A v době tohoto čekání obešel všechny hráče trenér mužstva Jiří Mašík a každému osobně poděkoval za odvedené výkony v průběhu šampionátu. Po převzetí medailí pak trenér českého týmu odpovídal na otázky Píseckého deníku.

Trenére, jak byste zhodnotil dramatické finále světového šampionátu?

Je to pro mě hrozně těžké. Byli jsme jen kousíček od  zlatých medailí a nakonec to  dopadlo jinak. Máme za sebou dva roky usilovné práce, chtěli jsme doma získat světový titul, a měli jsme na to, bohužel Kanada vstřelila o jeden gól více než my a vyhrála.

Bylo to nesmírně vyrovnané a bojovné utkání. Udělali jsme maximum pro to, aby to dobře dopadlo, bohužel… Je mi to hrozně líto, hlavně kvůli klukům, protože všichni dřeli, makali, nechali na hřišti úplně všechno. Je to hrozná škoda. Co se dá dělat, je to sport a život jde dál.

V průběhu šampionátu  jste s Kanadou remizovali 3:3 a s týmem USA 4:4. Nevybrali jste si štěstí právě v těchto utkáních?

Možná, že jsme v těchto zápasech trochu štěstí měli, na druhou stranu jsme mu šli trochu naproti. Všichni jsme žili týmovým duchem a věřili, že to dobře dopadne. Na střídačce jsme byli jako jeden muž a bylo jedno, kdo je právě na hřišti.

V posledních zápasech jsme nechali na hřišti hodně sil, a to, že jsme vždycky vyrovnali, nebyla vůbec náhoda. Bylo to tím, jak mužstvo fungovalo a jak moc toužilo uhrát co nejlepší výsledek. A v obou těchto zápasech se to povedlo. Možná, že se k nám ve finále štěstí trochu otočilo zády, těžko říct, ale už je to za námi a nic s tím neuděláme.

Ve finálovém utkání jste po dvou třetinách vedli 2:1, ale ve třetí části jste dvakrát zbytečně inkasovali. Nebyla to škoda?

Určitě to byla škoda. Chtěli jsme i ve třetí třetině pokračovat v naší hře z předchozích dvou částí, nechtěli jsme ustoupit ani o krok, což se nám dařilo. Hned z prvního protiútoku jsme ale dostali od Kanady branku na 2:2. Pak přišla situace pět minut před koncem, ke které se nechci moc vyjadřovat.

Zákrok našeho hráče na kanadského brankáře byl hodně sporný. V takovém zápase a v takovém čase by se už vylučovat nemělo. Dostali jsme gól v oslabení, a i když jsme pak dali do naší hry všechno, nedokázali jsme vyrovnat. Nepomohla nám ani hra bez brankáře v samotném závěru utkání. To už jsme hráli vabank.

Přesto, získali jste stříbrné medaile a to je úspěch, ne?

Určitě. Je to obrovský úspěch, neboť první světová čtyřka je velice vyrovnaná, o čemž svědčí i naše remízové zápasy. Jsme strašně rádi, že jsme získali stříbro, ale v tuto chvíli v nás převládá smutek. Hrozně to bolí, neboť zlato bylo hodně blízko.

Co říkáte atmosféře samotného finále?

Bylo to úžasné, nádherné. Kluci cítili podporu diváků, chodili na střídačku tak, že sotva stáli na nohou, ale za několik vteřin znovu skočili na hřiště a jeli na doraz. A za to zaslouží velké uznání. Stejně tak i diváci, kterých přišlo hodně a jejich povzbuzování bylo hodně slyšet.