Mistrovství světa v krasobruslení začalo včera. Českým želízkem v ohni bude Tomáš Verner, který vstoupí do šampionátu v pátek, kdy jsou na programu krátké programy mužů. Ještě před svým odletem do dějiště MS poskytl Tomáš Verner Píseckému deníku exkluzivní rozhovor.

Tomáši, jak jste si užíval zisku titulu mistra Evropy ze Záhřebu?

Na to je jednoduchá odpověď – nijak! Zisk zlaté medaile mě samozřejmě potěšil, ale na nějaké oslavy nebyl čas. V dějišti šampionátu jsem byl v jednom kolotoči médií. A ihned po návratu domů ze Záhřebu jsem odcestoval do Kanady, kde jsem se začal připravovat na světový šampionát. Poté jsem se přesunul do Oberstdorfu, kde jsem opět tvrdě trénoval na Göteborg. V mojí situaci jsem se nemohl ohlížet na to, co je za mnou, ale co mě čeká. Vítězství na Evropě bylo hezké, ale už je to téměř dva měsíce stará záležitost. Nyní je přede mnou vrchol sezony, na který se chci co nejvíce soustředit.

Řekněte, jaké jste prožíval pocity na stupních vítězů při tónech české hymny?

To je hodně těžká otázka. To by si měl každý prožít sám na vlastní kůži. To se ani nedá slovy popsat. To, co jsem v tu chvíli cítil, bylo hlavně obrovské štěstí, také úleva z velkého psychického vypětí a rovněž velká radost z dosaženého výsledku. Byl jsem rád, že veškerá práce celé řady lidí, kteří stojí za mým úspěchem – trenéři, realizační tým, rodiče a další, se vrátila v podobě zisku zlaté medaile. To všechno člověku proběhne hlavou. A navíc pode mnou stáli na „bedně“ dva mistři světa. Pocit to byl nádherný a povznášející.

Co říkala vašemu vítězství přítelkyně Martina, která je rovněž krasobruslařkou?

Ziskem zlaté medaile jsem jí udělal obrovskou radost. Myslím si, že upřímná radost blízkého člověka je ta nejlepší odměna, kterou jsem mohl dostat.
S Martinou chodíte již několik let. Prožíváte spolu někdy „ponorku“ nebo naopak tím, že se tak často nevídáte, je váš vztah dokonalejší?
Já bych nerad probíral náš vztah přes média, to není dobré. Mohu ale říci, že jsme oba dva časově hodně vytíženi, takže se málo vídáme. Proto o nějaké ponorkové nemoci nemůže být vůbec řeč.

Čím to je, že mezi vaše největší fanynky patří Japonky?

Já bych řekl, že je to spíš taková novinářská kachna, protože Japonky jsou známé tím, že cestují třeba přes půl světa, aby viděly moje závody. Tím jsou jedinečné a výjimečné. Je ale třeba se zmínit o tom, že mám i spoustu jiných fanoušků. Jenomže pro média jsou zajímavé právě Japonky, které hodně cestují a jsou tím více na očích veřejnosti. Já si však vážím i dalších svých početných příznivců.

Zaznamenal jste po mistrovství Evropy zvýšený zájem o vaši osobu ze strany sportovní veřejnosti, médií a případně i sponzorů?

Ze strany sportovní veřejnosti a médií určitě, co se týká sponzorů, to je záležitost marketingová agentury SportInvest, která má tyto záležitosti na starosti. Já se tak alespoň mohu soustředit pouze na svoji sportovní činnost. Co se týká zájmu veřejnosti o mě či zvýšené popularity, zatím nenosím čepici a sluneční brýle. Já nepatřím mezi celebrity.

A jak odoláváte zvýšenému tlaku o vás?

Jak už jsem řekl, tyto věci má na starosti SportInvest, která má tyto věci na starosti a chrání mě od velkého tlaku . Také mám nové telefonní číslo, které zná jen pár lidí. A tak před samotným závodem mám stoprocentní klid a nikdo mě neruší. Tak trochu se uzavírám do sebe a nenechám se vyvést z míry.

Obdržel jste nějaké gratulace za zisk titulu mistra Evropy i z rodného Písku?

Určitě. Mám zde strýčka a babičku, oba z matčiny strany, ti mně vyřizovali spoustu gratulací i od lidí z Písku. A toho já si moc považuji.

Na nadcházejícím Mistrovství světa ve Švédsku bude více adeptů na vítězství, neboť startovní pole rozšíří závodníci z Japonska, Ameriky a Kanady. Máte nějaké informace o jejich současné formě?

To nemám, ale já jsem je sledoval průběžně po celou sezonu. A z toho se dá něco vyčíst. Abych pravdu řekl, o soupeřích toho moc nevím a případné informace by mně moc nepřinesly. Snažil jsem se soustředit hlavně sám na sebe. Jedinou čerstvou informaci, kterou jsem dostal před několika dny je ta, že jeden z amerických závodníků se ze šampionátu odhlásil. O formě mých soupeřů se více dozvím až v dějišti šampionátu.

Jak se nyní cítíte po zdravotní stránce?

Měl jsem problémy s kotníkem, ale ten už je absolutně v pořádku. Zdravotně se cítím výborně a jen doufám, že se před nebo v průběhu šampionátu nějaké zranění neobjeví.

Na čem jste ve své přípravě na mistrovství světa nejvíce zapracoval?

Hlavně se pilovaly detaily, ale pracovalo se i na technických věcech. Na skocích jako takových se už moc dělat nedalo, spíše jsme se zaměřili na to, abych přijel do Göteborgu jako komplexní bruslař, který je schopen předvést jízdy podle toho, jak nám káže nový systém rozhodování.

Mnozí závodníci si v Záhřebu stěžovali na špatnou kvalitu ledu. Bude to v Göteborgu lepší?

Já s tím dokonce počítám. A doufám v to, že Švédové připraví kvalitní ledovou plochu. Vždyť s tím mají dobré zkušenosti. Když to bude podobné jako v Záhřebu, nic s tím neudělám. Podmínky budou mít všichni stejné.

S čím cestujete na světový šampionát?

Cílem každého sportovce je bojovat o nejvyšší mety, to znamená o zlatou medaili. Mým hlavním cílem je zvýšit si svoje osobní bodové maximum a posunout ho ještě více dopředu. Jak to bude s bojem o medaile, se teprve uvidí.

Co si s sebou berete pro volné chvíle?

Moc si toho neberu, ale určitě nezapomenu na počítač.

Bude platit i tentokrát vaše zásada, že v průběhu mistrovství světa nesmí být nikdo z vaší rodiny v hledišti?

Samozřejmě, že to platí a nic se na tom nemění.

Co byste řekl kartářce, která by vám před cestou do Švédska prorokovala, že si domů přivezete zlatou medaili?

Určitě bych se jí zeptal, odkud to vyčetla a zda si je tím úplně jistá. Já nepatřím mezi pověrčivé lidi a na tohle bych zrovna moc nedal.