Minulý týden se Jaroslav Zíb z Písku narychlo vypravil na pozvání svého syna, tenisty Tomáše Zíba, do slavného Wimbledonu.

„Dění v All England Clubu jsem pozorně sledoval již od mládí, i když za bývalého režimu se u nás Wimbledon v televizi nesměl vysílat. A tak jsem sledoval zahraniční stanice, abych viděl zápasy tohoto slavného turnaje. Vždycky jsem si přál, jednou se tam osobně podívat a sáhnout si na proslulý anglický trávník. A to se mi nyní splnilo,“ říká se zastřeným hlasem Jaroslav Zíb. Ten se s námi podělil o svoje nevšední zážitky.

Jak se tenisový příznivec z Písku dostane do Wimbledonu?

„Vzhledem k tomu, že se můj syn Tomáš probojoval z kvalifikace do hlavní soutěže, má na každý zápas k dispozici čtyři volné vstupenky do hlediště, a to pro trenéry, rodiče, svoje známé, prostě je může dát komu chce. Zavolal mi, jestli nechci přijet, ale bylo to dost narychlo. Sháněl jsem v Písku někoho, kdo by tam se mnou odcestoval, a nakonec jsem se domluvil s inženýrem Štěpánem Soukupem z firmy Motor Písek. Minulé pondělí ráno v pět hodin jsme ještě byli v Písku a v půl jedenácté dopoledne jsme už byli ve Wimbledonu, přestože jsme přistáli letadlem na letišti vzdáleném asi sto kilometrů od Londýna.“

Co vás v tomto slavném tenisovém stánku nejvíce nadchlo?

„Všechno! Ve Wimbledonu se potvrzuje, že tenis je bílým sportem. Proto tam také všichni tenisté i tenistky hrají v bílém oblečení. Uchvátil mě tam celkový život a dlouholetá tradice, vždyť letos se hraje již 121. ročník tohoto slavného turnaje. K Wimbledonu patří i tradiční déšť, takže u každého kurtu je parta osmi lidí, která, když začne pršet, rychle natáhne plachty a do minuty je kurt přikrytý.
Rovněž mě tam zauajl anglický klid. Přestože se v areálu denně pohybuje několik desítek tisíc lidí, všichni se tam chovají velice slušně a rychle zaujmou svá místa v hledišti. Vždyť se hraje na dvaceti travnatých dvorcích včetně centrálního kurtu. Byl jsem překvapen, jak lidé bez větších emocí reagují na přerušení zápasů kvůli dešti. Zájem o vstupenky je obrovský, brzy ráno jsem viděl několikakilometrové fronty lidí, kteří pospávali na chodnících zabaleni do pláštěnek nebo do spacáků.“

Měl jste možnost potkat se s některými známými hráči?

„Měl, a byl to pro mě nezapomenutelný zážitek, stejně jako samotná návštěva Wimbledonu. Díky synovi jsem měl akreditační kartu, která mě opravňovala i k pohybu v hráčské klubovně. Tam jsem měl možnost vidět světové hráče, které jsem až do té doby znal jenom z tisku nebo z televize. Viděl jsem, jak se pohybují po areálu, jak odpočívají a relaxují.
Hned při vstupu do vestibulu jsem zažil obrovský šok, když se najednou za mnou ozvalo: „Dobrý den, pane Zíb.“ Až to se mnou trhlo. Byl to Lukáš Dlouhý, tenista z Písku. Čeština tam zněla dost často, byl tam trenér daviscupového družstva Jaroslav Navrátil, byl tam Cyril Suk, který se letos loučí s Wimbledonem jako aktivní hráč. Seděl jsem vedle Davida Kotyzy, který trénuje Lucii Šafářovou. Vzpomínali jsme na dobu, kdy jsme spolu dělali trenérský kurz.
Viděl jsem tam americké sestry Serenu a Venus Williamsovy, jejich otce s tradičním viržinkem, Chorvata Ljubičiče, Srba Djokoviče a další.
Hráči i hráčky se tam stravují, mají k dispozii internet, je prostě o ně výborně postaráno, včetně bezpečnostních opatření, která nyní, nejenom v Londýně, po nedávném teroristickém útoku panují.“

Jak si ve Wimbledonu vedl váš syn Tomáš?

„Tomáš byl ve Wimbledonu již týden před jeho zahájením. Prošel kvalifikací, ve které startovalo sto dvacet osm hráčů. V ní musí sehrát tři vítězné zápasy, aby postoupil do hlavní soutěže. Ve třetím postupovém kole porazil Dána Nielsena, se kterým po dvou setech prohrával 3:6, 3:6. Pak ale další tři sety vyhrál 6:4, 6:3 a 6:2 a zajistil si tak postup do hlavní části turnaje.
Poté nastoupil proti Hartfieldovi z Argentiny. Je to solidní hráč, se kterým Tomáš prohrával 3:6 a 3:5. Za toho stavu druhý set otočil a nakonec v něm v tiebreaku zvítězil. Tomáš pak vyhrál celý zápas v pěti setech i s přerušovanými přestávkami kvůli dešti. A pak už jsem odcestoval domů, protože jsem byl v Londýně takříkajíc pouze na otočku.
Ve druhém kole Tomáše vyřadil nasazený německý tenista Tommy Haas, který figuruje ve světovém žebříčku na desátém místě. Nečekal jsem, že by Tomáš v tomto střetnutí uspěl. První set prohrál 6:3, ve druhém vedl 2:5, pak ale poslal míček do sítě, Haas se chytil a v tiebreaku tento set vyhrál. Myslím si, že Tomáš ve Wimbledonu na vynikající trávě neudělal žádnou ostudu, i když je víceméně antukář. Dobře se pohyboval, a to je základ. Někteří hráči tam měli s trávou, která je dost kluzká, veliké potíže. Například naše Lucie Šafářová se tam dokonce zranila. A pak měla obrovské problémy v utkání s řeckou hráčkou Daniilidovou. Tomáš měl velkou výhodu v tom, že to ve Wimbledonu dobře zná, vždyť letos tam hrál už popáté.“

Máte ještě nějaké zážitky z Wimbledonu?

„Moc jsem si považoval toho, že jsem se dostal na centrální dvorec, kde hrají největší esa. V té době tam zrovnal hrál Federer s Gabavašvilim a po nich Henman s Moyou. Viděl jsem skvělý trávník, slavné hráče a nádherné ochozy, byl to prostě ohromný zážitek. Jezdí tam tradiční staré taxiky a podlažní autobusy, všude se nabízejí jahody se šlehačkou, které k tomuto turnaji rovněž patří, ale já je raději neochutnal, abych pak neměl v letadle střevní potíže. Rovněž je tam velká nabídka suvenýrů.“

Wimbledon je jediným tenisovým turnajem, který se v roce hraje v All England Clubu?

„Na centrálním dvorci se nesmí hrát celý rok, ale na dalších travnatých kurtech ano. Hraje tam převážně starší generace, hlavně pánové, kteří jsou členy klubu. Velké turnaje se tam nepořádají hlavně kvůli tomu, aby se neponičila tráva. Ta je na začátku Wimbledonu nádherná, ale po dvou týdnech se samozřejmě vyšlape. To, že jsem si mohl sáhnout na wimbledonský pažit, byl pro mne životní zážitek.“

Co byste ještě řekl na úplný závěr?

„Anglický klid se ve Wimbledonu projevuje na každém kroku, od prodeje vstupenek na turnaj, přes pořadatelskou službu u vchodů až po podavače míčků. Wimbledon je pro ně jako pro anglické fotbalisty Wembley. A to se mi na nich moc líbilo. Denně je tam vyprodáno. Turnaj navštěvuje spousta cizinců, což je vidět na každém kroku. Do dvou let by měly být centrální kurt a dvorec číslo jedna kvůli častému dešti zastřešeny. Na to jsem hodně zvědavý. Třeba se do Wimbledonu ještě někdy podívám.“