Na pozápasové tiskovce byla spokojenost trenérů obou týmů různá. Trenér hostí Peter Sabadka v úvodu řekl:

„Chtěl bych pogratulovat soupeři k velmi dobrému výkonu a těsnému vítězství. Domácí udělali pro úspěšný výsledek maximum a v závěru střetnutí měli i více sportovního štěstí. My jsme většinu času jen dotahovali náskok Písku. Hlavně jsme propadli v obranné činnosti. A nepodrželi nás ani brankářky. Tříbrankové vedení domácích po prvním poločase bylo zasloužené.

Ve druhé polovině zápasu jsme skóre otočili, když jsme zlepšili koncentraci, nasazení a agresivitu a také pozměnili taktiku hry. Vrátili jsme se do zápasu a určitý časový úsek jsme byli lepší než domácí. V závěru střetnutí jsme neproměnili několik stoprocentních šancí a připravili jsme se tak o vítězství. Naopak domácí hráčky s velkou podporou svých příznivců dokázaly svoje příležitosti proměnit a zaslouženě vyhrály. Za výkon ve druhém poločase jsme si nezasloužili prohrát, ale tak už to prostě chodí.“

Jak jste vnímal fakt, že klíčová hráčka píseckého týmu Iveta Luzumová hrála osobní obranu na vaši střelkyni Helenu Štěrbovou?

„My víme, že Iveta bývá využívaná v podobných zápasech k obranným úkolům, takže nás to nepřekvapilo. Jejím úkolem bylo pokusit se ve středu hřiště získat míč a to se jí několikrát povedlo. A byly z toho rychlé protiútoky, které úspěšně zakončila. Byla nejlepší hráčkou na hřišti. Uhlídala Helenu Štěrbovou, naši údernou spojku, a to i přesto, že ta vstřelila šest gólů. Iveta byla velkou postavou tohoto zápasu. Předvedla výborný výkon.“

Byla prohra Olomouce před dvěma týdny v Písku pro vás určitým varováním?

„Určitě ano. Věděli jsme, že písecký tým se na domácím hřišti dokáže vypnout k velkému výkonu, a to se potvrdilo. Obrovským problémem pro nás bylo, že nemohla do zápasu nastoupit Lenka Fleková. Tím se změnila organizace naší hry, což jsme nezvládli, i když jsme věděli, že to v Písku budeme mít hodně těžké.

Při tak velkém nadšení a kvalitě domácího družstva to tady budou mít velice těžké i další soupeřii. Písek má výborné úderné spojky, jako je Borovská, která se dokázala prosadit ze střední vzdálenosti, a také má velké bojovnice, jako je třeba Moravcová, která hned tak neztratí míč.“

Tento zápas byl označen jako šlágr kola. Splnil svým průběhem, dramatičností, měněním skóre a neposledně atmosférou v hledišti parametry, které se od něho očekávaly?

„To jistě. K vidění byla oboustranně nátlaková hra s množstvím gólů, které jsou kořením házené. Nebylo tam tolik technických chyb a hra měla tempo s velkým nasazením hráček obou celků. Jak už jsem řekl, nám se nedařilo hlavně v obranné činnosti, neproměnili jsme několik obrovských šancí, a to rozhodlo. Písek své příležitosti využil a vyhrál,“ uzavřel Sabadka.

Trenér píseckého týmu Jan Salač hodnotil utkání takto:

„Mně se v tuto chvíli zápas hodnotí velice dobře, i když v průběhu druhého poločasu jsem prožíval na lavičce horké chvilky. To jsme hráli trochu v útlumu. Soupeř otočil skóre na svou stranu, ale v závěru střetnutí stálo štěstí na naší straně. Možná by utkání více slušela remíza, ale za výhru nad tak kvalitním soupeřem jsem nesmírně rád.

Velkou zásluhu na naší výhře má brankářka Adéla Arnicanová, která v závěru střetnutí, snad v posledních dvou nebo třech minutách, zlikvidovala tři obrovské šance soupeře. To nás udrželo nahoře a nakonec jsme vyhráli.“

Jak jste viděl tento zápas?

„V prvním poločase jsme si neustále drželi dvou až tříbrankový náskok. Hráli jsme to, co jsme potřebovali hrát. Věděli jsme, že možná nenastoupí Fleková a trochu jsme s tím kalkulovali. Nakonec to tak dopadlo, a to nám hrálo do not. Musím ale říci, že oslabení družstev bylo na obou stranách. Nám zase chyběly Kateřina Vrabcová a Martina Crhová.

Připravili jsme se na variantu, která opravdu nastala. Zkusili jsme odříznout Helenu Štěrbovou a nechat hrát ostatní soupeřky, což se vyplatilo. Získávali jsme míče a dostávali jsme se do prostorů k zakončení.

Na začátku druhého poločasu jsme se dostali do mírného herního útlumu a několik minut jsme nedokázali vstřelit branku. A také jsme udělali několik zbytečných chyb. Musel jsem si vzít oddechový čas, aby se hráčky opět vzchopily. Děvčata se pak vyhecovala, zlepšila svůj výkon, vrátila se ke svojí hře a v závěru rozhodla o našem vítězství.

Dařila se střelba z dálky i z křídel, byl k vidění rychlý útok ve spolupráci s pivotem. Hrálo se nahoru dolů, což nám vyhovuje. Musím našim hráčkám pogratulovat za jejich obětavý výkon, neboť nechaly na hřišti hodně sil. Ale vyplatilo se to.“

Jak vám bylo u srdce, když Dvořáková v poslední minutě utkání, v dramatické koncovce, vstřelila gól na 32:30?

„V té době už jsem věřil ve vítězství, i když v házené se může stát během několika vteřin cokoliv. Vedli jsme o gól a měli míč ve své moci, a to jsem si říkal, že už to musíme dohrát. Máme v týmu sice mladé, ale herně již vyspělé a zkušené házenkářky, takže jsem věřil, že už zápas nepustíme z rukou.

V této sezoně máme koncovky zápasů dobré, a to se znovu potvrdilo. To, že soupeř ještě vstřelil jeden gól, už nic nezměnilo na tom, že jsme zápas dovedli do vítězného konce.“

Co pro vás znamená výhra nad Veselím před nadcházejícími dvěma zápasy na Slovensku?

„Chtěli jsme vyhrát, abychom za týden jeli na Slovensko ve větším klidu a s lepší náladou. Příští týden pojedeme do Michalovců se vztyčenou hlavou. Vyhrálo tam Veselí, zvítězila tam i Slavia, takže i my tam budeme bojovat o co nejlepší výsledek,“ slibuje trenér Salač.