Pro Lukáše je to životní úspěch v jeho dosavadní tenisové kariéře. Již třikrát byl Dlouhý ve finále grandslamového turnaje a nikdy to nevyšlo – French Open 2007 (s Pavlem Víznerem), US Open 2007 (s Pavlem Víznerem) a US Open 2008 (s Leandrem Paesem), až letos v Paříži se to podařilo. S Paesem porazili dvojici Moddie, Norman 3:6, 6:3 a 6:2 na sety.

Druhý den po finále jsme se s Lukášem Dlouhým telefonicky spojili, abychom mu poblahopřáli k velkému sportovnímu úspěchu a položili mu několik otázek.

Lukáši, jaká byla vaše letošní cesta za vítězstvím ve finále French Open?

Cesta to byla hodně těžká, jako je to pokaždé na takovém turnaji. Museli jsme odehrát pět náročných zápasů. Ve třetím kole jsme měli namále, kdy jsme měli minus set a ve druhé sadě jsme prohrávali 3:2. To jsme ale přežili a poté už jsme hráli stále lépe. A turnaj jsme pak dotáhli až do vítězného konce.

V porovnání s předchozími ročníky turnaje, jakou měl letošní French Open úroveň?

Stejně jako každý rok. Je to přece grandslamový turnaj, na kterém startovali jen ti nejlepší hráči. Žádný z nich tam letos nechyběl, takže konečný výsledek je určitě pro mě vynikajícím úspěchem.

Byli jste oba ve finále hodně nervózní?

Právě že ne. Ještě před začátkem finále jsme si s Leandrem řekli, že nebudeme nervózní, budeme hrát svoji hru a ono to nějak dopadne. Chtěli jsme utkání odehrát tak, jak jsme si to naplánovali. To byl asi klíč ke konečnému úspěchu. (smích)

Jak jste si užili šťastné okamžiky po vítězném finále?

Moc jsme si to neužili, neboť hned po utkání jsme šli na tiskovou konferenci a poté ještě na dopingovou kontrolu. Skončili jsme někdy kolem jedenácté hodiny večer. Pak jsme si ještě dali večeři a šli spát, neboť druhý den už jsem cestoval domů. Moc toho tedy nebylo, ale myslím si, že se ještě najde nějaký čas k tomu, abychom tento úspěch společně oslavili.

Zaznamenal jste už nějaké ohlasy na svoje vítězství?

Samozřejmě. Moji známí, kamarádi, ale i lidé, co mi fandí, se již ozvali. Hned po zápase mi poslali blahopřejné textovky. Všichni jsou rádi, že se mi po třech předchozích prohraných finále na grandslamu konečně podařilo prolomit smůlu a teď jsem v Paříži zvítězil. Je to velice příjemný pocit vědět, kolik lidí mi drží palce a přeje úspěch.

Kolik gratulací přišlo z Písku, kde jste tenisově vyrůstal?

Bylo jich dost, od mojí rodiny, od kamarádů, ale i dalších lidí, hlavně od tenisu.

Lukáši, jaký máte před sebou další program?

Ještě tento týden odcestuji na další turnaj, kde budeme hrát s Leandrem rovněž debla. A pak už mne čeká kvalifikace na Wimbledon. Moc času na přípravu nemám, ale budu se snažit využít k tréniku každou volnou chvíli.

Řekněte, jaké jsou vaše cíle před letošním Wimbledonem?

Takhle se to nedá říct. Loni se nám tam dařilo, postoupili jsme až do semifinále, takže i letos se budeme snažit uhrát co nejlepší výsledek. V tuto chvíli nemohu říci, jaký výsledek tam uhrajeme.

A jak vám vyhovuje wimbledonská tráva?

Tráva, to je specifický povrch, na kterém já osobně moc nehraji. Můj partner Leander se naopak cítí na trávě velice dobře, tak to snad ve Wimbledonu vezme i za mě. (smích).