Tohoto vrcholového klání se zúčastnili i dva bojovníci klubu Golden Gym Písek Michal Janáček a Viktor Český. Oba si vedli výborně. Michal Janáček vybojoval ve své kategorii zlatou medaili a navíc byl vyhlášen nejlepším bojovníkem ringových disciplín, Viktor Český obsadil ve své kategorii velmi pěkné páté místo. Třetím českým účastníkem byl Jan Prosser ze Šumperku, který vybojoval bronzovou medaili.

Řekněte, jak dlouho se věnujete kickboxu?

V. Český: Já se mu věnuji pět let.

M. Janáček: Tři roky.

Kde a jak často trénujete?

V. Český: Před časem jsme založili oddíl Golden Gym, udělali jsme si trenérské licence a připravujeme se v suterénních prostorách budovy Obecního úřadu v Oslově. Máme jednoho člověka v Šumperku, který je naším manažerem. Ten se o nás stará velice dobře.

M. Janáček: A protože dosahujeme velmi dobrých výsledků, děláme tento sport zřejmě velice slušně.

Šampionát pro vás nezačal zrovna nejlépe, když před cestou na letišti v Praze se zjistilo, že nejste uvedeni na seznamu cestujících. Jak jste se s tím vypořádali?

V. Český: Bohužel jsme nalétli místnímu řeckému podvodníkovi, který nám slíbil, že zajistí letenky a všechny potřebné věci. A na letišti v Praze jsme pak zjistili, že řecká cestovka nejen nám, ale ani Rusům, Ukrajincům a dalším borcům nezajistila lety. Týkalo se to několika desítek lidí. A tak jsme si museli koupit nové letenky.

Slavnostní zahajovací ceremoniál se rovněž neobešel bez menších komplikací, neboť ho dvakrát přerušil déšť a bouřka. Bylo to hodně zlé?

M. Janáček: Pořadatelům dlouho trvalo, než seřadili účastníky mistrovství a mezi tím se spustil chvilkový déšť s bouřkou. Když pak všichni nastoupili, uskutečnil se zahajovací ceremoniál již v pohodě.

Řekněte, jakou organizačníúroveň mělo toto mistrovství světa?

M. Janáček: Co se týká ubytování a celkového zázemí, bylo všechno na výborné úrovni. Bydleli jsme v pětihvězdičkovém hotelu, ve kterém se konaly i samotné zápasy. Všechno bylo na vysoké úrovni, takže jsme neměli žádné připomínky. Světová organizace WPKA má své jméno a je hodně uznávaná.

Přesto došlo v průběhu šampionátu k některým přehmatům, vždyť vy jste byl poslán do kategorie o váhu výš, tedy do 75 kg a ještě vám organizátoři změnili zápasy. Nebyl v tom z jejich strany záměr?

V. Český: Záměr ne, ale Řekové měli v organizaci mistrovství trochu chaos. Když si pak nevěděli s něčím rady, snažili se všechno rychle napravit a někdy to bylo ještě horší než lepší. Až do poslední chvíle jsme čekali na pavouka, abychom věděli, proti jakým soupeřům nastoupíme. Já jsem měl bojovat v kategorii do sedmdesáti kilogramů a kvůli pořadatelům jsem byl zařazen do kategorie o pět kilogramů výše (smích).

Se kterými soupeři jste se střetli?

V. Český: V mojí kategorii startovalo šestnáct bojovníků. Odboxoval jsem tři zápasy, první se Španělem, druhý s Alžířanem a ten poslední s řeckým borcem, který se později dostal až do finále a poté celou kategorii vyhrál.

Poslední zápas jsem nezvládl tak, jak bych si přál. Byla škoda, že jsme jeli „orientál“, to znamená, že se nesmí používat lokty, povoleno je používat jen jedno koleno. To mi zrovna moc nevyhovuje. Já raději klinčuji. A tak jsem skončil pátý. Příště musím být lepší.

M. Janáček: Ještě bych doplnil, že se bojovalo tříkolově po minutě a půl. V prvním zápase jsem narazil na Španěla, kterého jsem porazil na body, stejně jako ve druhém zápase moldavského borce. Potom jsem narazil na Alžířana. Tam už to bylo o něco těžší, ale vyhrál jsem k. o. ve druhém kole. Ve finále jsem nastoupil proti domácímu Řekovi, kterého jsem porazil už v prvním kole.

Byl zisk zlaté medaile pro vás hodně bolestivý?

M. Janáček: Za tři dny jsem musel absolvovat čtyři zápasy, takže to bylo docela náročné. Pokopaný jsem byl docela dost. A to jsem měl ještě před sebou exhibiční zápas. Bylo toho až dost. Potěšilo mě, že mi prezident asociace WPKA nabídl bojovat o pás profesionálního mistra světa. Této výzvy bych určitě rád využil.

A co oslavy zisku zlaté medaile a titulu mistra světa?

M. Janáček: Hned po příletu domů se konaly velké oslavy, až se dům třásl v základech. Bylo to super.

Vzhledem k tomu, že jste byl vyhlášen nejlepším bojovníkem ringových disciplín celého šampionátu, byl vám nabídnut exhibiční profesionální zápas s místní hvězdou Lefterise „Mr. X“ Xaxamidisem. Jaký to byl soupeř?

M. Janáček: Já jsem byl za tuto šanci nesmírně rád a zápas jsem si moc užil. Duel se konal v rámci galavečera, kde měli Alžířané trojnásobné zastoupení. První z nich byl diskvalifikován a další dva ke svým zápasům nenastoupili.

Řekl bych, že jsem svůj zápas s přehledem vyhrál, ale dva bodoví rozhodčí z Alžíru to viděli jinak. Asi jako protest za to, že jim byl jejich borec diskvalifikován, přiklonili se na stranu domácího boxera.

Jaká se sešla konkurence na tomto mistrovství světa?

V. Český: Velmi dobrá. Ukrajinci a Rusové byli jako vždy výborní a získali řadu medailí. V rámci mistrovství se uskutečnil odborný seminář, jehož hvězdou byl Peter Aerts, což je šestinásobný vítěz Grand Prix v K 1.

M. Janáček: V Řecku startovalo přes osm set závodníků ze čtyřiceti zemí světa a čtyř kontinentů, takže tam byla výborná účast.

Jak dlouho jste se připravovali na tento světový šampionát?

M. Janáček: Pro nás byl tento šampionát vrcholem sezony, takže jsme trénovali šestkrát týdně. Někdy dvou a jindy až třífázově.

Bojovali na šampionátu pouze muži nebo tam startovaly i ženy?

V. Český: Byly tam i ženy. Mě ale jejich zápasy moc neberou. Pokud tam měly nějaké nácviky, tak to ještě ano, ale když je to s kontaktem, to se mi nelíbí.

M. Janáček: Obdivovali jsme hlavně Libanonky, na ně byl velice příjemný pohled. Moc se nám líbily.

Vaše mimosportovní zážitky z Řecka?

M. Janáček: Byl jsem poprvé u moře, takže jsem si to maximálně užil. A musím říci, že výborná byla řecká kuchyně, takže jsem hodně nabíral na váze (smích). Chodil jsem ale běhat, takže jsem si váhu hlídal.

V. Český: Já jsem s váhou problémy neměl. Ale faktem je, že jídlo tam bylo opravdu skvělé. Vadilo mi však, že hotel byl trochu dál od centra. Chodili jsme asi dvacet minut pěšky, ale když máte ze zápasů rozbité nohy, je to docela problém.

Za rok se bude mistrovství světa konat na Ukrajině. Je to pro vás další výzva?

V. Český: Rádi bychom tam jeli. Plánujeme to a snad se nám to podaří. Šampionátů se koná více, prakticky od každé organizace, takže musíme zvážit, kam se vypravíme. Na zimu znovu plánujeme tréninkový pobyt v Thajsku. Hlavně musíme sehnat sponzory, kteří by byli ochotni nám v naší činnosti finančně pomáhat.

Nyní jsou prázdniny, jakých větších akcí se zúčastníte na podzim?

V. Český: V září se v Ostravě uskuteční velká akce, na které bychom měli boxovat i profesionální zápasy o mistrovské tituly.

M. Janáček: Představí se tam mnozí naši reprezentanti, kteří předvedou své umění. Musíme se na tuto akci co nejlépe připravit.

Jaká jsou vašesportovní přání?

V. Český: Chtěl bych v tomto sportovním odvětví něčeho dosáhnout, buď jako zápasník, či jako trenér. Budu skromnější, takže bych si přál vybojovat titul mistra republiky v kategorii do sedmdesáti kilogramů.

M. Janáček: Rád bych využil zisku zlaté medaile z mistrovství světa k účasti na akcích, na které jsem byl pozván. Rád bych se prosadil mezi světovou elitu a zkusil bych si tímto sportem vydělávat peníze.