Davide, uvědomuješ si, že tvoje maminka je bývalou profesionální tenistkou?
David: Ano, uvědomuji. Někdy se s tím setkávám.
Myslíte, že vaši minulost synovi někdo připomíná?
Lenka: Jen když se ho třeba na turnaji mladších žáků ostatní ptají, jinak to neřeší. Řekne, že o tom ví, a tím to končí.
Máš kariéru mamky nějak zmapovanou?
David: (chvílí přemýšlí) No…
Lenka: A víš, že jsem byla na 95. místě ve světovém žebříčku?
David: Jo, to vím. Myslím, že je to docela dobré umístění.
Chtěl bys dosáhnout stejného umístění?
David: Přál bych si být
v top padesátce. To je můj sen.
Lenko, jak vůbec hodnotíte svoji kariéru?
Lenka: Nejraději vzpomínám na sezonu 1996/1997, kdy se mi hodně dařilo. Celkově mám krásné vzpomínky na období, kdy jsem hrála na nejvyšší úrovni. Stojí za tím ale také spousta práce a dřiny. Není to jen o výhrách na turnajích, ale také o odříkání. Něco za něco. Tenis mi dal také spoustu přátel. Třeba Kláru Zakopalovou. Sice je mladší, ale hrály jsme spolu turnaje.
Setkal se David s někým díky vaší kariéře?
Lenka: S Jardou Navrátilem, což byl můj osobní trenér. Vyrůstala jsem v Přerově. Jarda tak na Davida koukal a říkal, že je šikovný. Vyfotil se navíc s Davis Cupem. Potkáváme se také s lidmi ze Sparty, jako je Lukáš Dlouhý, který je z Písku.
Tlačíte Davida k tenisu?
Lenka: Chtěl bych, aby hrál dobře. Ale to je spousta dřiny. A nejsem ta matka, která by ho do něčeho za každou cenu tlačila. Dělá i jiný sport. Přála bych si, aby něco ve sportu dokázal, i když to je ale strašně těžké.
Jaké sporty David ještě dělá?
David: Hraji také hokej.
Lenka: Je to z důvodu, aby mi neřekl, že je přetenisovaný a už nemá do tenisu chuť.
Co je ze sportů na první místě?
David: Nejradši mám tenis a poté hokej.
Vidíš mezi tenisem a hokejem nějaký rozdíl?
David: Ještě to nějak nerozděluji.
Jak vnímáš, že tě trénuje maminka?
David: Jo, je to lepší.
Vzplanou někdy mezi vámi emoce?
Lenka: Ano. Někdy je to těžké pracovat se svým dítětem. David se někdy zabejčí
a nedá si říct. Ale také ví, že na kurtu jsem trenérka a jinak mamka. David ví, kolik stojí jiní trenéři.
Když spolu hrajete, cítíš na druhé straně dvorce kvalitu?
David: Ano, je to znát, že mamka hrála dobře.
Co je její největší zbraní?
David: Když podávám, tak bekhend po lajně.
A má nějakou slabinu?
David: To je forhend křížem nebo kraťas, kde se musí více běhat.
Jsou vaše souboje vyhecované?
David: Už jsem vyhrál.
Lenka: Když nevyhraje, tak brečí. Strašně to prožívá a seká raketou.
Jak se Davidovi aktuálně daří?
Lenka: V loňském roce hrál dobře. Pak ale v létě dostal spálovou angínu. Ale čtyři turnaje vyhrál a nějaké body uhrál. Předloni v ročníku 2002 byl nejlepší v kraji.
Daří se tréninky skloubit se školou?
David: Ze školy mířím vždy rovnou na tenis, pak na hokej a večer si dělám úkoly na další den.
Lenka: David chodí na Základní školu Tomáše Šobra
v Písku a pan ředitel Jaroslav Volf mu vyšel vstříc. Má uvolnění třeba z pracovních činností, ale zato reprezentuje školu na různých atletických akcích.
Probíráte tenis také doma?
Lenka: Ano, koukáme na něj pořád. Třeba na Turnaji mistrů na Djokoviče a říkáme si, jak hraje, co by měl zahrát a podobně. Je to stejné jako s hokejem, kde zase probíráme, jak si ten který obránce měl najet. (úsměv)
Jaké máte nejbližší plány?
Lenka: Teď jsme v přípravném období než začnou turnaje. David tak musí nabrat sílu, což jde dobře dohromady s hokejem.
Máš nějaký vzor?
David: Hlavně Nadala.
Vypráví ti někdy mamka o své kariéře?
David: Někdy ano.
Lenka: Ale to je jedním uchem dovnitř a druhým ven. Mám třeba fotky na US Open s Monikou Selešovou nebo dále Petem Sampresem. Ale ti všichni jsou pro něj vzdálení. Mladí dnes znají spíše Nadala nebo Federera.
Je David nadaný?
Lenka: Nechybí mu obratnost, ale potřebuje přidat na síle v konečném úderu.
Bohužel jej limituje zdraví, často stoná s průduškami a trpí na angíny. Možnost jít do Sparty na tréninky jsme odmítli, protože je ještě malý. Tenis se nerozhoduje ve dvanácti letech. Má šikovnou ruku, ale potřebuje se zlepšit v hlavě.
Jsi nervově labilní?
David: No, řekl bych, že trochu ano. Někdy vybouchnu.
Prý umíš takzvaný Federer úder. Můžeš ho přiblížit?
David: Úder mezi nohama. Viděl jsem to v televizi a pak začal zkoušet. Je pravdou, že moc lidí to neumí.
Máš nějakou silnou stránku?
David: Servis a bekhend.
Lenka: Má i výborné nohy. Jak je vysoký, tak umí prvním servisem dostat soupeře pod tlak a pak zakončit.
A slabina?
David: Chtěl bych zapracovat na té hlavě.
Lenka: Je emotivní. Když se soupeři povedou dva míče, tak hned zuří a je schopen prohrát celý gem.
Jak s tím lze pracovat?
Lenka: Vše pramení z tréninku, odkud se ty návyky přenáší. Je to věc tréninku. Ale na ryze mentální přípravu má ještě dost času.
Snadno se rozčílíš?
David: Ano. A musím říct, že i v běžném životě. Ne jen při tenisu.
Lenka: On vypadá jako hodný. Ale někdy je úplně jiný a ve vteřině se rozruší. A jindy je zase jako neviňátko, které neumí do pěti počítat.
Trénování vás naplňuje?
Lenka: Dělám, co mě baví. Trénuji jak Davida, tak i holky. U holek je to jiné. David je můj syn, holky mě zase žerou.
Co to znamená?
Lenka: Poslouchají, koukají, jsou šikovné a dřou. Spolupracuje se s nimi úplně skvěle.
Žadoní na vás někdy, abyste jim vyprávěla?
Lenka: V tréninku ani není čas. Jde spíše o okruh lidí, co mě zná. Ti se zeptají. Nikdy jsem ale nevyprávěla sama od sebe. Když se někdo zeptá, tak odpovím.
Bude z Davida také profesionální tenista?
Lenka: Z každého není Federer. Vzdělání je důležité. Kloubíme tak vše dohromady. Aby obojího nebylo hodně ani málo.
Sníš o nějakém povolání?
David: Nemám nic vybraného. Zatím platí, že bych chtěl být sportovec.
Lenka Mazancová
Datum narození:
24. leden 1977 v Třinci
Nejvyšší umístění ve dvouhře:
95. místo (13. leden 1997)
Nejvyšší umístění ve čtyřhře:
105. místo (11. listopad 1996)