Po svém návratu domů poskytla sympatická mistryně světa našemu deníku následující rozhovor.

Terezko, jaký byl letošní světový šampionát, jež se konal v domácím prostředí?

Šampionát byl skvěle zorganizovaný, zajímavý, bez zbytečných prodlev. Po dobu jeho konání se nevyskytly žádné problémy. Bylo to takové pohodové mistrovství. V jeho průběhu jsme mimo jiné absolvovali prohlídku pivovaru Budvar a večerní výlet na zámek Hluboká.

Kolik zemí se tohoto mistrovství zúčastnilo?

Letos na šampionátu startovalo devadesát pět závodníků z osmnácti států, takže účast byla veliká.

Bylo pro vás příjemné, že se tento šampionát konal tak blízko vašeho domova?

Šampionát se konal na letišti v Hosíně, a řekla bych, že domácí prostředí je určitě lepší než když někam cestujete. Mezi rozhodčími byli Češi, kteří mě znají. A tak jsem si byla jistá, že mě při závodě nikdo nepodrazí. Bylo to vůči nám domácím férovější. Když se například koná šampionát v Německu, je tam velká rivalita a můžete se dočkat čehokoliv. Tam bývá docela hlasitá atmosféra (smích).

Fandili vám diváci v hledišti?

Fandili. Hlavně na dálkové disciplíny se přišlo podívat dost lidí z Českých Budějovic. A přijeli i studenti ze Střední školy z Třeboně.

Jaké jste měli při závodech podmínky?

Počasí nám vyšlo. Na terčové disciplíny nefoukalo, na dálkové disciplíny jenom trochu. To bylo docela neobvyklé. My jsme měli na Hosíně před šampionátem soustředění a to tam foukalo neuvěřitelně. Při mistrovství nám ale všechno hrálo do karet.

V disciplíně muška skish jste obhájila zlato z loňského mistrovství světa v Polsku. Bylo to hodně těžké?

Bylo. Obhájit titul bývá vždycky těžší. Ale když se to podařilo, měla jsem velkou radost. Druhá v pořadí Rakušanka Kläuslerová i třetí Němka Maiselová mi takříkajíc hodně šlapaly na paty.

Bronzovou medaili jste získala ve třídě multi skih. Čekala jste medailový úspěch?

Kdepak. Nečekala jsem to já ani někdo jiný z Čech, protože to jsou pro nás neobvyklé, ještě nezvládnuté disciplíny. O to větší byla moje radost ze získané medaile.

A stříbro družstva žen? S tím se počítalo?

Jak bych to řekla. Stříbro je takovým standardním umístěním českého družstva žen na mistrovství světa. Letos to bylo o to smutnější, že nám zlato uteklo pouze o tři body za vítězným Německem.

Když porovnáte tento domácí šampionát s tím loňským v Polsku, byl tam vidět nějaký výkonnostní posun?

Ne. Bylo to naopak. Já jsem byla loni se 471 bodem čtvrtá a letos to stačilo na zlato.

Už jste stačila svoje medailové žně oslavit?

Na závěrečném banketu se moc neslavilo. Všichni jsme byli unaveni z předchozího soustředění i z vlastního průběhu šampionátu. Doma jsem se pak moc nezdržela, hned jsem odjížděla do Prahy do Umělecko–průmyslového muzea na praxi. Ještě několik dní tam budu pracovat v restaurátorských ateliérech.

Za první místo jste kromě medaile dostala i šampaňské. Naplnila jste jím vítězný pohár?

Nenaplnila. Věnovala jsem ho Jiřímu Markovi, našemu píseckému trenérovi. Díky němu jsem dneska v rybolovné technice tam, kde jsem. On si to zaslouží, neboť se o nás skvěle stará a moc se nám věnuje. Hodně nás toho naučil a za to jsem mu hodně vděčná. Je to výborný trenér.

Kde se bude konat příští mistrovství světa?

To se ještě neví, ale zřejmě bude v Chorvatsku.

Rybolovné technice se věnujete už pěknou řadu let. Stále vás ještě baví?

Já mám pocit, že mě baví čím dál víc. Vážně. Atmosféra na těchto šampionátech je nenahraditelná a neopakovatelná. To se prostě musí prožít. Za ty roky se všichni dobře známe a jsme dobrá parta. A dokud mne to baví a mám dobré výsledky, budu se rybolovné technice věnovat i nadále.