A do svého rodného města se v minulých dnech vrátil na krátkou chvíli, aby se zúčastnil besedy s žáky a učiteli na základní škole Tomáše Šobra, kterou před lety rovněž navštěvoval.

Před tím však ještě zavítal do redakce Píseckého deníku, kde vznikl následující rozhovor.

Do Písku pravidelně přijíždíte poslední měsíc v roce, ale tentokrát to není pouze za účelem návštěvy vašich nejbližších. Co je hlavním důvodem vašeho pobytu ve městě?

Přijel jsem hlavně na besedu s dětmi a s dospělými na základní školu  Tomáše Šobra, kterou jsem jako kluk navštěvoval. Těším se na to, že v Písku také budou vědět něco více o tenise a potažmo i o mně.

Uvidím, jak si v rámci této besedy na škole povedu a jakou dostanu výslednou známku (smích). Mám s sebou i nějaké kartičky, jestli bude o můj autogram zájem, rád se podepíšu.

Jaký je pro vás letošní prosinec?

Měsíc prosinec je, stejně jako ty minulé, zaměřený na trénink. Letošní sezonu jsem ukončil o něco dřív, někdy kolem 5. listopadu. Pak jsem si vzal pár dní volna a od té doby jsem se začal připravovat na další sezonu. Nechtěl jsem ponechat nic náhodě, proto jsem začal o něco dřív, abych všechno stihl.

Doufám, že moje příprava bude pokračovat stejně jako dosud, a hlavně, budu zdravotně v pořádku. Uvidíme, jak budu připravený a jak tyto tréninky ovlivní začátek nové sezony.

Mohl byste stručně zhodnotit letošní sezonu, kterou jste zahájil úspěšně dvěma vítězstvími na turnajích v Brisbane a Sydney se svým kolegou Australanem Paulem Hanleym?

Ano, vyhráli jsme dva turnaje, a to v Brisbane a v Sydney. Bohužel poté jsme se nedohodli na další spolupráci, nějak nám to nesedělo po lidské stránce. Měl jsem pak domluveno několik nových parťáků, ale nic z toho nevyšlo, takže jsem se omlouval před každým turnajem pokaždé s někým jiným, což nebylo dobré.

A také to hodně poznamenalo moje další výsledky. Ale nestěžuji si, byla to dobrá zkušenost. Doufám, že se z toho poučím. Uvidím, snad to bude v nové sezoně lepší.

Takže v tuto chvíli ještě nevíte, s kým budete hrát čtyřhru v nadcházející sezoně?

Ještě ne. Teď  je to všechno ještě otevřené, ale během deseti dnů bych teoreticky už měl vědět, s kým budu hrát.

Můžete být konkrétní?

Zatím ještě ne, ale může to být hráč z Francie či z Brazílie. Zatím to jsou stále jen otazníky.

Jaké vzpomínáte na spolupráci s indickým hráčem Leandrem Paesem?

Jenom ty nejlepší, protože jsme spolu vyhráli hodně turnajů ve čtyřhře. A zvítězili jsme i na těch největších turnajích jako je French Open. Byla to dobrá spolupráce, i když na závěr už nám to spolu neklapalo. Ale k období, kdy jsme spolu hráli, nemohu říct jediné špatné slovo.

Nebyla jedním z důvodů vašeho rozchodu i takzvaná „ponorková nemoc”?

Na kurtě už jsme neměli jiskru, která je hodně důležitá a jež nám pomohla vyhrát hodně zápasů. Každý z nás začal hledat chyby u toho druhého, a to je vždycky v týmu špatně. Hráli jsme spolu čtyřhru dva a půl roku a znovu musím opakovat, bylo to pěkné.

Jaký bude začátek nového roku z pohledu vaší účasti na tenisových turnajích?

Bude to stejné jako loni. Nový rok začnu v Austrálii na turnajích v Brisbane a v Aucklandu, jiná možnost není. Pokaždé se začátkem roku hraje v Austrálii, tak uvidíme, jak ten nový rok pro mě začne.

Co byste řekl k letošnímu startu českého týmu v Davisově poháru?

V prvním kole jsme prohráli s Kazachstánem, to jsem si zahrál s Tomášem Berdychem čtyřhru a vyhráli jsme ji. Potom jsme se zachránili ve skupině jasnou výhrou 5:0 v barážovém utkání v Rumunsku.

Určitě je dobře, že jsme zachránili Světovou skupinu, vždyť příští rok v únoru nastoupíme v Ostravě proti Itálii. A pokud bychom vyhráli, narazíme na vítěze utkání mezi Srbskem a Švédskem.

Parta v českém týmu byla dobrá? Nevyskytly se nějaké problémy?

Parta mezi hráči je velmi dobrá, co se týká trenérů, s nimi vycházím rovněž dobře.

S tenisem jste už sjezdil celý svět, kde se vám líbí nejvíce?

Mně se nejvíce líbí v Austrálii, protože je tam klid, teplo a jsou tam velice pohodoví lidé. Tam je to opravdu skvělé. A pak se mi rovněž líbí v Americe, konkrétně v New Yorku, v Miami, ale i v jiných městech. Pěkné je to i v Londýně. Hodně záleží na tom, jak se člověk na turnaji cítí, jak se mu herně daří a podobně.

Kde prožijete letošní Vánoce?

Před svátky budu trénovat a na Štědrý den určitě přijedu do Písku za rodiči a sestrou, která má malé děcko. Takže tento sváteční den strávíme společně. A už se na to opravdu moc těším.

Letos jste se dostal na stránky bulvárního tisku ohledně vašeho údajného vztahu se zpěvačkou Helenou Zeťovou. Jak to vlastně mezi vámi bylo?

To byla docela sranda. Když už jsem byl asi týden v Americe, dozvěděl jsem se od známých, že v Česku vyšly nějaké články, tak jsem se tomu hodně smál. Prostě to je bulvár a tomu se nedá zabránit, stejně si napíší, co chtějí.

Ten, kdo nás zná, dobře ví, co se stalo a jak to doopravdy bylo. Víc to nebudu komentovat.

Kvůli tenisu jste často mimo republiku. Sledujete alespoň na dálku sportovní dění v Písku?

Ani moc ne, protože na to nemám čas. Prostě nestíhám. Jedině, co se snažím sledovat, je hokej v Písku a Tomáše Nouzu, se kterým jsem dříve hrával. Tomáš se po několika letech strávených v jiných klubech znovu vrátil do Písku a myslím, že je dokonce kapitánem mužstva.

Zajímám se o to, jak se Písku v lize daří. Zatím to není moc slavné, ale já věřím, že se tým zvedne a Tomáš ho dovede alespoň do klidného středu tabulky.

Viděl jste nějaký zápas hokejistů Písku?

Já když jdu v Čechách na hokej, tak je to jen jednou, a to na pražské derby Sparta – Slavia, jinak chodím v Americe na zápasy NHL. Ale byl jsem se v Písku podívat na jednom utkání hned na začátku sezony. Tomáše Nouzu jsem si dobíral, že se mu nedařilo, ale Písek tehdy vyhrál.

Zmínil jste zápasy NHL, kolikrát za sezonu se vám podaří zajít na zápasy této věhlasné zámořské soutěže?

Hodně záleží na turnajích, které zrovna hraji. Mám hodně kamarádů v hokejové NHL. Když jsem třeba v Montrealu a kluci tam mají přípravné kempy, bývám s nimi docela často. Zajdeme na večeři a podobně. V Miami hraje tým Panthers, takže tam chodím také na zápasy.

Když pobývám v San Jose, rovněž se zajdu podívat na hokej. Už jsem viděl hodně zápasů NHL, kluci mě vezmou i do šatny nebo do zákulisí stadionu, takže jsem rád, že toto prostředí mohu důvěrně poznat. Je to pro mě pokaždé velký zážitek.