Čeští reprezentanti si na tomto šampionátu vedli skvěle a do jejich bohaté medailové sbírky notně přispěli i dva závodníci SK Casting Písek – sourozenci Kateřina Marková (14) a Jiří Marek (16).

Zúčastnit se světového šampionátu není samozřejmá věc, jak se na něj člověk dostane?

Kateřina: V České republice se konají tři kvalifikační pohárové závody, z nichž jeden bývá pravidelně na jihu Čech, a to v Českých Budějovicích. Další se koná ve Frýdku-Místku a třetí v Kroměříži.

Každý z těchto pohárových závodů se boduje, takže po skončení posledního z nich se na mistrovství světa kvalifikují tři juniorky a šest juniorů, kteří dosáhli největšího počtu bodů.

Letos se světový šampionát konal v Chorvatsku, přály mu klimatické podmínky?

Jiří: V době konání šampionátu bylo v Chorvatsku velké vedro a co se týká hřiště, na kterém se závodilo, musím říci, že jsme zvyklí na lepší podmínky. Ubytovaní jsme byli poměrně daleko, takže na tréninky a  závody jsme dojížděli asi půl hodiny.

Tři dny před zahájením mistrovství světa jsme v místě jeho konání tvrdě trénovali, převážně brzy ráno a pak večer, protože přes den to kvůli horku nešlo. A vyplatilo se nám to.

Přesto, horko je pro vás asi lepší, než kdyby pršelo a foukal vítr, ne?

Kateřina: To určitě. Při tréninku jsme měli velké vedro a druhý den, když odstartovaly závody, začalo pěkně foukat, na což jsme nebyli zvyklí. Já  jsem ve větru pokazila dvě disciplíny.  Počasí hodně rozhodovalo o výsledcích.

Jiří: Při disciplíně zátěž na přesnost začalo hodně foukat, tak se pořadatelé přeli o to, jak terče rozestaví. Pak přišla bouřka a všichni jsme se snažili tuto disciplínu co nejdříve odházet. Měli jsme hodně stížené podmínky. Pro mě to ale nakonec dopadlo dobře.

Sešla se na letošním šampionátu silná konkurence?

Kateřina: Každým rokem je světový šampionát svým způsobem těžší, všichni mají natrénováno a snaží se svou závodní formu prodat co nejlépe. Každý chce vyhrát.

Jiří: Letos to bylo hodně těžké. Pro mě byla nejsložitější poslední disciplína – zátěž dálka. Když jsem absolvoval poslední hod, už to bylo vabank. Kdybych to nedal, tak bych neměl tento krásný pohár. A v družstvech bychom nevyhráli, ale skončili druzí. Naštěstí se to podařilo.

Která ze soutěžních disciplín byla pro vás nejtěžší?

Kateřina: Zřejmě to byla první disciplína – muška na cíl.

Jiří: Pro mě také.

A naopak, ve které disciplíně jste mohli dosáhnout lepšího výsledku?

Kateřina: Lepší to mohlo být v zátěži na přesnost.

Jiří: Pro mě je to velké rozhodování mezi disciplínou muška dálka a zátěž dálka. Ale asi to byla muška dálka, kde byly stížené podmínky tím, že pořadatelé neměli obvyklých osm startů, ale pouze šest, takže finále rozdělili na dva starty.

A závodníkům, kteří šli v prvním kole, více foukal vítr na dálky a tím pádem házeli dále. Nám, co jsme šli ve druhém kole, už tolik nefoukalo a bylo hodně těžké je přehodit. A to mě dost mrzelo.

Byl šampionát v Chorvatsku jenom o tréninku a závodech, nebo pro vás pořadatelé připravili i nějaký doprovodný program?

Jiří: Jelikož jsme de facto profesionálové, tak jsme se věnovali pouze rybolovné technice a zábava šla stranou (smích).  Bylo to hlavně o tvrdém tréninku a o psychice, kdo lépe zvládne nervy. Mistrovství světa je vždycky velký nervák.

Kateřina: Stejně pro nás neměli nic připraveného, takže z naší strany to bylo snadné rozhodování.

Řekněte, jak jste se na mistrovství světa připravovali?

Kateřina: Celoročně trénujeme na hřišti Základní školy Tomáše Šobra v Písku, za což patří velké poděkování ředitelce školy Janě Máchalové. Tam se chodíme připravovat třikrát týdně minimálně na dvě hodiny. Navíc jsme absolvovali krátké soustředění v Chorvatsku, takže jsme byli dobře připraveni.

Jiří: Fyzická příprava není v tomto směru až tak důležitá, jako příprava psychická. Při samotném šampionátu udělají nervy s rukama velké věci. Byl to pořádný třes.

A co vaše pocity na stupních vítězů?

Kateřina: Pocity jsou vždycky úžasné, zvláště, když hrají českou hymnu jenom pro vás. A to už něco znamená.

Jiří: Přesně tak. Jsou to krásné pocity.

Oslavili jste zisk medailí?

Kateřina: Určitě, slavilo se víc v Chorvatsku než doma.

Byla česká reprezentace na šampionátu dobrou partou?

Jiří: Každý rok jsme skvělá parta, a letos to bylo snad nejlepší. Navzájem jsme si pomáhali a povzbuzovali se. Každý měl radost z úspěchu druhého. Bojovali jsme jako tým, bylo to pěkné, přátelské.

Jak po tomto šampionátu svět hodnotí českou rybolovnou techniku?

Kateřina: Všichni nás hodnotí jako mistry, prostě jsme nejlepší. V dospělých jsou výborní i Němci, ale mezi juniory dosahují Češi nejlepších výsledků. V Chorvatsku jsme ze čtrnácti zlatých medailí získali dvanáct, a to je výsledek, který hovoří za vše. To se v historii ještě nikdy nestalo.

Státní trenér české reprezentace Josef Luxa mívá večer po vyhlášení výsledků delší proslov a jinak tomu nebylo ani letos, jenomže to po takové medailové žni neměl ještě moc srovnané. Byl velice šťastný a tak trochu hledal slova k tomu, aby nám něco řekl.

Čím to je, že český casting je na tak skvělé úrovni?

Kateřina: Myslím si, že je to tím, že se u nás pořádá celoročně hodně závodů a většina oddílů se výborně stará o svoji mládež. Snaží se ji co nejvíce motivovat do dalších let, aby co nejlépe trénovala. A výsledky se pak dostaví.

Jiří: Přesně tak, Česká republika má zřejmě největší mládežnickou základnu v rybolovné technice. A písecký oddíl je na tom asi nejlépe. Velkou zásluhu na tom má náš trenér a děda v jedné osobě, Jiří Marek. Výborná je spolupráce s DDM Písek.

Jak dlouho ještě můžete soutěžit v juniorské kategorii?

Kateřina: V juniorské kategorii mohu soutěžit ještě tři roky.

Jiří: Já ještě příští rok.

Kde se uskuteční příští světový šampionát juniorů?

Kateřina: Příští rok se mistrovství světa uskuteční v České republice, konkrétně ve Frýdku-Místku.

Je pro vás lepší, když se takový šampionát koná doma nebo v zahraničí?

Jiří: Samozřejmě, že je lepší, když závodíme doma. Podmínky, co jsme nyní měli v Chorvatsku, byly těžší, než ty, které máme doma. Počasí a hřiště, to bylo docela něco jiného než na co jsme zvyklí.

Vás ale ještě čeká mistrovství světa seniorů, je to tak?

Kateřina: Ano. Koncem srpna se v Estonsku koná mistrovství světa dospělých, na kterém chci také uspět. Tam to ale bude o něčem jiném.