Vítězstvím dostal právo reprezentovat Jihočeskou Krajskou Asociaci Sportu pro všechny na republikovém finále, které se uskutečnilo před několika dny na stadionu v Houšťce v Brandýse nad Labem. Na tomto stadionu mladý chyšecký sportovec vybojoval skvělou stříbrnou medaili za 2. místo v republikovém atletickém víceboji.

Na titul mu chyběly pouhé tři body a společně s Vojtou Vokurkou a Olehem Kotenkem v soutěži družstev vybojovali nádherné 4.místo, pouhé dva body na druhé družstvo. Mladého a nadějného sportovce jsme požádali o několik postřehů z tohoto mistrovství ČR.

Na republikovém mistrovství ČASPV jste startoval v kategorii dorostenců a věkem patřil mezi nejmladší účastníky. Jak jste vnímal tuto skutečnost a s jakými cíli jste na mistrovství jel?

Měl jsem před nimi určitý respekt, ale věděl jsem, že je to o výkonnosti. Věřil jsem, že by to mohlo vyjít. Na mistrovství jsem jel s cílem, že se budu chtít poprat o medaile.

Z jakých disciplín se skládal mistrovský víceboj?

Skládal se z hodu granátem, sprintu na 100 metrů, ze skoku dalekého a z běhu na 1500 metrů.

Můžete popsat atmosféru mistrovství? Jak jste vnímal fakt, že soutěžíte na stadionu, kde v minulosti překonával Emil Zátopek světové rekordy?

Atmosféra na stadionu byla dobrá, cítil jsem se tam opravdu skvěle.

Zamyslete se nad jednotlivými disciplínami z hlediska své úspěšnosti a popište nám jejich průběh.

Na granát jsem nastupoval jako první. Nevěděl jsem, co od ostatních mohu čekat, ale chtěl jsem přehodit alespoň šedesátimetrovou hranici. To se mi povedlo o více než dva metry, takže s výkonem jsem byl spokojen. Pak mě ale trochu srazilo, že mne někdo přehodil o dvacet centimetrů a vytvořil český rekord. Poté následoval běh na sto metrů. Na ten jsem se pečlivě rozcvičoval, abych podal co nejlepší výkon. Věděl jsem, že nemám nejlepší čas, ale zaběhl jsem to dobře a byl z toho třetí čas. Na dálku jsem si věřil.

První pokus byl přes šest metrů, ale s přešlapem. Druhým jsem se zajišťoval s 541 centimetry. Ve třetím pokusu jsem chtěl znovu zariskovat a zkusit překonat šestimetrovou hranici. Když jsem ale zjistil, že jsem skočil „jen“ 561 cm, byl jsem zklamán. V běhu na 1500 metrů jsem nastupoval s taktikou, že si budu hlídat přední skupinu. Ale hned v prvním okruhu mě uzavřeli u mantinelu. Vedoucí skupina si vytvořila značný náskok, který se mi už nepodařilo stáhnout. Doběhl jsem téměř na chvostu startovního pole.

Věděl jste před závěrečnou patnáctistovkou, na jakém průběžném místě figurujete? A jak musíte běžet, abyste vyhrál?

To jsem vůbec nevěděl, na jakém místě průběžně jsem. Jak mám běžet, jsem si určil sám. Bohužel se mi nepovedlo doběhnout v solidním čase.

Když jste se dověděl, že jste skončil druhý se ztrátou pouhých tří bodů, co jste pociťoval?

Když jsem se to dozvěděl, byl jsem trochu zklamán, protože jsem věděl, že se mi vytrvalost vůbec nepovedla. Mohlo to být lepší. Bylo to na titul, ale pak jsem si řekl, že to nemuselo být ani na umístění a byl jsem spokojen i s druhým místem.

Po vyhlášení družstev následoval další šok, skončil jste na čtvrtém místě, pouhé dva body na druhé místo. Co říkali ostatní členové družstva?

Když jsme se to dověděli, byli jsme hodně zklamaní. Mysleli jsme, že výkony na to máme a ono nám to uteklo o pouhé dva body. Říkali jsme, že to snad není ani možné, protože jsme si jako tým hodně věřili.

Jak si ceníte těchto umístění v konkurenci zástupců ze všech krajů republiky?

Byl jsem rád, že jsem mohl být na mistrovství republiky. A stříbrná medaile mě příjemně potěšila. Jako družstvo jsme chtěli obsadit jedno z medailových míst, bohužel se to nepovedlo.

Jaký máte další letošní cíl?

Můj další letošní cíl je, dostat se na mistrovství republiky družstev se Sokolem České Budějovice, za který letos hostuji. Tam překonat ve skoku dalekém šestimetrovou hranici. A ve vrhu koulí čtrnáctimetrovou hranici.

Máte svůj sportovní vzor?

Svůj sportovní vzor vyloženě nemám, ale obdivuji Romana Šebrleho. Hlavně proto, že jsem si vyzkoušel devítiboj a musím říci, že lehké to zrovna není.

JOSEF FUKA