Ta od léta působí ve francouzském druholigovém týmu OGC Nice.

Kateřina Keclíková poskytla Píseckému deníku následující rozhovor.

Kdy jste zaznamenala první kontakty ohledně vašeho zahraničního angažmá?

První jednání jsem absolvovala s trenérem OGC Nice na tradičním mezinárodním turnaji reprezentačních celků žen v Chebu. Tam mě oslovit ještě společně se slávistkou Klárou Černou a obě nás pozval do klubu na testy.

V Nice jsme absolvovaly jsme jeden trénink, kde byly i hráčky, které na podzim do zápasů prakticky nenastupovaly. Tým se pak strašně obměnil. Když jsem v srpnu přijela do přípravy týmu, tak jsem většinu hráček neznala ani od vidění. Ony mezitím přišly z různých klubů.

A jak jste se v těchto testech s Klárou Černou uvedly?

Trochu vázla komunikace mezi oběma kluby, do které jsme však s Klárou neviděly. Já jsem byla volnou hráčkou, takže jsem mohla odejít okamžitě. A Slavia mi nedělala žádné problémy. Klára naopak v pražském týmu zůstala.

Slavia skončila v minulém ročníku interligy na druhém místě, takže neobhájila mistrovský titul. Proč se jí to nepodařilo?

Po základní části jsme soutěž vyhrály, ale v českém play off se nám zápasy proti Veselí nad Moravou nepovedly. Zřejmě už se tam projevila psychická únava. Prostě jsme finálové zápasy nezvládly, Veselí bylo lépe připraveno.

A Slavii se nedaří ani v této sezoně, vždyť po první polovině soutěže je až na desátém místě. Že by přišel ústup ze slávy?

Současné postavení v tabulce je pro Slavii velkým zklamáním. V týmu teď dostávají příležitost mladší hráčky, které s námi byly v kádru jakoby na zkušenou. Teď by to na nich všechno mělo stát.

Zatím se Slavii moc nedaří, ale já věřím, že se to brzy zlomí k lepšímu. Nevím, zda se jí podaří postoupit do play off, ale pokud se tak stane, zřejmě na mistrovský titul nedosáhne.

Hrajete druhou nejvyšší francouzskou soutěž. Jakou má úroveň tato liga?

Mě samotnou by zajímalo, jak by dopadla konfrontace týmu Nice s některým z interligových celků z Česka. Řekla bych, že úroveň obou soutěží je podobná, ale možná, že francouzská druhá liga je o něco lepší.

Soutěž je více silová, některé hráčky jsou individuálně daleko lépe vybavené než házenkářky v české soutěži, kde se o trochu více hraje kolektivně. Ve Francii je to hodně o individualitách.

Jaké jsou ambice klubu z Nice?

Náš klub je hodně ambiciózní, jeho cílem je postup do nejvyšší soutěže. Proto přišlo do týmu hodně hráček z první ligy, které ve svých týmech nedostávaly tolik prostoru. A v Nice ho naopak dostávají.

Byly nějaké problémy s vaším přijetím do týmu?

Kdepak. Přijetí od hráček bylo v pohodě, i když větší komunikaci mezi námi bránila jazyková bariéra. Francouzi neradi hovoří anglicky, a většina hráček anglicky ani neumí. Já docela ano, takže nejvíce jsem se bavila se dvěma hráčkami, které již působily v zahraničí a měly zkušenosti s tím, když přijdou jinam a musí si zvykat na nové prostředí. Obě to jsou mistryně světa v házené žen.

Jaký je zájem diváků o zápasy týmu Nice?

Házená je nejen v Nice, ale v celé Francii velice populárním sportem. Je tam takové domácí prostředí. Hodně se dbá na komunikaci se sponzory, na což nejsme v Čechách moc zvyklí. V Nice máme po každém utkání sezení se sponzory a prohodíme s nimi alespoň pár slov. Je to takový dobrý zvyk.

A sponzoři se účastní každého domácího zápasu, po kterém se vždy koná raut. A zájem diváků je velký i z pohledu toho, že na utkání chodí hodně mladých lidí a mládež. Naše hala není příliš velká, ale do hlediště pravidelně chodí kolem pěti set diváků.

A co město Nice, jaké je?

Nice je asi páté největší město ve Francii. Leží na Francouzské riviéře poblíž Monaka. Jenom pro zajímavost, ještě 6. prosince jsem se svojí spolubydlící obědvala v šortkách na terase. Na sluníčku bylo devětadvacet stupňů, takže to bylo velice příjemné. Klasickou zimu z Čech tam zřejmě nezažiji.

A co se týká zázemí klubu, tam asi problémy nejsou, že?

Co se týká financí a přízně sponzorů, tak určitě ne. Musím říct, že zatím se žádné problémy nevyskytly. Klub s hráčkami podepsal smlouvy a ty také přesně dodržuje.

Na jak dlouhou dobu jste podepsala smlouvu?

Smlouvu jsem podepsala jenom na rok, protože jsem nevěděla, zda se mi v Nice bude líbit nebo ne. A kdyby se postoupilo do vyšší soutěže, byly by smlouvy zase jiné. Chtěla jsem pouze na rok, jako by na zkušenou.

A získala jste zkušenosti?

Hrát házenou v zahraničí je obrovská zkušenost, hlavně v tom, že se tam člověk stará sám o sebe a musí se brzy otrkat. A když tam za mnou přišla česká reprezentantka Jana Simerská, začalo se mi tam líbit ještě víc.

Už nejsem v klubu jediná Češka, jsme tam dvě, a to je super. Jana před svým příchodem do Nice už pět let ve Francii házenou hrála, tak má velké zkušenosti. Hodně mi pomáhá, ať už je to v komunikaci s lidmi nebo i v různých záležitostech.

Jaké zkušenosti lze přenést z česko–slovenské interligy do francouzské soutěže?

Řekla bych, že tam na ně platí česká chytrost. Ve Francii berou střední spojku opravdu jako rozehrávačku, která má tvořit hru, dávat finální přihrávky a podobně. Myslím si, že v poslední době nám vychází spolupráce právě s Janou Simerskou, s pivotem, se kterým nehrají až tolik jako my v Česku.

Přijela jste domů na vánoční a novoroční svátky, kdy opět bude soutěž pokračovat?

Před několika dny skončila první polovina soutěže, její druhá část začne 14. ledna.

Váš pobyt v Nice vypadá jako pěkná idylka, které chybí pouze zisk prvního místa a tím i postup do nejvyšší soutěže. Je to tak?

No, to nevím. V závěru podzimu jsme měli menší problémy v tom, že nám odvolali trenéra, a to z důvodů, o kterých bych nechtěla hovořit. Z výkonnostních důvodů to ale nebylo. V klubu je vidět, že udělají maximum pro to, aby se postoupilo a házená se tam hrála na nejvyšší úrovni dlouhodobě.

Kolik týmů je v soutěži?

Dvanáct, nejvyšší soutěž je desetičlenná. To se mi zdá docela málo. Letos poprvé nepostupují dva celky, ale pouze vítěz. A ten pak musí házenkářské federaci předem doložit, že po ekonomické stránce je schopen první ligu hrát. Není to jako jinde, třeba i u nás v Česku, ve Francii mají hráčky svoje jisté.

Na zápasy venku prý cestujete letadlem, je to pravda?

Je. Protože jsme na jihu skoro jako jediní v soutěži, a většina týmů sídlí na severu Francie, tak opravdu létáme na všechna utkání.

Jak létání snášíte?

Já vcelku dobře. Už jsem si zvykla. Určitě je to pohodlnější než se dlouhé hodiny trmácet autobusem.

Byl se váš otec, známý písecký trenér, podívat v Nice na nějakém zápas?

Byl se tam za mnou podívat hned ze začátku a viděl zápas, ve kterém jsme zrovna vyhráli.

Otec je coby trenér hodně náročný, kritizoval váš výkon?

Ani ne. Spíše se mě snažil podpořit, protože začátky v klubu pro mě nebyly zrovna snadné. Nějakou dobu mi trvalo, než jsem se tam aklimatizovala.

Jsou ve vašem týmu hráčky více národností?

Jsou tam pouze Francouzky a my dvě Češky. V týmu je několik hráček, které působily v zahraničí, například moje spolubydlící hrála ve Španělsku, další dvě byly v Dánsku a v Norsku. A musím říct, že v soutěži je všeobecně hodně Francouzek.

Házená je ve Francii velice populárním sportem. Bylo tam hodně sledované nedávné mistrovství světa žen v Brazílii?

Myslím si, že šampionát byl sledovaný hodně, i když tam byl dost velký časový posun. Házená je ve Francii opravdu velice populární, takže lidé nelitovali času a zápasy v Brazílii sledovali v televizi i v nočních hodinách.

Dokončujete studium na Fakultě tělovýchovy a sportu v Praze. Jaké jsou vaše další plány?

V Nice už mě několikrát zlanařili, takže jsem šla na jednu školu, kde mají kroužek házené, trénovat děti. Určitě bych se chtěla v budoucnu trénování věnovat. Asi bych začala u mládeže a zároveň bych chtěla i učit.

Jak prožíváte reprezentační srazy českého družstva žen?

V současné době to pro mě jsou záchytné body, kdy žiji od reprezentace k reprezentaci. Příležitost dostat se domů a být několik dní ve společnosti svých kamarádek a známých hráček, hlavně ze Slavie, jsem vždy vítala.

A je to příležitost trochu si zahrát s holkama, které jsou naladěné na podobné notě, neboť jsem s nimi byla tři roky v jednom týmu. Je to strašně milé. Já se na každý reprezentační sraz velice těším.

Zhlédla jste interligové utkání Písku se Sencem. Jak se vám líbil výkon domácího týmu?

I ve Francii sleduji, jak si jednotlivé týmy v interlize vedou. Z posledních výsledků vidím, že Písek má tendenci stoupající formy. Mile mě překvapilo, s jakou chutí, elánem a velkým nadšením holky hrály. Je vidět, že v píseckém týmu vládne velká pohoda, kterou si všichni náležitě užívají. My jsme něco podobného zažily ve Slavii, takže hráčkám Písku přeji, aby jim to vydrželo co nejdéle a postoupily do play off.

Blíží se Silvestr. Jak oslavíte příchod Nového roku?

Přijedou za mnou kamarádky z Prahy, hlavně moje bývalé spoluhráčky ze Slavie, takže budeme slavit v Písku. A 2. ledna se vracím do Nice. Jsem zvědavá, do čeho se vrátím, protože trenéra nám odvolali krátce poté, co jsme se rozjely domů.

Zřejmě ho nahradí jeho asistentka. Uvidíme, na jaké úrovni bude nyní probíhat příprava družstva. Myslím, že ona vede tréninky na dobré úrovni, takže by mělo dobře šlapat.

Jaké je vaše přání do nového roku 2012?

Přeji si, abych se nezranila a mohla týmu pomoci k postupu. Určitě by bylo hezké, kdyby se nám to povedlo. Pro klub by to byla zasloužená odměna, protože házená se tam dělá na velmi dobré úrovni. A pak se uvidí, jestli přijde nabídka z Nice nebo odjinud.

Teď nemohu říct, jestli bych tam chtěla zůstat nebo zda odejdu jinam. To záleží na mnoha okolnostech.