Účast běžců na letošním ročníku závodu je velice dobrá, co říkáte velkému zájmu dětí o tuto populární akci?

Je to báječné. Myslím si, že dokonce skvělé. V současné době spousta lidí naříká a poukazuje na to, jaká je mládež, že v minulosti to bylo jiné, ale podle mého názoru to není až tak špatné. Nakonec se ukáže, že u spousty lidí, včetné mládeže, vítězí sport, pohyb a radost z toho, že se lidé setkávají třeba na takovýchto závodech. A kvůli tomu to je.

Je tady s vámi vnuk Jakub?

Není. Můj vnuk má ječné zrno, nevidí na oko, a tak zůstal doma a závod neběžel. Ale trénovali jsme to doma v létě na dvorku, hlavně start. Tak snad to vyjde příští rok.

Stále častěji se řeší otázka aktivního pohybu dětí na školách, neboť mají problémy při hodinách tělocviku a vyžadují různé úlevy. Jak z tohoto ven?

Je pravda, že jsme nyní  více rozmazlenější a náchylnější k různým nedostatkům. Máme se dobře, lidé se přejídají a konzumují nezdravou stravu. Stále častěji si dávají smažený sýr, hamburgery, hranolky a další škodliviny. Někteří lidé to zvládají, někteří ne, tak to bylo vždycky. A pak to tak i vypadá. Děti mají méně pohybu. Dříve svůj volný čas hodně trávily venku, v přírodě, na hřištích, teď  je to ale jinak.

V době počítačů a různých dalších technických vymožeností se děti stále více uzavírají doma, a tak není divu, že nezdravé jídlo a nedostatek pohybu se projevují na jejich vzhledu. Už jsem zaslechl, že se na některých školách snaží prosadit o jednu hodinu tělocviku navíc, určitě by to bylo dobré. Když děti nemají pohyb doma, tak ho budou mít alespoň ve škole. Ale určitě to neplatí o všech, je spousta dětí, které pravidelně sportují a s pohybem nemají žádné problémy.

Jak už jste zmínil, lidé se u nás  nemají špatně, přesto nejsou moc spokojeni s tím, co se nyní děje…

V devadesátých letech minulého století se rozděloval majetek, o kterém se v historii lidstva netušilo, že něco takového vůbec bude. Bylo  hodně lidí, kteří neměli takřka nic. Další měli peníze, takže byl velký hlad po zboží, a tak dále. A všichni tím pádem měli kšeft.

A tato zlatá léta skončila. To bylo nabíledni, že to jednoho krásného dne skončí. Trhy se nasytily a co teď? Už v té době moje babička, která prožila dvě světové války, říkala: „Kdybys měl málo, odlož si na potom, může být ještě hůř." A kdo si neodložil, tak naříká.

A jak se podle vás bude současná situace nadále vyvíjet?

To nevím, ale v současné době říkáme, že je krize, tak uvidíme, jak to bude dál. Já si ale myslím, že krize vypadá jinak. Naše babi ji prožila a kdysi dávno část naší rodiny těsně před krizí odešla do Ameriky. A tam ji prožila se vším všudy. Kdyby lidé ve třicátých letech věděli, jak se budeme mít my, tak by říkali: „Už se těšíme, až budeme mít blahobyt."

Svým způsobem prochází krizí i česká fotbalová reprezentace, což se ukázalo v kvalifikačních zápasech o postup na mistrovství světa. A výsledky jsou dávány za vinu hlavně trenéru Bílkovi. Co vy na to?

Nemyslím si, že je trenér Bílek u české fotbalové reprezentace nějaká výhra, ale  ať si to zkusí někdo jiný, ať někdo ukáže, že je lepší než on. Nevím, jak to má předseda fotbalové asociace Pelta s Michalem Bílkem propojené ohledně trenérské funkce, ale přiznejme si, že generace hráčů před těmi současnými, která ještě dohrává na různých evropských hřištích, se už hned tak neobjeví.

V hokeji se to také střídá. Generace fenomenálního Jardy Jágra pomalu končí, takže je přímo nutné najít nové šikové hráče. Je třeba je lákat ke sportu tím, že se mu budou věnovat již na školách. Tam kdysi bývaly sportovní třídy a myslím si, že se k nim na některých školách opět vracejí. To se jim vyplácí, neboť tam mají, oproti jiným,  mnohem lepší výsledky.

Tím, že je výluka v zámořské NHL, naskočila spousta skvělých hokejistů do zápasů české extraligy. Měl jste možnost jít se podívat na některé z nich?
 

Ne, naživo jsem se nebyl podívat na žádný zápas, protože ty se konají zpravidla v době, kdy já hraji v divadle. Ale ta možnost, podívat se na některé utkání je být u televize a kochat se hrou těchto skvělých hokejistů. A některé zápasy, jako byl duel Plzeň – Kladno, to je opravdu skvělé pokoukání. To je nevídané.

Máme velké štěstí, že když se nehraje v NHL, tak můžeme vidět světový hokejový výkvět u nás doma. V Česku se vždycky hrál výborný hokej a je hodně znát, když nějaký hráč z nižší soutěže nastoupí ve vyšší soutěži. To jsou pak všichni překvapeni, jaký je to rozdíl. A ten je opravdu značný.

Bylo by pro českého diváky dobré, kdyby NHL začala co nejdéle?

Asi jo. Mě osobně to nijak nermoutí, ale v Americe a v Kanadě jsou hokejoví příznivci, a hlavně pak sponzoři, asi naštvaní, že soutěž ještě nezačala. Mluvilo se o tom, že NHL začne 2. listopadu, ale  já si myslím, že to bude o něco později.

Už po několika týdnech výluky v NHL hovořili organizátoři soutěže o ztrátě ve výši sto milionů dolarů…

Hmm, no co, oni to zase doženou. Tam jsou šikovní lidi, kteří se v tom vyznají a vědí, jak a kde se byznys točí. Koneckonců NHL niky nebyla prodělečnou soutěží, jde jen o to, aby se tam lidé co nejdříve, a ke spokojenosti všech, dobře domluvili. My si to tady u nás zatím uživáme. Jednu výluku jsme už před několika lety zažili  a nám to přináší jenom radost.

Před nedávnem se konaly volby do krajských zastupitelstev. Co říkáte jejich výsledkům?

Řekl bych to takhle: Jsme hrozně hloupí! A mluvím i o sobě. Myslím si, že na začátku se mělo říct, kdo a kdy byl v kominustické straně a nebo jí  nějakým způsobem sloužil, a ten pak nemá ve státní správě a v politice co dělat.

A protože se tato infekce šíří dál, neboť jsme si tam bolševiky nechali, tak teď, když máme, co jsme chtěli, je budeme mít opět zpátky. Kdyby šlo do tuhého, jsem připraven   emigrovat (smích).

Mám kamaráda ve Vídni, který by mě nechal bydlet ve svém domě. Docela dobře jsem si nastudoval histori, a i dějepis je docela poučný, takže musím říct, že takhle ve velkém, jako kradli komunsti, nikdo v historii lidstva nekradl. A doufám, že už nikdy krást nebude.

Zřejmě bude schválen zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi. Řekněte, je tato otázka na pořadu dne?

Je. Podívejte se, věci, které byly ukradeny, se mají vrátit. Jestliže někdo něco vlastnil a poctivě to získal, je to nedotknutelné. A jestliže mu to někdo sprostě sebral, je nejvyšší čas to zase vrátit.

To se i Němci už po dvaceti letech začali vyrovnávat s fašismem. A dobře si pamatujeme, jak to měli v šedesátých letech minulého století těžké. A teď to čeká nás, protože jsme to dosud neudělali.

Myslím si, že církev je určitě lepší správce majetku než stát, to bezesporu. Vždycky se to tak osvědčilo. A jestli církev bude chtít vrácený majetek prodat nebo ne, o tom přece nebude rozhodovat stát, o tom si rozhodne majitel. Městům a obcím to  svým způsobem dělá nepořádek v tom, že vlastně neví, co jim patří.

Takže je nejvyšší čas udělat v tom pořádek. A tak jako probíhaly restituce, často formou žádostí a soudním projednáváním, tak podobně  to bude probíhat v návratu majetku církvím. Nechápu, proč se někdo v této otázce rozčiluje.

Přejdemě k vaší herecké práci. Jak se bude dále vyvíjet vaše role profesora Mojmíra Kaliny v televizním seriálu Ulice?

To nesmím prozradit. Doufám, že ještě nějakou dobu v seriálu vydržím. I nadále mám podepsanou smlouvu. Jestli mě ale paměť neklame, seriál se točí již osmý rok a je to svým způsobem fenomén.  Seriál Ulice se zrodil jako by z ničeho, nicméně stále dobře funguje. Je hodně sledovaný, tak proč v něm nepokračovat.

A co divadelní role?

V divadle mám docela dost práce. V Ypsilonce máme od letošního jara novou premiéru hry, která se jmenuje Muž na větvi aneb Slavnost na horách. Od loňska hraji jako host v divadle  v Karlových Varech v představení Komedie potmě. Tam si to užívám a opravdu stojí za to, vidět tuto hru. A v příbramském  divaele hrajeme Saturnina.

Jak se cítíte na jevišti?

Výborně. Divadlo je celý můj život. Ačkoliv už jsem důchodce, stále si ho užívám. A práce mám dost, takže si nestěžuji. Doufám, že to ještě nějakou dobu vydrží.

Již zanedlouho budou Vánoce. Připravujete se na ně s předstihem?

Samozřejmě. Moje manželka nakupuje dárky už od srpna. Ta je ve startu vánoční atmosféry ještě rychlejší než supermarkety. Ona to tak má každý rok, ženy jsou v tomto pozornější.

Já chodím kupovat vánoční dárky až těsně před Štědrým dnem. Když jsem byl kdysi v angažmá v Karlových Varech, tak se to tam docela vyplatilo.

Zpravidla v polovině prosince odjeli lázeňští hosté  domů a lázně byly najednou prázdné. V Karlových Varech ve městě byly fronty skoro na všechno, ale v lázních byly prázdné obchody. A to byla chvíle, kdy jsem vyrážel za nákupy.

Takže, jak prožijete letošní vánoční svátky?

Tak jako vždycky, tradičně v rodinném kruhu. Doufám, že se všichni doma opět sejdeme. Na to už se moc těším a mám to velice rád.

Bude nový rok 2013 pro nás o něco šťastnější a úspěšnější než byl ten letošní?

Já bych s dovolením z tohoto místa odcitoval Masaryka: „Nebát se a nekrást!" Věřím, že příští rok bude o něco lepší než ten letošní, musíme ale pro to něco udělat.