kam jsem mířil, mi přáli úspěch. A potom ve finální realizaci se to nepovedlo. Nečekal jsem, že můj tým je až tak dobrý, neboť přestože chyba byla vyloženě na mojí straně, trenéři se mnou všechno důkladně rozebrali. Část viny dokonce vzali na sebe. Proto jsme hned společně probrali, co by se mohlo, nebo mělo změnit do další sezony, abychom se vyhnuli podobným překvapením. Nerad se bavím o penězích, ale je jisté, že získat nebo nezískat medaili na mistrovství světa, je rozhodujícím faktorem v marketingové politice a vůbec uplatnění jména Tomáše Vernera na českém i mezinárodním trhu.

Jaké ohlasy od sportovní veřejnosti jste zaznamenal na tento neúspěch?

Po mém návratu domů ze šampionátu jsem byl velmi mile překapený, protože jsem byl několikrát na live chatu a nikdy jsem tam nenašel jedinou satirickou poznámku na můj výkon. Spíš mě lidé povzbuzovali, abych nic nevzdával, že když jsem to letos dotáhl na mistra Evropy, tak je to obrovský úspěch . A mají pravdu. Je to úspěch, na který české krasobruslení čekalo dlouhé roky, i proto se musí hodně vyzdvihnout. Budu se snažit, abych na příštím mistrovství Evropy nezmizel ze stupňů vítězů. Lidé pochopili, že jsem člověk a ne stroj, který natočíme na klíček a ten jede celou sezonu na stejný výkon a podává skvělé výkony.

Už jste zahájil přípravu na novou sezonu?

Ano. V současné době se již připravuji na novou sezonu. Trénuji na suchu, mimo stadion a ledovou plochu. A to dost intenzivně, abych byl dobře připravený na nástup do nové sezony, která bude hodně složitá. Zpátky se vrátí Pljuščenko, přicházejí asi tři mladí Kanaďané, je tam Lambiel ze Švýcarska, Japonec Takahashi a další. V nejbližším možném termínu chci dodělat školu, abych začátkem června již mohl odjet za přípravou na ledě.

Jak se vám líbila pražská exhibice, která se konala pod názvem Králové ledové arény?

Touto exhibicí jsem definitivně uzavřel letošní sezonu. Samotná exhibice pro mě byla hodně náročná, protože dělám suchou přípravu, zkoušky na škole a na ledě se moc nevyskytuji. Zašel jsem si tedy několikrát zabruslit, abych se znovu dostal trochu do kondice. Náš sport je specifický v tom, že když ho nějaký čas neděláte, tak z něho vypadnete, ale za týden jste zase schopni vše natrénovat zpátky. Není to druh sportu, kdy se zvednete doma z gauče a můžete ho jít hned provozovat. Snažil jsem se moji exhibiční jízdu zajet co nejlépe, ale těžce se mi dýchalo, neboť nohy i tělo mě dost bolely. Myslím si, že celá exhibice byla výborná a všichni její účastníci i diváci si ji moc užívali.

Hned druhý den ráno po exhibici vás čekala zkouška z fyziologie na FTVS UK v Praze. Jak dopadla?

Ráno jsem byl jako praštěný a hodně unavený, protože jsem toho málo naspal. Na exhibici byla spousta kamarádů, se kterými jsem se chtěl sejít a pohovořit s nimi. Spát jsem šel asi ve čtyři ráno a už v půl deváté mě čekala zkouška. Naštěstí jsem měl dobré otázky, takže zkouška dopadla na výbornou.

Pojedete po náročné sezoně odpočinout si někam do tepla k moři?

Zatím nevím. Týden po návratu z mistrovství světa jsem začal se suchou přípravou na novou sezonu. Běhám, jezdím na kole a plavu, uvidím, jak to bude s časem. Loni jsem v létě strávil týden u moře a letos bych si to rád zopakoval. Ale zatím nevím, jestli se mi to letos podaří.

Nedávno jste byl hostem Jana Krause v jeho televizním pořadu Uvolněte se, prosím. Jak jste se tam cítil?

Když jsem tam byl poprvé, musím přiznat, že jsem se dost bál, neboť pan Kraus je Pan Kraus. Je to bystrý člověk, který velmi rychle myslí. Přemýšlí někdy daleko dál, než jeho host. A toho jsem se dost obával. Ono se u tohoto pořadu stává, proto je tak oblíbený, že si slušným způsobem dělá ze svých hostů legraci na jejich účet. A oni to často nepochopí. Já jsem se obával, že před celým národem udělá „troubu“ i ze mne. Pan Kraus má všeobecně obrovský přehled a na svůj pořad se náležitě připravuje. Je to jeho hobby, což je také vidět. Další věc je ta, že v tom pořadu není nic nazkoušené.
Kraus přišel pět minut před začátkem pořadu, přivítal se s námi, zapnul svůj počítač na stole, něco na něm naťukal, pak ho zase vypnul a jelo se na kameru, neboť pořad se dopředu předtáčí. Žádné otázky, žádné odpovědi, nic takového. Je to spontánní rozhovor, což je na tom to nejlepší. Mě trochu uklidnila bývalá poslankyně Volfová, která mě chlácholila slovy, že já jsem sportovec a ty má český národ rád. Zato ale nemá rád politiky, takže ona to všechno schytá za mě.

A co předávání cen na TýTý?

To je druh akce, na které je asi dobré se ukázat. Je tam spousta lidí, člověk je dost vidět v televizi, a kdo v dnešní době není vidět v televizi, tak jako by nebyl. Byla to svým způsobem promotion akce mé osoby. Na druhou stranu jsem tam potkal hodně lidí ze showbyznysu. Také však musím přiznat, že než jsem šel předávat cenu zpěvačce Lucii Bíle, tak se mi hodně klepala kolena. Předával jsem ji jako první v pořadí, takže jsem ani nevěděl, jak to bude všechno probíhat a nemohl jsem tak odkoukat nějaké triky od ostatních předávajících. Bývám dost nervózní před svým vystoupením na ledě, ovšem tam to dokážu skrýt. Ale akce, kde stojím takříkajíc na „tenkém ledě“, tam bývám nejistý. A když jsem pak otevřel obálku, kde bylo jméno Lucie Bílé, tak to bylo ještě horší, protože jsem předával cenu člověku, kterého znám jenom z televize. To je naše pěvecká ikona. Měl jsem pak možnost s ní velice krátce hovořit a musím říci, že je to velice příjemná, spontánní a milá žena.

Jaká bude vaše příští sezona?

To vůbec nevím, každopádně chci co nejlépe vstoupit do Světového poháru, jako tomu bylo loni. Na tento podnik pojedu s cílem, získat medaili a předvést co nejlepší výkon, neboť se tam schází velmi dobrá konkurence. Do obou závodů Světového poháru chci vstoupit v co nejlepším světle. Mým cílem je také probojovat se do finále Grand Prix, kam postupuje šest nejlepších závodníků z celého světa. No a pak mne čeká mistrovství Evropy a světový šampionát. Tam budu mít medailové ambice. Věřím, že se mi příprava vydaří tak, abych tyto cíle splnil.